Hudebník Pharrell Williams, který je zároveň designérem a kreativním ředitelem Louis Vuitton, chce do olympijských her v roce 2028 po osmdesáti letech opět zapojit umělecké soutěže. Vrací se tak k myšlence samotného zakladatele novodobých olympiád Pierra de Coubertina, který se zasadil o umělecká klání na hrách mezi lety 1912 a 1949. Soutěžilo se tenkrát v pěti kategoriích, od malířství a sochařství přes architekturu až po hudbu a literaturu.
Williams, který byl jednou z osobností nesoucích v závěrečné etapě štafety olympijskou pochodeň, svou ideu návratu uměleckých disciplín na olympijské hry představil v předvečer slavnostního zahájení letošních her. „Musíme lidem připomenout, že umění bývalo plnohodnotnou součástí her. Socha, architektura, výtvarné umění, to vše by se mohlo vrátit zpět mezi olympijské soutěže. Proč nevyužít příležitost k šíření povědomí o této myšlence,“ uvedl Williams, který v souvislosti s olympiádou hostil setkání v budově nadace Louis Vuitton.
Pro tuto událost zároveň jako kurátor vybral skupinu světově uznávaných umělců jako KAWS, Daniel Arsham či Derek Fordjour, kteří u příležitosti pařížských her navrhli interaktivní umělecké instalace. V jejich dílech byly zastoupené sporty jako lukostřelba, tenis, basketbal či jezdectví. Výtěžek z celé akce pak putoval na podporu sportovců z týmu uprchlíků, kteří jen těžko získávají prostředky pro svůj trénink.
Umělecké disciplíny byly součástí her po tři desetiletí
Múzické soutěže byly už na programu antických olympijských her, starořečtí soutěžící se utkávali v hudbě, zpěvu či recitaci. Součástí novodobých olympijských her se umělecké soutěže staly už nedlouho po jejich začátku, konkrétně mezi lety 1912 a 1948. Medaile tehdy byly udělovány v pěti uměleckých kategoriích: architektura, literatura, hudba, malířství a sochařství, které se ještě dělily na další podkategorie dle uměleckých technik. Diskutovalo se také o zařazení fotografie, filmu či divadla, což se ale nikdy nestalo. Podmínkou pro účast přitom bylo, aby šlo o díla se sportovní tématikou.
„Mezi našimi olympiádami a obyčejnými sportovními mistrovstvími je jen jeden rozdíl, a tím jsou právě umělecké soutěže, které existovaly na olympiádách ve starém Řecku, kde sportovní exhibice kráčely ruku v ruce s uměleckými,“ prohlašoval zakladatel novodobých olympijských her Pierre de Coubertin. Poprvé umělci soutěžili v roce 1912 ve Stockholmu. Uměleckých soutěží se tenkrát zúčastnil i samotný Coubertin, který pod pseudonymy Georges Hohrod a Martin Eschbach vyhrál v kategorii poezie zlatou medaili se svou básní Óda na sport.
Mezi oceněnými byli i čeští hudebníci či sochař
Umělecká klání na olympiádách měla také své rekordmany. Hned třikrát se na stupně vítězů postavili švýcarský výtvarník Alex Walter Diggelmann a dánský spisovatel Josef Petersen. Zajímavostí je, že byli i soutěžící, kteří se zapojili do uměleckých i sportovních disciplín. Například Američan Walter Winans uspěl ve střelbě i sochařství, Alfred Hajos z Maďarska zase získal v roce 1896 dvě zlaté medaile v plavání a o 28 let později vybojoval stříbrnou olympijskou medaili v architektuře.
V kategorii architektury byly často oceňovány právě návrhy olympijských sportovišť, například holandský architekt Jan Wils si v roce 1928 odnesl medaili za návrh olympijského stadionu v Amsterdamu. Německý architekt Werner March získal ocenění za návrh Říšského sportovního hřiště, které hostilo hry v roce 1936.
Stříbrnou medaili si v roce 1932 v americkém Los Angeles odnesl i český hudební skladatel a houslista Josef Suk, a to za svůj sokolský pochod V nový život. Na stejné olympiádě získal bronz za svou dynamickou sochu Vraždícího Odyssea také sochař Jakub Obrovský. O čtyři roky později v Berlíně se pak na bronzové příčce umístil skladatel Jaroslav Křička se svou orchestrální skladbou Horácká suita.
Umělecké disciplíny zůstávaly ve stínu sportu, nakonec byly zrušeny pro profesionalitu
Po tři desetiletí svého zařazení v olympijském programu ale umělecké disciplíny zůstávaly spíše přehlíženou součástí her. Kritika se snášela na nejednotný formát soutěží i chaotické hodnocení. Mohlo se stát, že v některé kategorii porota medaile neudělila vůbec, popřípadě udělila jen některé z ocenění. Jedno z děl tak mohlo získat například stříbrnou medaili, zlatá a bronzová zcela chyběly. Pochybnosti se týkaly i zařazení některých témat, jako jsou boxerské zápasy a boj obecně, což bylo podle některých dost vzdálené olympijskému ideálu.
Důvod pro zrušení uměleckých klání byl ale jiný a z dnešního pohledu možná poněkud překvapivý. Podle olympijského výboru totiž umělci nesplňovali požadavek amatérismu. S argumentem, že prakticky všichni soutěžící v uměleckých soutěžích jsou profesionálové, byly umělecké soutěže zrušeny a nahrazeny výstavou bez cen a medailí. Uvažovalo se ještě o návratu uměleckých disciplín na následující hry v roce 1952, což se ale nestalo. Vzhledem k tomu, že součástí olympijské charty je „prosazovat a podporovat iniciativy spojující sport s kulturou a výchovou“, zavazují se ale dodnes hostitelská města kromě sportovních klání pořádat i kulturní programy. Podívejte se, jaké kulturní programy provázely například letošní olympiádu.
Přestože letošní olympiáda v Paříži hlásala návrat kultury a součástí her byl také masivní doprovodný program s výstavami, isntalacemi, vogue bally apod., soutěžilo se zatím ještě stále jen ve sportu. Podaří se umění na olympiádu navrátit za čtyři roky v LA?
