Lukáš Csicsely: Svět hokeje je pro mě takový bezstarostný pohádkový svět, který voní dětstvím

Mohl byste nastínit, co představovalo motivaci k tomu vytvořit komiks o Jaromíru Jágrovi?

Se základním impulzem přišel Tomáš, nakladatel 65. pole. Jeho kamarádi kdysi dělali pravidelný jednostránkový komiks o Jágrovi pro českou mutaci Newsweeku, ale na knihu neměli čas. Proto oslovil mě a protože jsem měl k věci osobní vztah, souhlasil jsem a oslovil Vojtu (ilustrátora). Stejně jako on jsem z maloměsta, kde si mnozí v době našeho dětství hráli na Jágra či Haška, ale málokdo se slavným hokejistou stal. Právě takovým „nešťastníkům“ je kniha věnovaná. Dát superhrdinovi našeho dětství komiksovou podobu mi přišlo zábavné. Jeho příběh jsme složili ze situací podle skutečnosti, ovšem do děje rytířské legendy – hry s žánry mě baví. 

Neměl jste obavy, že lidem „sáhnete na modlu“? Komiks sice zobrazuje začátky Jágrovy kariéry, které nejsou tak kontroverzní, navíc se vyhýbáte zmínkám o jeho partnerkách, ale stejně…

„Nižší míra kontroverze“ souvisí s volbou žánru, který prozrazuje samotný název knihy, jeho podstatou je mýtus budovat. Obavy jsem neměl, očekávání jsou u široce známých osobností různorodá, někdy hodně konkrétní, a hlavně často rozporná… doufat v potěšení mnohých by byla pošetilost. Nicméně i tak se síla Jágrovy modly ukazovala. Například Tomáš při konzultacích komiksu někdy rozporoval zobrazování Jágra unaveného či nemocného. Důležité je říct, že tento komiks není o člověku, ale o jeho obraze, který stvořilo publikum spolu s médii. A tahle bytost, postava či „image“ je něco pozoruhodného.

Navíc jste zmínil, že možná uděláte i pokračování, které se má zabývat érou od roku 2001 – nemáte obavy? Tušíte, kam až Dave (kritičtější a hloubavější z komentátorů, kteří komiksem provází) bude moct zajít?

Šlo by o pandán či „párový obraz“ prvého dílu. Zatímco ten Jágra zobrazoval v souladu s žánrem legendy jako jednolitou až jednorozměrnou postavu, druhý by se měl zabývat jeho mnohovýznamovostí, nejasnostmi a rozpory, které jsou ale zároveň velmi lidské. Já osobně obavy o výsledek nemám, spíš mám obavy, že se nám na knihu nepodaří sehnat peníze. 

Komiksem provází komentátoři Andy a Dave – jak jste pracoval při vymýšlení jejich charakterů? Vkládal jste jim do úst i své myšlenky, nebo mají fungovat spíše jako typy?

Andy a Dave jsou do jisté míry anděl a ďábel sledující Jágrův životní zápas – tedy typy, s často hraničními názory, mezi nimiž by mohlo vznikat napětí – zatímco jeden na všem vnímá to pozitivní, druhý je rýpavý, cynický, analyzuje, nicméně je tu spíš upozaděný… oba každopádně neopouští roli komentátorů. V dalším díle bych jim ji možná dovolil tuto roli opustit a stát se plnohodnotnými postavami, alespoň jednomu.

Jak vlastně probíhala Vaše příprava na psaní scénáře? Konzultoval jste ho s nějakým „jágrologem“, nebo jste si samostatně vypracovával rešerše?

Dělal jsem si rešerše pomocí rozličných materiálů od knih, přes dokumenty, novinové články, až po archivy statistik hokejových lig. Na chvíli jsem se tedy stal jágrologem sám. Někdy bývám dotazován na osobní komunikaci s Jágrem, ale protože šlo o legendu, nikoliv biografii, byla by asi spíš na škodu, Nicméně faktickou stránku věci jsem konzultoval s českým sportovním reportérem Markem Burkertem.

Zásadní roli hrají v komiksu Jiří Hrdina, Mario Lemieux, Martin Straka, Marián Jelínek a další – myslíte, že jste zvládli obsáhnout všechny nejdůležitější osobnosti, které Jágra v této éře ovlivnili, nebo šlo o selektivní výběr?

Obecně byla selekce nutná. K dispozici jsem dostal jen okolo sta stran komiksu, proto jsem musel najít nějaký celek a vhodná se mi zdála Jágrova pittsburská éra zakončená symbolickým rokem 2001 jako dosavadním vrcholem českého hokeje (podle počtu medailí, ocenění pro české hráče v NHL i počet Čechů na draftu). Pro obohacení menšího počtu stran jsem pak využil zmíněné komentátory. Výběr postav určilo téma příběhu, které jsem viděl v iniciaci: Jiřího Hrdinu získal Pittsburgh jako oporu pro první Jardovy sezóny, tím se pak Jágr sám stal pro Straku. Marian Jelínek je tu prostředníkem hledání duchovna. A Mario nejdůležitější postavou, jehož vztah s Jágrem utváří základní linku příběhu, kdy se z jeho dětského vzoru (viděl ho na MS 1985 v Praze) mění ve spoluhráče, s nímž vytvoří nejúdernější dvojku NHL, dále v nemocného, který v okamžiku, kdy ještě není připraven, přenechává Jardovi vedení týmu, a nakonec v majitele klubu, pro něž je Jágr nejprve základem, pak finanční zátěží, které se je třeba zbavit.

Kvůli přiblížení žánru rytířské legendy jsou týmy, které jsou v play off proti Jágrově Pittsburghu, vyobrazeny ve zvířecích podobách. Logo/maskota kterého týmu z NHL máte vy sám nejradši?

Pokud by šlo jen o dresy, v současnosti mě těší pohled na Tampu Bay či Rangers, dresy Bostonu ve mně budí zanícení, protože jim fandím a Buffala zase nostalgii, jako kluk jsem totiž zbožňoval Haška.

Bude se i případné pokračování držet žánru rytířské legendy, nebo zkusíte něco jiného?

Rozhodně by to byl jiný žánr, jeho volba souvisí s dominancí vypravěče, v tomto případě Davea a v souhlase s ním i se zmíněným směrem o temnější žánr… 

V komiksu se taky dost věnujete Jágrově spiritualitě, myslíte si, že by byl bez této stránky jiným hokejistou?

Určitě, on sám tvrdí, že jen díky víře hraje ještě v padesáti, zatímco někteří tvrdí, že se modlí jen kvůli gólům a o žádné duchovno vlastně nejde. 

Knihu vám křtil Michal Dusík, pokud se nepletu. Co na ni vlastně říkala odborná hokejová veřejnost?

Sám Dusík ji vychvaloval a zavzpomínal, jak se s Jágrem setkávali na zápasech juniorů. Hokejové servery o ní referovali a zástupci mládežnických týmů kupovali pro své svěřence.

Jaromíru Jágrovi se asi ve své době popularitou přiblížil (možná by ho i předčil) Dominik Hašek. Myslíte si, že by se jim někdo ze současných českých hokejistů mohl v budoucnosti přiblížit?

Myslím si, že jejich situace byla mimořádná a souvisela s dobou, kdy Češi mohli poprvé vstupovat do NHL jako mladíci (v době komunismu teprve po třicítce). Podobnou popularitu možná spíš zažije se svým mimořádným „poprvé“ Juraj Slafkovský jako jednička letošního draftu na Slovensku. Pastrňák je skvělý, ale obecně náš nynější hokej není v nejlepší kondici, což neznamená, že nepřináší pěkné příběhy… Moc se mi líbí ten, že se Rutta a Palát v dětství vydali podívat do nedalekých měst (Janovic a Písku), kam Kubina a Neckářem přivezli ukázat Stanley Cup vyhraný s Tampou Bay, aby se tam ti dva o několik let sami vrátili se stejným pohárem vyhraným s úplně stejným týmem. Svět hokeje je pro mě takový bezstarostný pohádkový svět, který voní dětstvím.

Vy sám se jinak hodně věnujete tvorbě pro děti. Za „čtení pro děti“ byl dlouhá léta považován i komiks, jak jste si k němu vlastně našel cestu Vy?

Dětská tvorba je zvláštní v tom, že ji píšou dospělí pro děti a navíc ji zpravidla dospělí dětem vybírají. Možná by ji měly dělat víc děti pro děti… Já říkám, že jsem ten komiks psal pro své dvanáctileté já. V té době jsem nečetl, nejsem z kulturní rodiny, hrál jsem hry, četl časopisy, s knihami jsem začal někdy v osmnácti, ale s o to větší chutí. Volba komiksu mi pro jágrovský námět přišla ideální, protože by mohla oslovit nečtenáře (a třeba jim ukázat cestu ke čtení) a některé, co si na tohohle superhrdinu hráli, vrátit o pár let zpátky.