Hokej, vodní pólo, ragby. Německá fotografka Sophie Kirchner vybrala tři sporty, u kterých se stále předpokládá, že se jim věnují převážně muži, a ve svém projektu Männersport zachytila špičkové sportovkyně z klubů v Hamburku a Berlíně. „Nejdříve jsem uvažovala i o fotbale, ale ženy jsou dnes v této disciplíně víceméně akceptovány. U ragby, hokeje a vodního póla je to stále jinak. Nikoho nenapadne, že by se těmto sportům chtěly věnovat i ženy,“ říká autorka, která se ve své tvorbě zaměřuje zejména na portrétní a reportážní fotografii.
.png)
Při výběru vlastních projektů zajímají Sophii Kirchner především lidé, kteří nejsou středem pozornosti. Zabývá se genderovou nerovností, je součástí iniciativy IN WAVES #womenincovid, která si všímá dopadů pandemie na život žen, jedním z jejích velkých témat je pak Východní Německo, do kterého se sama narodila. Prostřednictvím svých fotografií chce rozproudit diskuzi. To se jí daří i díky cyklu Männersport (neboli Mužské sporty), který vznikl v roce 2012 a který se snažil poukázat na zažité stereotypy, které v nás stále přežívají.
„V Německu si v některých oblastech ženy stále nejsou rovny s muži. Hledala jsem proto prostředí, se kterým se může ztotožnit téměř každý – jako je sport,“ vysvětluje Kirchner a upozorňuje na to, jak obtížné postavení měly dříve ve společnosti například malířky, přestože dnes opouští umělecké školy více absolventek než absolventů. Podle fotografky tato proměna v tradičním odvětví, jako je sport, zatím chybí. Právě to byl jeden z impulzů pro vznik série, ke které dodává: „Genderové role, stereotypy a předsudky mě zajímají už velmi dlouho. Ráda je ve své práci zkoumám a do jejich zpochybňování zapojuji i diváka. Na první pohled se zdá, že jde o portréty sportujících žen, ale na druhý pohled jde o víc.“
V souboru Männersport jsou ženy zachyceny staticky. Naskýtá se nám tak pohled zcela odlišný, než na jaký jsme u sportovců zvyklí. Sportovkyně vidíme na snímcích v okamžiku bezprostředně po skončení jejich utkání. Neutrální jednoduché pozadí, které se liší pouze barvou u jednotlivých sportů, umožňuje soustředit se pouze na jejich výraz. Ženy jsou navíc vysvlečeny z dresů, takže jejich disciplínu uhádneme jen díky koupací čepici, se kterou jsou vyfotografovány vodní pólistky, hokejistky od ragbistek odlišíme snad pouze díky přítomnosti šperků, které ragbistkám zcela chybí. Divák má tak prostor plně se koncentrovat na upřený pohled sportovkyň, odhodlaný i vyčerpaný zároveň, všímat si jejich zpocených a pocuchaných účesů, zarudlé kůže či kapek vody stékajících po tvářích pólistek.
„
Požádala jsem je, aby za mnou přišly hned po utkání a neměly tak čas přemýšlet o tom, jak vypadají. Tento okamžik byl důležitý, musela jsem být rychlá. Kvůli vyčerpání, zraněním, potu v jejich tvářích.
Právě přirozenost je dalším důležitým aspektem celé série. Každý, kdo někdy naplno sportoval, zná jistě pocit naprostého soustředění na hru, vydání maximální energie a úsilí. Sport dokáže pohltit natolik, že na vše kolem zapomínáme, dovolíme si být rozcuchané, zpotit se, nekontrolujeme svůj vzhled. Aspoň na chvilku tak opouštíme všechna kritéria krásy, která jsou pro nás jinak poměrně důležitá.
Je to právě přirozenost, kterou Sophie Kirchner vyzdvihuje, když mluví o práci na projektu a srovnává zkušenosti s fotografováním například osobností z politiky: „Je to velmi odlišné. Mám dojem, že mnoho sportovců má ke svému vzhledu a postavě velmi uvolněný přístup. Bylo snadné s nimi pracovat. Naproti tomu politici mají často velice silné povědomí o tom, jak vypadají nebo jak vypadat chtějí. Neustále se kontrolují. Chápu to, přece jen jsou na očích veřejnosti a mají určitou reputaci, kterou si musí udržovat. Zachytit autentický okamžik s politikem vyžaduje hodně štěstí a času (který často chybí). Na druhou stranu sportovkyně v mém projektu měly méně zkušeností s profesionálním fotografováním, byly velmi otevřené a čisté. Tuto otevřenost jsem oceňovala, protože je to zároveň činilo svým způsobem zranitelnými. Myslím, že na fotografiích je tato zranitelnost a zároveň síla a vášeň vidět.“
Portréty sportovkyň Sophie Kirchner ukazují ženy, které milují to, co dělají. „Většina žen, se kterými jsem mluvila, se sportem začala velmi brzy, už když byly dívky, takže je to pro ně přirozené. Jejich neuvěřitelná vášeň a oddanost svému sportu na mě velmi zapůsobila,“ přiznává Kirchner.
V roce 2015 vystavila tento cyklus spolu s díly fotografa Davida Magnussona v americké Pictura Gallery, o rok později byly fotografie představeny na výstavě ve Vancouveru v Truth&Beauty Gallery. I po více než deseti letech je tento soubor stále aktuální.
„Sport je důležitou součástí naší společnosti. Je to oblast, kde se všichni mohou nějakým způsobem setkávat, takže je to dobré odvětví pro umělecké zpracování,“ odpovídá Sophie Kirchner na dotaz, zda se plánuje sportovnímu tématu věnovat i v budoucnu.
Sophie Kirchner je současná německá fotografka, která se narodila a vyrostla v bývalém Východním Berlíně. Její otec se závodně věnoval veslování. Ona sama vystudoval fotografii na HAW Hamburg a Maryland Institute College of Art v Baltimoru v USA, ve své diplomové práci se věnoval intersexualitě. Miluje turistiku, jezdí na kole a cvičí jógu. Její díla jsou zastoupena v různých sbírkách, jako je Museum of Contemporary Photography v Chicagu nebo ve sbírce Stiftung Haus der Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Žije a pracuje v Berlíně.
Své fotografie prezentuje Sophie Kirchner na svém Instagramu a webových stránkách.
