Sport je politika. To manifestuje hongkongská umělkyně Yo Chow Tsz Yiu hned v několika tematických rovinách; ať už jde o užívání zakázaných látek zvyšujících výkonnost, otázku spolupráce mezi sportovci a komerčními společnostmi, nebo nedostatečnou podporu sportovců ze strany hongkongské vlády.
Yo Chow Tsz Yiu částečně navazuje na svou předchozí tvorbu z papíru, když v sérii koláží After Training 1–5 (2023) používá novinové ústřižky zobrazující hongkongské sportovce – reálné osobnosti, které navazují spolupráce s různými komerčními subjekty, jako je prodejce ústní vody nebo pojištění. Jednou z daných postav je například šermíř Edgar Cheung Ka-long, který se stal ambasadorem módního domu Dior nebo podporoval kampaň pojišťovací společnosti Blue Cross. Sportovec*kyně se tehdy stává někým jiným, přejímá roli influencera*ky a na základě toho, co performuje – často se jedná o zdravý nebo luxusní životní styl – podporuje kapitalistickou vizi ideálního života, jehož lze dosáhnout naplněním potřeb, na které propagované firmy nabízejí odpověď.
Médium papíru, které pro Yo představuje spojnici s hongkongskou řemeslnou tradicí, tak autorka vsadila do kontextu fenoménu, který pro ni postrádá jednosměrné vyznění. Zvolený materiál – papír – představuje příležitost k usouvztažnění formy a obsahu například aspektem křehkosti. V případě zmíněných koláží ji lze vypozorovat v analýze ztráty charakteru či proměnlivosti společenské role sportovce-autority a fragmentárnosti identity. V rámci celého díla se nabízí analogie mezi porušitelností papíru, jehož možnosti Yo bedlivě prozkoumává, a oblastí sportu, kde se lidské tělo ocitá pod tlakem a člověk ohledává slabiny toho svého i těch druhých.
V prostředí profesionálních soutěží se tělo stává prostředkem k dosažení různých cílů. Můžeme za ně považovat osobní zadostiučinění či pokrok lidstva, ale mohou být i politicky vykalkulované. Jako v případě tzv. „pingpongové diplomacie“, snahy o narovnání vztahů mezi Čínou a USA. Jejich obnovení nastartovalo v roce 1971 několik přátelských zápasů mezi místním a americkým týmem. Umělkyně kriticky reflektuje tento koncept v díle Ping Pong (2023), kde využívá pálky na stolní tenis poseté kovovými mincemi. Jejich ostré hrany a dojem těžkosti naznačují nebezpečí, které může hra představovat. Od roku 2018 se totiž mimo jiné v důsledku Trumpovy politiky vztahy mezi oběma zeměmi značně ochladily a z nástroje usmiřování se tak snadno stává předmět nekompromisního souboje.
Politický je ale i způsob, jakým formujeme svá těla pro dosažení úspěchu. Ve sportovním prostředí se stále užívají zakázané látky, což má mnohdy politickou motivaci. Z lidského těla se v profesionálním sportu stává zvláštní typ objektu, jakýsi stroj, který je „tuněn“, uzpůsobován požadavkům a tlačen do co nejvyššího výkonu.
I zde se může uplatňovat otázka identity. Ta prosvítá z tělesné konstituce Barbie (2023) – sošky kombinující postavu Kena a hlavu Barbie. Také v tomto případě umělkyně propojuje formální a obsahovou část. Z tohoto tvůrčího postupu je cítit, že umělkyně uvažuje o díle, objektu i člověku jako o komplexní kategorii zbavené zjednodušujícího dualismu. Promýšlí obsah jako formu a formu jako obsah: jako materiál Yo využila rozemletý prášek z tablet obsahujících testosteron. Tělo, ať už chápané biologicky, nebo sociologicky, je tvořeno testosteronem – na jedné straně přeměňuje chemické složení lidského těla, na druhé se promítá do vzhledu, který je často posuzován binární optikou stále panující heteronormativity, která nekompromisně odsuzuje nestandardní projevy jak v chování, tak v pouhém vzezření. Kontroverzní a aktuálně diskutované téma týkající se mimo jiné i trans* lidí je tak zhmotněno v Barbie, jejíž identitu bychom rádi vložili do jedné ze dvou škatulek, ale ve skutečnosti je nezařaditelná.
Umělkyně také upozorňuje na nevalnou podporu sportovců*kyň v Hong Kongu ze strany státu a jejich nedostatečné společenské docenění. Zvláště méně výrazné sporty jsou chápány jako zbytečné, ekonomicky neprospěšné. Kritiku formuluje prostřednictvím sochy The Use of Uselessness (2023) připomínající kmen, který se dotýká metafory v básni taoistického spisovatele Zhuang Zi, kde ztrouchnivělý strom disponuje inherentní hodnotou, i přestože běžnou optikou je vnímám jako bezúčelný. Objekt je tvořen z pryskyřice a dresů hongkongských týmů autorčiných přátel, což opět potvrzuje její důraz na propojenost témat se zdroji, v nichž nabývají své podoby.
Sofistikovaný vtip vysílá dílo Ball Biscuit (2023), které navíc skrývá odkaz ke kantonskému jazyku, jednomu z kulturních symbolů domova umělkyně. Výraz „míčová sušenka“, který má toto dílo v názvu, totiž také znamená „být zasažen míčem“. A Yo znovu se sportovním materiálem pracuje – původní objekt destruuje, aby následně vytvořila z jeho fragmentů předmět s novým smyslem a v nové situaci, ale zároveň mu ponechává kontakt s prvotní významovou vrstvou. Autorka rozebrala fotbalový míč značky Locomotive, který je běžnou součástí pouličního fotbalu a ušila z něj malé polštářky připomínající sladkosti, které vložila do zavařovací sklenice, skrze jejíž stěny čteme na nich vytištěný nápis „The Ball biscuit“. I zde se tak pohybuje na svém rodném území, zpracovává motivy kultury, v níž vyrůstala a v níž dále žije, a načechrává, téměř nostalgicky, místní prvky spojené s dětstvím a dospíváním.
Yo Chow Tsz Yiu má ke sportu silný vztah. Tato osobní linie se současnými díly prolíná a dokazuje autorčino angažmá ve společenských otázkách, které se ve sportu, zvláště v tom vrcholovém, nekompromisně odhalují, zůstávají opomíjeny, nebo jsou naopak zapáleně debatovány. Yo mistrně zobrazuje jejich stav a manifestuje vlastní pozici, která má často povahu skepse, ale v rámci širšího kladení otázek směrem ke konstrukcím, do kterých člověk nezřídka „apolitický“ sport směřuje.
Yo Chow Tsz Yiu je hongkongská multimediální umělkyně. V roce 2018 absolvovala na Hongkongské umělecké škole v oboru sochařství. Významnou část její tvorby tvoří tiskařské techniky a práce s papírem, kdy navazuje na řemeslo rozvíjené v 60. a 70. letech v hongkongských čtvrtích. Její práce zkoumají spojení mezi tradiční a současnou sochou a za své umělecké úspěchy obdržela několik ocenění a stipendií, včetně ceny HKBU AVA Award (2020) a HKAS Graduation Showcase – Excellent Presentation Award (2018). Díla nesoucí sportovní tématiku jsou představena na výstavě „Time Out“ v Karin Weber Gallery v Hong Kongu, probíhající do 17. června.