Střela do vlastní branky. Jak queer umění mění pravidla hokeje

Jedním z takových důležitých setkání je výstava s názvem QNHL (Queer Newfoundland Hockey League), jedná se o fiktivní hokejovou ligu za kterou stojí Lucas Morneau, kanadský umělec a kurátor. Každý hokejový detail v QNHL má svůj vlastní příběh a význam. Od ručně vyrobených dresů, které využívají tradiční řemeslné postupy stereotypně spojované s "ženskou prací", až po háčkované brankářské masky, které oslavují odvahu a odhodlání těch, kteří se nebojí vybočovat ze zaběhlých rolí. Tato liga není jen o hokeji. Je to manifest, který vyzývá k přehodnocení tradičních genderových rolí a k podpoře nových forem maskulinity, které jsou otevřené, přijímající a plné respektu.

Na výstavě QNHL se představilo 14 smyšlených hokejových týmů, jejichž názvy spojují homofobní nadávky s komickými názvy měst z kanadského ostrova Newfoundland.

QNHL používá tyto urážky k opětovnému přivlastnění slov, která jsou často používána proti queer jedincům jak na ledě, tak mimo něj. Tyto posměšné nadávky a urážky bývají namířeny proti těm, kteří neodpovídají hegemonické maskulinitě, která je často spojována se sportem. Spoluhráči často nemohou být emocionální, upoutávat na sebe pozornost, ani mluvit o osobních problémech bez obavy o odvetu.

Každý dres je ručně uháčkovaný a vytvořený tvz. rug hookingem (metoda ruční výroby koberce, pozn. redakce).. Některé dresy odkazují na historické hokejové týmy, které v provincii existovaly, zatímco jiné využívají barvy, které již nejsou na dresech NHL. Oblíbenou barvou používanou na dresech hokejových týmů, jako byl Los Angeles Kings a Anaheim Ducks (tehdy známé jako Mighty Ducks) byla fialová, dnes už je to černá. 

Každý dres je doplněn háčkovanou brankářskou maskou, která je stylizovaná jako podšívka. Morneau tak odkazuje na zavedení brankářské masky a jejího prvního nositele v NHL Jacquese Planta, který byl zesměšňován a za nošení masky po utrpění vážných zranění během hry. Mnozí hráči a fanoušci zpochybňovali Plantovu odvahu a oddanost ke hře kvůli jeho masce a začali ji akceptovat až poté, co Plante srovnal nošení masky seseskokem bez padáku. “Jestliže člověk skočí z letadla bez padáku, činí ho to statečným?“ 

Výstava QNHL se zaměřuje na rozklíčování problému homofobie ve světě sportu a zdůrazňuje negativní vlivy toxické maskulinity, která zatím dominuje. Chce tak vytvořit novou, pozitivní a přijímající maskulinitu pro sportovní nadšence.   

Posmívat se hokeji, který je jedním z klíčových prvků kanadské identity, je dost obtížné a Morneau uznává, že tento přístup je jen jednou z mnoha uměleckých strategií pro řešení škod způsobených hegemonickou maskulinitou. Používá humor k tomu, aby diváci viděli i stinnou stránku hokejové kultury a fyzické a emocionální dopady na hráčích a fanoušcích, které může mít. 

QNHL není izolovaným uměleckým jevem. Je součástí širšího hnutí umělců a aktivistů, kteří se snaží prolomit tabu homofobie ve sportu. Mezi takové se řadí i výstava Přesilovka: Hokej v kanadském současném umění, které je o zkoumání identity, emocí a vášní spojených s tímto národním sportem Jsou to umělci jako Adrienne Crossman, Hazel Mayer nebo Judy Anderson, kteří prostřednictvím svých děl oslavují odvahu a vášeň pro hru, bez ohledu na genderovou identitu či sexuální orientaci. Skrze čtyři hlavní témata – hokejové masky, karty, dresy a vybavení – se metaforické a mytologické aspekty tohoto sportu stávají předmětem kritického zkoumání. V jádru výstavy se skrývá touha konfrontovat genderovou a rasovou nesnášenlivost a odhalit vynechávání určitých skupin ve světě profesionálního sportu. Propojení umění, aktivismu a sportu tak vytváří silnou platformu pro změnu a inspiraci. 

Vystavující bylx i nebinární umělecx Adrienne Crossman, kterx představilx tři samostatná díla. Černý a růžový hokejový dres s nápisem NO FUTURE přes hrudník odkazuje na nihilistický text queer teoretika Lee Edelmana, ale také na punkové heslo, které používali třeba Sex Pistols. Punková, stejně jako sportovní kultura je převážně utvářena bílými heterosexuálními muži evropského původu, přestože ženy, queer osoby a osoby barevné pleti do ní patří také. Malé zrcadlo položené na zemi s fialovými květy odkazuje na viktoriánskou éru, kdy se určité květiny používaly k tajné komunikaci a vyjádření emocí, aniž by vyvolávaly podezření heterosexuální společnosti. Posledním je filcový prapor s nápisem DEVIATE, kdy chce zvrátit jeho užívání ve sportu a fanouškovské kultuře a zároveň vybízí k odchýlení se od dominantních a jednostranných vyprávěních. 

Crossman kritizuje homofobii ve světě profesionálního sportu a zvýrazňuje queer přítomnost, která často zůstává skrytá v heteronormativitě. Práce umělcex destabilizuje vyprávění o exkluzivitě. "Populární kulturu vnímám jako zrcadlo politického a kulturního kontextu," uvádí Crossman. "Ale má také schopnost ovlivňovat a formovat názory těch, kteří ji konzumují." 

Mezi další vystavující patří Hazel Meyer. V její práci Technologie kontejnerů představuje hokejové tašky, které slouží k uchování kanadské pamětní patchworkové deky, jejíž každá jedna část připomíná jednoho zemřelého Kanaďana na onemocnění AIDS. Tyto deky jsou v současné době uloženy v Kanadské společnosti pro AIDS (CAS) v Ottawě, složené a umístěné v 18 modrých brankářských taškách. Ty projekt obdržel v 90. letech od společnosti Molson Breweries, která sponzoruje hokejová utkání a týmy. 

Celý památník obětem AIDS je složen z více než 600 takovýchto samostatných částí. Jejich rozměry byly zvoleny tak, aby připomínaly rozměry hrobu. V době, kdy epidemie AIDS dosáhla svého vrcholu, mnoho lidí, kteří zemřeli na tuto nemoc, nebylo pohřbeno kvůli společenskému stigmatu a odmítnutí ze strany pohřebních služeb. 

Památník AIDS Memorial Quilt pak poskytl jejich blízkým příležitost k připomenutí života svých blízkých. V roce 2013 byla péče o tento památník převedena pod Kanadskou společnost pro AIDS, čímž se stal symbolem boje těch, kteří zemřeli, a připomínkou každodenního zápasu 75 000 Kanadských občanů, kteří dnes s HIV žijí.

Název instalace je zároveň termínem z roku 2000 od teoretičky Zoë Sofie, která se zabývá významem a komplexitou uchovávání, držení a ukládání objektů a jejich významů. Mayer se tak v této souvislosti ptá na význam a sociální dopad uchovávání historie, životů a materiální kultury AIDS v brankářských taškách, které jsou plné symboliky, historie a devastace. 

Tímto způsobem se snaží zkoumat vztah mezi materiální kulturou hokeje, queer kulturou a kanadským nacionalismem. Tento projekt také zvýrazňuje otázku, jak uchovat předměty, které jsou příliš velké, příliš ničivé nebo těžké, ale zároveň si zasluhují ochranu a péči. 

O Hazel Mayer a její práci jsme se zmiňovali již v tomto článku.