Daphne Christoforou je kyperská vizuální umělkyně, která odvážně propojuje starověkou řeckou mytologii se současností, když ve své keramice a malbách kombinuje tradiční příběhy s moderními vlivy. Absolventka Royal College of Art v Londýně proměňuje svou lásku k příběhům v barevné vázy, které působí jako keramické obrázkové knihy a zobrazují nejen nedokonalosti řeckých božstev, ale i její vlastní zkušenost z olympijského vzpírání.
V rozhovoru Daphne prozrazuje, co ji fascinuje na světě mýtů, jaké radosti i výzvy přináší oživení jejích námětů v keramice, jak její láska ke sportu ovlivňuje uměleckou tvorbu a jakým způsobem se snaží propojit s publikem ze svého rodného ostrova.
.jpg)
Jako dítě mě fascinovaly řecké mýty a legendy, třeba o Prométheovi nebo Herkulovi. Nejsem si jistá, co mě na nich tolik přitahovalo – možná to, že i když byli bohové, chovali se často jako lidé. Vaše umění čerpá z těchto dávných příběhů – co vás na nich přitahuje a jak vás inspirují při tvorbě?
I když byli řečtí bohové mocní a silní, měli také své chyby – byli vrtkaví, závistiví a malicherní. Díky těmto nedokonalostem a nevyzpytatelnému chování je pak docela snadné se s nimi ztotožnit. Skvělým příkladem je samotný bůh Zeus. I když se podílel na stvoření lidstva, neustále se bál, že by mohlo přemoci Dodekatheon. Olympští bohové byli také zobrazováni s dokonalými tělesnými proporcemi a fascinujícími symboly, jako Hermovy okřídlené sandály nebo jeho hůl kaduceus. Mýty byly barevné, plné fantazie a často nepředvídatelné, obvykle měly i nějaké morální poučení na konci.
Myslíte si, že témata těchto starověkých příběhů jsou stále aktuální?
Rozhodně, dotýkají se archetypálních problémů. I když prostředí a postavy mohou působit cize nebo bizarně, jejich význam je často velmi srozumitelný. Jedním z opakujících se témat je trest za přílišnou pýchu, známou jako hybris. Hybris je vlastnost, kterou vykazují mnozí hrdinové, jako třeba Bellerofón. Přehnaně sebevědomý mladý válečník, který si myslel, že je hoden vzlétnout na svém okřídleném koni na Olymp a tam stolovat s bohy. Zeus ho však okamžitě zasáhl bleskem, který ho na zbytek života ochromil. Pegase si nechal pro sebe.
Keramika, zejména ilustrované vázy, se staly vaším charakteristickým médiem. Co vás na keramice a vázách zaujalo natolik, že jste se rozhodla je používat ve své tvorbě?
Zajímá mě, jakou historii tento starobylý tvar nese. Obzvlášť amfory s víky mají v sobě něco vznešeného, vyzařují respekt a prostě na sebe strhávají pozornost. Špičaté víko a symetrická ucha působí velmi majestátně. To, co na ně nakreslíte, pak dostává nový význam. Ve starověkém Řecku sloužily amfory nejen k oslavě událostí, ale také k vyprávění mýtů. Ráda si tyto formy půjčuji, abych vyjádřila současná témata. Cylindrický tvar se skvěle hodí pro sekvenční ilustrace a nabízí nové možnosti než ploché malby.
Vytvořila jste několik děl inspirovaných olympijskými sporty, které mají hluboké kořeny v řecké historii. Zajímá mě – jaká je vaše osobní cesta se sportem? Zkoušela jste někdy nějaký sport?
Před pár lety jsem se úplně náhodou začala učit olympijské vzpírání. Všechno to začalo ve chvíli, kdy do místního gymu přišla profesionální gymnastka, která začala učit základy gymnastiky pro dospělé. To se nakonec sice zrušilo, protože se ukázalo, že jsou kurzy příliš náročné pro běžné návštěvníky, okamžitě mě ale uchvátila pozornost, kterou trenérka věnovala detailům, a vysoké nároky, které kladla. Snažila jsem se pak najít cestu k nějakému jinému sportu. Nešlo mi ani tak o samotný sport, jako spíš o tento způsob pomalého, metodického způsobu trénování. Objevila jsem olympijské vzpírání, tento kurz byl otevřen začátečníkům a byl určen pouze pro malý tým. Týdny trvalo než jsem mohla zdvihnout tyč výš než k pasu. Neustále jsme trénovali první část pohybu, tah od země k bokům znovu a znovu. Milovala jsem to. Trenér byl přísný a důsledný, a jakmile byly naloženy váhy a technika se trochu vychytala, začínalo opravdové mučení. Bylo to těžké, děsivé, svaly byly napumpované a bolavé. Mnohdy to bylo šílené, nemožné – proč to sakra nemohu udělat správně? Nejtěžší pohyb, který jsem kdy musela zvládnout, byl pak určitě snatch. Pak ale přišly i ty vzácné okamžiky, kdy se technika tak vypilovala a váhy jsem zvedla nad hlavu téměř až s lehkostí. Bylo to jako kouzlo. Program byl nakonec zrušen kvůli dopingu, váhy mám ale doma, a tak stále dělám dřepy a další cviky, jenom s menší intenzitou.
To musela být hodně intenzivní zkušenost! Je mi líto, že to muselo skončit. Co z toho na vás nejvíc zapůsobilo?
Obdivuji, jak jsou profesionální sportovci posedlí, neúnavní a naprosto oddaní svému pohybu. Mnoho sportovních disciplín vyžaduje výbuchy energie spojené s precizní kontrolou, což mě na nich naprosto fascinuje. Dokonalost techniky je téměř nedosažitelná a sportovci neustále usilují o zlepšení každého detailu.
Právě proto jsou trenéři na závodech tak důležití. Sportovci sice vědí, jak na to, ale stále hledají pomoc trenéra, aby to provedli bezchybně. To, co se mi na sportu líbí, je, že sportovci nikdy neříkají „jo, to už vím“ s povrchním úsměvem, jako to dělá většina lidí, když je zpochybněna jejich technika. Jsou otevření radám a kritice, což vede k fantastickým výsledkům. A právě to mě inspirovalo k vytvoření vázy inspirované olympijským vzpíráním a tenisem.
Zachytit energii sportu v keramice a malbách je docela výzva.
Existuje obrovské množství vizuálních odkazů na sport. Myslím, že některé kresby lépe vyjadřují pocit pohybu než jiné. Klíčem k tomu, jak ho zachytit, je pozorovat vizuální reference (fotografie a videa) a porozumět samotnému pohybu. Jasné barvy sportovního oblečení, loga a geometrické tvary hřišť, kurtů a drah jsou také atraktivní prvky, které se skvěle kreslí.
Váš Instagram nabízí pohled do zákulisí vaší práce. Jak ovlivňují sociální sítě váš umělecký proces a jakou zpětnou vazbu od publika považujete za nejcennější?
Dokumentace pro sociální média se často zdá jako druhá práce. Obzvlášť když natáčím proces tvorby projektu, to je, jako bych pracovala na dvou projektech zároveň. Někdy musím upřednostnit samotné vytváření díla, protože natáčení může ovlivnit kvalitu umělecké práce, jelikož se nemohu plně soustředit.
Na druhou stranu mi to otevírá cestu k celosvětovému publiku, což je obrovský rozdíl oproti malému okruhu na Kypru. Příležitosti k výstavám a projektům jsou nejcennějším přínosem, proč být online. Cestování do zahraničí a setkávání se s inspirativními lidmi s podobnými zájmy mi často dodává potřebný impuls pokračovat. Kypr nemá příliš širokou uměleckou scénu, což může být sice trochu osamělé, ale prostřednictvím sociálních médií se mohu s tím správným publikem spojit.
Daphne Christoforou
Vizuální umělkyně z Kypru a absolventka Royal College of Art, se specializuje na keramiku a malbu. Její narativní díla, inspirovaná řeckými mýty a osobními úvahami, nabízejí transformační proces a prostředek k vyjádření vnitřních stavů. Byla oceněna jako V&A Student Illustrator of the Year a získala cenu Adobe Achievement Award v Los Angeles.
Více děl najdete na webu autorky.
