V Bruselu žijící umělec polského původu Marcin Dudek tvoří koláže a objekty, často spojené s živou performance při jejich vystavení. Do jeho práce se výrazně propisuje období, kdy v mládí býval skalním fanouškem fotbalového klubu Cracovia. Fenomén fotbalových rowdies vnímá v širším kontextu a pozastavuje se nad fungováním této obrovské skupiny jednotlivců jako dočasné soudržné masy. Jeho tvorba se dotýká otázek moci, kontroly a násilí.
Výtvarná činnost Marcina Dudka je založená na konfrontaci světa násilí a světa umění. Dudek tvoří objekty, koláže a v neposlední řadě také živé performance. Často pracuje s nalezenými materiály, z nichž tvoří mnohdy poměrně rozměrné instalace. Umělec přitom staví na autobiografické zkušenosti mladého skalního fotbalového fanouška, kterou ale zkoumá v širším kontextu a snaží se tak jako celek pochopit fenomén, který ho v dospívání formoval. Často se odvolává na reální události, které buď zažil, nebo které se odehrály při významných fotbalových utkáních.
Ve svých dílech zkoumá Dudek rituály subkultury, jejímž členem býval
Dudek vyrůstal v 90. letech krakovské čtvrti Podgorze a jako většina kluků té doby ve střední Evropě i on fandil svému oblíbenému fotbalovému klubu v místě bydliště. Formující pro něj byl zážitek z léta 1995, kdy se jako šestnáctiletý vydal s bratrem a skupinou dalších mladých fotbalových fanoušků na zápas do severopolského Bialystoku. Dlouho očekávaný výlet se ale zvrhl už ve Varšavě, kde se rozhodli zastavit nedaleko stadionu týmu Hutnik Warszawa. Místo pouhého setkání s fanoušky varšavského týmu ale došlo na velký střet s policisty, kteří později celý autobus mladých fotbalových fanoušků zadržely. Čekalo je osm hodin ve špinavé cele na policejní stanici v Zoliborzi, která se dodnes promítá to Dudkových děl.
Ta zkoumají rituály fotbalových rowdies jako subkultury z hlediska sociologického, historického a psychologického. Dudek se také ve své tvorbě dotýká otázek hierarchie moci a agrese v kontextu sportovního fanouškovství. Všímá si rovněž davové dynamiky a toho, jak člověk ve velké skupině ztrácí kontrolu sám nad sebou a jak chování masy převládne nad vlastním uvažováním jedince.
Nalezené předměty mění v instalace, dokončené často přímo v galerii
Pro svou práci Dudek používá nalezené předměty, přesto sám nemá rád zařazení své práce mezi takzvané ready-mades. Jednotlivé objekty, často právě spojené s komunitou fotbalových fanoušků, sice sbírá a vystavuje, během tvorby je ale mění na svébytná umělecká díla. Výsledný tvar sám nazývá anti-readymades, protože v jeho tvorbě dochází ke změně tvaru a funkce těchto předmětů. Některé věci se v jeho dílech neustále vracejí, ať už jde o vojenské bundy s oranžovou podšívkou, nože, nebo třeba dresy, šály a další nezbytné součásti života na stadionu.
Příkladem takového díla je instalace The Trans Hooligans, kterou Dudek představil ve varšavské galerii Leto, mimochodem nedaleko místa, kde byl v mládí vyslýchán na policejní stanici. Základem této instalace je Volkswagen Transporter, který byl kompletně rozřezán na proužky, z nichž Dudek vytvořil jakousi klec. Ta odkazuje jak k způsobu uzavírání stadionů, které má zabránit největšímu násilí, tak i k hrozbě uvěznění, z nímž skalní fanoušci mnohdy také počítají a které sám Dudek v mládí zažil. Tuto klec pak pokrývá vlajka vytvořená z charakteristických prvků oděvu rowdies: dresů, týmových šál i čepic.
Předměty známé z fotbalových stadionů využívá Dudek také v instalaci Slash and Burn II, která svůj výsledný tvar získala až při performance přímo v prostorách galerie. Během ní umělec využil oranžovou dýmovnici, která nejenže v tu chvíli zcela zaplavila výstavní prostor, ale na jeho stěnách zanechala také otisky viditelné po celou dobu konání výstavy. Dudek tím mimo jiné připomíná souvislost mezi oranžovou barvou a násilnými činy v komunitě fotbalových rowdies, jejichž poznávacím znamením byl ve střední Evropě 90. let černý vojenský bomber s oranžovou podšívkou. Ve chvíli, kdy si fanoušci nějakého klubu obrátili bundy naruby, dli svým protivníkům jasný signál, že jsou připraveni k boji.
Koláže odkazují k architektuře stadionů
Ve svých velkoformátových kolážích se Dudek zabývá fotbalovými stadiony, jejich architekturou a identitou. Pomocí abstraktního zobrazení analyzuje psychologii davu, podléhajícího nekontrolovatelným emocím, ale i barevnou rozmanitost a krásu života na stadionu.
Kromě slavných evropských sportovišť takto ztvárnil i Černý stadion v syrské Rakce. Jeho název odkazoval na tmavý kámen, použitý na jeho stavbu, později ale toto jméno získalo úplně jiný význam. Když bylo město dobyto ISIS, stal se stadion sídlem organizace a z velké části byl přeměněn na věznici. Koláž inspirovanou tímto stadionem vytvořil Marcin Dudek z bílých čtverců připomínajících syrské domky, porušených tmavými liniemi tak, jako byl život v zemi narušený válkou. Mezi materiály použitá náplast odkazuje k poválečné obnově země, která je ale dlouhá a náročná.
Marcin Dudek se narodil v roce 1979 v polském Krakově a v současnosti žije a pracuje v Bruselu v Belgii. Když mu bylo 21 let, opustil Polsko a začal studovat na univerzitě Mozarteum v Salcburku a na Central Saint Martins v Londýně. Jeho práce byly vystaveny v mnoha významných institucích jako belgická muzea Art Antwerp a Harlan Levey Projects v Bruselu, rakouský Salzburger Kunstverein, italské Manifesta 12 v Palermu, rumunské Arad Art Museum, britské muzeum Edel Assanti v Londýně a Walker Art Gallery v Liverpoolu. V rodném Polsku vystavoval například v Bunkier Sztuki Gallery v Krakově a ve Wrocław Contemporary Museum. Jeho zatím poslední výstava Trans Hooligans se pak uskutečnila na jaře letošního roku v muzeu Ron Mandos v Amsterdamu.
