Prostřednictvím různých médií, z nichž nejvíce je známá díky svým kresbám, zachycuje a zkoumá lidské tělo. Především to ženské. Jemné kresby gymnastek, jejichž pevný postoj prozrazuje ale tvrdou disciplínu a dril, nebo videa gymnastické obruče, která se s lehkostí otáčí kolem těla sportovce, jejíž udržení ve vzduchu vyžaduje ale značné soustředění. To jsou některá z témat uznávané rakouské umělkyně Ulrike Lienbacher.
Své figury kreslí za pomoci jednoduchých přesných linií. Zdůrazňuje obrysy, její postavy přesto působí plasticky. Mnohdy je zachycuje fragmentárně. Omezuje také svou barevnou paletu, kdy nezřídka používá pouze jednu barvu.
Ulrike Lienbacher ve svých kresbách zpodobňuje výlučně dívky, a to v různých pózách během jejich každodenních úkonů, například při česání nebo mytí vlasů. Vlasy jsou bezesporu jejím stěžejním motivem, detailem, který v celé její tvorbě hraje důležitou roli. Postavy působí mnohdy až stylizovaně, nikdy se nedívají na pozorovatele, někdy jsou zachyceny nahé nebo pouze ve spodní prádle, což odkazuje na autorčin zájem obecně o péči o tělo, čistotu a hygienu, kult těla, fitness a wellness.
Gymnastky jsou hlavním sportovním námětem umělkyně. Zachycuje je při protahování i samotném cvičení, osamoceně i ve skupině. Strnulé a od sebe nerozpoznatelné dívky odlišují pouze různě upravené vlasy, spletené do dlouhých copů nebo rozpuštěné a splývající. Prostřednictvím svých gymnastek zkoumá Ulrike Lienbacher důležitost disciplíny, ke které mimo jiné odkazuje i sportovní držení těla cvičenek.
„
Disciplína znamená podřízení se souboru pravidel, obvykle vnucených společností, která předepisují určité cíle pro vnější a vnitřní konstituci,
hlásá úvodní text k právě probíhající skupinové výstavě v Kunstverein Kärnten v rakouském Klagenfurtu, kde jsou díla Ulrike Lienbacher zastoupena, a která se zabývá řečí těla. Odkazuje také na rakouské dějiny umění a umělce, kteří se již v minulosti tělesností zabývali.
Disciplína a sebeovládání, které jsou pro sport důležité, balancují mezi vlastním uspokojením ze sportu a nátlakem a kontrolou ze strany společnosti. Umělkyně se dotýká „ambivalentního pocitu, kdy máme určitou touhu po výkonu a fungování, ale zároveň se chceme z tohoto systému vymanit...“ Ulriche Lienbacher se zabývá individuálním hledáním identity a snahou o autenticitu těla, kdy touha osvobodit se je nutně v rozporu se snahou vyhovět každodenním nárokům a společenským normám. Tuto rozpolcenost provázejí obavy ze ztráty kontroly a selhání, ale také z vlastní touhy po svobodném a společností neposvěceném.
Pro tvorbu Ulrike Lienbacher je rovněž příznačné opakování, podobně jako je důležité opakování u atletických tréninků. Často také tvoří díla v sériích. Velká část jejích kreseb je abstraktních, ale i ty naznačují pohyb a nevyhnutelné opakování věcí, které vidíme i v jejích figurativních dílech. Cyklus Hysterie z roku 2014 tvoří kresby rukou v různých úhlech a pohybech. Skupina děl ze série Etudy z téhož roku přechází k abstrakci, kdy se zdánlivě spontánní pohyb stává viditelným jako nacvičené představení.
Ulrike Lienbacher vystudovala sochařství, sochy a objekty jsou tedy nedílnou součástí její tvorby. Z roku 2005 například pochází instalace Hula Hoop odkazující na známé cvičební náčiní v podobě obruče, které slouží jako pomůcka k dnes vcelku rozšířenému sportu s názvem hooping nebo také hula hoop dance. Hula hoop obruče jsou ale v podání Ulrike Lienbacher vyrobené z plastu a mají připomínat do kruhu spojené dívčí copy, ze kterých se zde tak stává gymnastické náčiní. V roce 2010 autorka zase vytvořila ve veřejném prostoru instalaci pro kruhový objezd ve městě Gänserndorf, který tvoří zmenšená kruhová atletická plocha se čtyřmi dráhami včetně startovní a cílové rovinky.
Rovněž ve svých videích a fotografiích zkoumá Ulrike Lienbacher koncept sebekázně a vůle k výkonu, která se ve sportu obvykle předpokládá.
Série ofsetových tisků Pin-Up cvičení z roku 2001 zobrazuje bezhlavé a tím odosobněné ženy a muže, kteří ve svém každodenním oblečení zaujímají typické pin-up pózy ze 30. let. Tyto pózy ale vyžadují určitou gymnastickou výbavu, proto jejich napodobitelé působí na fotografiích poněkud křečovitě a úsměvně.
Fotografický cyklus Portréty z roku 2006 zachycuje mladé sportovce a sportovkyně ve věku od 17 do 27 let, kteří jsou vyfotografovaní během tréninku, a to v okamžiku mezi vyčerpáním a úlevou. Ulrike Lienbachera zajímá „okamžik vyčerpání“, ale také „vzrušení“ a „rozehřátí“. „Je to okamžik, v němž neporušené tělo vykazuje slabost a dokonalý povrch dostává trhlinu,“ říká sama autorka.
Ve videu Koučování se Lienbacher ptá sportovního psychologa na povahu vrcholového sportu a na psychologické požadavky pro něj nezbytné. Díla Will I a Will II pak odkazují na jméno nahraného cvičitele hula hoopu. Video Will I zaznamenává celou postavu, Will II ukazuje pouze hlavu hlavního hrdiny. Nahrávka má zprostředkovat lehkost pohybu, ale zároveň ukázat značné úsilí a potřebnou praxi, která je k výkonu potřeba. Umělkyně zachycuje kontrast mezi oběma videy, kdy detailnější video ještě umocňuje koncentrovaný výraz v mužově tváři. Ulrike Lienbacher zde naráží na skutečnost, že za věcmi, které se zdají být snadné a přirozené, se často skrývá velké úsilí a cvik. Mimochodem, ačkoli je tanec hula hoop typicky vnímán jako dívčí zábava, postava, která se na nahrávce objevuje, je muž.
Ulrike Lienbacher je uznávanou rakouskou umělkyní. Narodila v roce 1965 v Oberndorfu v Rakousku. V letech 1981 až 1987 studovala sochařství na Univerzitě Mozarteum v Salcburku. Je držitelkou několika významných uměleckých cen, vystavovala v Rakousku, jako je například v Leopold Museum ve Vídni, i v zahraničí. Žije v Salcburku a ve Vídni.
