Italský sochař Willy Verginer ve svých realistických skulpturách ze dřeva reflektuje palčivé environmentální otázky.
Vztah ke dřevu ho provázel už od dětství. Vyrůstal v údolí Val Gardena, dnes známém lyžařském letovisku. V období baroka však proslulo jako centrum italského i světového řezbářství, tehdy zaměřeného téměř výhradně na náboženskou produkci. Verginerovy sochy jsou dědictvím italské zručnosti, ale jeho modely i tématika je ryze profánní. Zobrazuje lidské figury v životní velikosti, částečně polychromované, opatřené hravým nebo znepokojivým detailem. Hladký povrch pleti často kontrastuje s hrubou strukturou oděvů nesoucích jasné stopy dláta jako svědectví umělcova tvůrčího procesu a hledání optimálního tvaru hmoty.
Proměny těla a prostředí
Verginerův původ měl na jeho práci zásadní vliv. Podle jeho vlastních slov tvoří zcela jinak, než kdyby žil ve velkém městě nebo světové metropoli. Překrásná příroda regionu Bolzano v Dolomitech v něm probudila zvýšenou citlivost k tomu, co nás obklopuje a jak křehká je ekologická rovnováha naší planety. I proto je jeho stěžejním tématem otázka ochrany a udržitelnosti životního prostředí a zkoumání pozice člověka jako nedílné součásti přírody.
Některé sochy jako by odkazovaly k Vergiliovým proměnám, z dlaní pučí listy, z chodidel větvě, na hrudi raší květiny. Špičky prstů se prodlužují a mění se na uhrančivě modré zvonky hořců – vzácné chráněné alpské květeny. Kdo je tady ohrožený druh?
Zavřené oči, chybějící část obličeje, brýle, které mají jeho sochy často nasazeny, jsou symbolem naší dobrovolné slepoty vůči ničení a umírání přírody a zavírání očí před problémy. Oči jsou navíc nejsilnějším nositelem emocí, které Verginer cíleně redukuje, aby vyniklo hlubší poselství jednotlivých soch.
Plavat v odpadcích
Zdánlivě jednolité barvy jsou výsledkem pečlivého vrstvení několika odstínů, které společně tvoří výsledný efekt. Verginer původně studoval malbu, nikoli sochu a barvu považuje za klíčový aspekt svých děl. V jeho podání barva evokuje hladinu, nad kterou se části soch vynořují, nebo neviditelná jezírka špíny, ze kterých pijí laně.
Často kombinuje sochy s kovovými barely, sudy a plechovkami, které ostře kontrastují s jemnou texturou lipového dřeva, které si autor oblíbil pro jeho světlost a měkkost. Dřevění datli vyklovávají díry do špinavého železného „kmene“ ze sudu, dívka a chlapec plavou v haldě plechovek s nezaměnitelnou linií barvy těsně pod bradou. Nevinný sportovní námět v podobě dítěte s koupací čepicí získává v podání Willyho Verginera lehce děsivý nádech, zároveň ale diváka neodpuzuje, spíš ho jemným nevtíravým způsobem vtahuje do tichého dialogu mezi něhou a varováním.
Willy Verginer (*1957) je italský sochař tvořící realistické polychromované dřevěné sochy v životní velikosti podel skutečných modelů. Klíčovým motivem jeho práce je ekologie a řešení environmentálních problémů. Po studiu malby na Art Institute of Ortisei se začal věnovat řezbářství v tradičním regionu Val Gardena a vyučoval na Professional School of Sculpture of Selva. Účastnil se řady výstav a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách světových muzeí moderního umění.
