Právě začala Tour de France, největší cyklistický závod na světě. Často, když přemítám o cyklistice, kterou jsem si zamiloval, se mi vybaví obraz Michaela Rittsteina Koloběh života. Není sice zaměřen přímo na Tour de France, ale pokládám jej za esenci závodění. Má tři metry na délku, dva na výšku. Peloton cyklistů se zběsile žene dopředu, aby dostihl jezdce na první pozici, ale už se mu to nepovede, začal spurtovat příliš pozdě nebo byl moc pomalý. Sledujete celek, obraz působí kompaktně, dynamicky, divoce, jak to je pro Rittsteina příznačné. Při bližším pohledu zjistíte, že vítězem se stal kostlivec, radující se ze své vlastní dominance a nepřekonatelnosti. Je to obraz, který si člověk zapamatuje, ukazuje věčnou touhu dosáhnout nejvyšší mety, ať už se za ní skrývá cokoliv a ať to stojí jakékoliv úsilí. Metafora moderní civilizace kladoucí důraz na výkon!
Zrod Koloběhu života je stejně zajímavý jako jeho poselství, kompozice, barevnost a technické provedení.
Na úplném začátku bylo pozvání profesora Cyrila Höschla na psychiatrický kongres v Madridu zabývající se vztahem vědy a umění. Malíř pozvání přijal. Neměl přednášet ani poslouchat: byl pozván, aby tvořil. Michael Rittstein v roce 2007 maloval Koloběh života před třemi a půl tisíci psychiatry z celého světa během zahajovacího ceremoniálu! Kameraman z blízkosti snímal, co právě dělá: na velkoplošném plátně byl vidět každý nový tah štětcem, stejně jako proměny jeho tváře. Umělecké dílo sloužilo psychiatrům jako odraz malířovy psychiky.
.jpg)
Za dvě stě minut (to je doba některých horských etap na Tour de France) vznikla rozsáhlá malba, za kterou malíř sklidil poprvé v životě potlesk na otevřené scéně. „Byl to jedinečný zážitek,“ vzpomínal Michael Rittstein a dodává: „protože malování je činnost, u které jsi úplně sám. Najednou jsem měl několikatisícové publikum. Nebyla to improvizace, dopředu jsem věděl, co namaluju. Nestresoval jsem se, ale všechno kolem jsem si užíval.“
.jpg)
Cyklisti jsou prý pro takový obraz nejvhodnější, protože se dají namalovat bez detailů, a stejně je na plátně všechno podstatné. Jsou esencí dynamického pohybu deroucího se bez přestání kupředu. Něco takového může podstoupit člověk, který je schopen přijmout výzvu: jednak si dobře uvědomuje svoje schopnosti, a zároveň se chce dotknout hranice vlastních možností, protože bez toho by se nemohl zlepšovat.
Souvislost se sportem je zřejmá, jsou to spojité nádoby.
