REPORTÁŽ: Jedeme s Josefínou po náplavce na Smíchov, domluvily jsme s SK Trefou, amatérským fotbalovým týmem, že si s nimi zahrajeme fotbal. Říkaly jsme si, že to vezmeme sportovně už z naší kanceláře v Holešovicích, a tak jsme si vzaly kola. Zastavujeme u hřiště, kde si zatím kopou kluci na bránu. Prostředí venkovního hřiště se zelenou nalajnovanou plochou krásně kontrastuje s barokním kostelem Panny Marie Sedmibolestné hned vedle. Pomalu začínají přicházet lidi z týmu, seznamujeme se. Je tu i Karolína, která s Trefou hrává. Dneska ale bude fotit.
TEXT: MARTINA FRIDRICHOVÁ
FOTOGRAFIE: SHOTBY.US
Amatérský ženský fotbalový tým SK Trefa vznikl na jaře v roce 2018. Založila ho Hana Kuncová, tehdejší redaktorka Radia Wave: „Tou dobou jsem už nějakou chvíli sledovala anglickou Premier League a fandila Liverpoolu. Že bych ale sama hrála, mě vůbec nenapadlo.“ Natáčela zrovna reportáž o protestní akci s názvem Fotbal proti turismu, která upozorňovala na to, že se centrum Prahy stává kvůli turistům neobyvatelné. Happening tehdy organizoval ateliér environmentu brněnské FaVU. Hrálo se mezi brankami postavenými přímo na dlažebních kostkách u Václavského náměstí. Jakmile posbírala materiál na reportáž, odložila rekordér do batohu a přidala se. „Po dvou hodinách chaotického pobíhání za míčem jsem uřícená, zpocená, ale dokonale šťastná zjistila, že něco takového potřebuju zažít znova.“ Zkoušela pak hrát s kamarády, ale prý to nebylo ono, hra byla příliš agresivní. „Většina z nich hrála dlouho a dobře, fotbal pro ně byl vybitím energie i frustrace, nadávali si… Tak jsem si řekla, že založím vlastní tým. Napsala jsem na Facebook: „Zakládám ženský fotbalový tým, pokud nic neumíš, nevadí, naučíme. Vrcholem sezony bude účast na Turnaji proti rasismu. Doufala jsem, že se chytne alespoň pár holek. Zájem byl ale okamžitý a ve skupině nás bylo za chvíli přes sto.“
QUEER NEBO STRAIGHT, HLAVNĚ NEBUĎ HATE
Dnes už jich je okolo tři sta padesáti. Hráčky Trefu vnímají jako svůj safe space, bezpečný prostor, ve kterém se nemusí bát, že by se ztrapnily, i když hrát třeba ještě vůbec neumějí. „Šlo mi o to, vytvořit přátelské prostředí pro všechny ženy, které si chtějí zahrát, ať už se někdy s fotbalem potkaly, nebo do míče v životě nekoply.“ Spousta hráček do Trefy přišla se špatným zážitkem z kolektivních sportů. „Vyrůstaly jsme ve společnosti extrémně orientované na výkon a výsledky, což se na nás podepsalo. Ale to, že nějakou aktivitu, ať už sportovní, nebo uměleckou, můžu dělat jen pro radost, aniž nutně musím být absolutní špička, jsem zjistila až s Trefou. A jsem za to moc ráda,“ říká Hana, bývalá profesionální krasobruslařka. Ke hře se často přidávají i expatky, které v takovém prostředí vidí zázemí. Lidia, filmová producentka ze Srbska, dodává: „Hledala jsem tým, kde bych mohla hrát fotbal. Přátelská a přívětivá atmosféra v Trefě mi dokonale vyhovovala a okamžitě mi dala pocit, že jsem vítaná a přijatá.“
SK Trefa se profiluje jako ženský tým, ale dobře se v něm cítí i nebinární nebo transhráči*ky. Tým si zakládá na otevřenosti vůči lidem rozličných vyznání, původu, identit, orientace, na vzájemné ohleduplnosti, solidaritě a respektu, což vidíme dokonce už v popisu na facebookové skupině. „Fotbal mi otevřel obzory. Naučil mě lepší spolupráci s ostatními – ráda nahrávám jiné hráčce, aby se pokusila vstřelit branku. Když jsem před pěti lety začínala, byla jsem dost nesmělá, a to jak na hřišti, tak v osobním životě,“ píše Trang Vu. Je příjemné si tato slova vztáhnout zrovna na sport, jako je fotbal. „Pro mě je nejdůležitější, že jsme si všechny rovny. Nikdo na nikoho nemachruje, vzájemně se podporujeme a pomáháme si. Vznikají tady krásná přátelství i partnerské vztahy,“ říká Agáta.
★
LOVE FOOTBALL, HATE RACISM
★
GIRL POWER
★
SOLIDARITA
Hráčky se ve hře technicky zdokonalují. Za dobu fungování Trefy se v týmu vystřídali tři trenéři, až je postupem času nahradily samotné hráčky. Hana popisuje, jak to funguje nyní: „Tréninky výborně vede, stejně jako organizačně celou Trefu, už několikátý rok Dominika Dlauhá. Někdy ale trénují i další hráčky, je to velmi užitečné a zábavné, a to hlavně pro ty méně zkušené. Nejprve se rozkopete u společných cvičení a teprve pak se jde hrát.“
.jpg)
Na zem se vysypou míče a hřiště se promění v dynamický mumraj. Zkoušíme si nahrávat. Přemýšlím o genech od táty, kterého si jako malá pamatuju na hřišti. Sedávala jsem v koruně kaštanu a fandila. Táta pak do fotbalu tlačil bráchu a nikoho ani nenapadlo, že bych chtěla hrát taky. Dneska už je to naštěstí trochu jinak a dětské týmy jsou často automaticky smíšené.
Fotbalistky si přátelství i pokrok ve hře utužují nejen při trénincích, ale také na pravidelných soustředěních. Nejčastěji se jezdí do Lužických hor s hřištěm hned za chalupou. Zkoušejí hrát i fotbal v plném počtu. „Jezdíme dvakrát až třikrát za rok. V létě je často fotbal spojený s jógou. Protože Alice je lektorka. V zimě zase běžkujeme na chatě Žofky,“ popisuje Michaela Doležalová, zakladatelka papírových svítidel Jasna, absolventka designu skla na UMPRUM. Ukazuje nám, jak se máme rozcvičit. Se Sport in Art jsme s Míšou spolupracovali už na festivalu ilustrace a komiksu LUSTR.
Teď sedíme na zemi a natahujeme si zkrácené šlachy. Au. Máme se rozhodit do dvojic a nahrávat si placírkou. S Josefínou na sebe kývneme a jdeme si každá stoupnout na lajnu. Zpracujeme míč a zase ho nahrajeme zpátky. Docela nám to jde. Dokud nepřijde na levačku. Kličkujeme pak s kopačákem mezi barevnými značkami, zkoušíme střílet na branku. Je to osvobozující.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.
