Nikdo jiný v této zemi nepropojuje divadlo, televizi, film a sport tak systematicky jako Petr Kolečko. Vyhledávaný dramatik, scenárista a režisér cosi naznačil už na DAMU, když se školním hitem stala jeho hra Soumrak bodů, v níž sparťanský fanda řeší neutěšenou situaci svého klubu. Později si připsal zářezy jako Okresní přebor, Lajna či Vyšehrad. Letos natočil celovečerní film Kouzlo derby, což je podle jeho vlastních slov česká verze Lásky nebeské, kde místo lásky figuruje fotbal.
TEXT: MILAN TESAŘ
HLAVNÍ FOTO: SHOTBY.US
MT Když jsem procházel vaši filmografii, zjistil jsem, že zhruba třetina filmů a seriálů se nějakým způsobem dotýká sportu. To nemůže být náhoda.
PK Sport mám rád, kromě toho jsou fotbal a hokej něco, co přesahuje jeho hranice. Je to kulturní fenomén. Mnohem důležitější než to, že moje Sparta prohraje na hřišti nebo kdo kam kopnul míč, je celá tragédie okolo: hlavně výsměch slávistů druhý den v práci. Nálada nás, co fandíme, se skládá ze tří položek: jaký to máš doma, co v práci a kolikátý jsme v tabulce. To je fakt. Sport nás odlišuje od zvířat, je to něco, co si člověk vymyslel pro vlastní potěšení. Umíme se radovat z takové blbosti, že někdo trefí míčem branku, a jet kvůli tomu přes půlku republiky.
MT Letos jste natočil celovečerní film Kouzlo derby. Co se o něm dá říct?
PK V kostce vyjadřuje to, o čem mluvím. Všechno spočívá ve vášni, v tom, že náš klub je součástí našeho života. Film zaplatí klub. Na Spartě začali uvažovat správně, když jim došlo, že Sparta je značka, která se ovšem nebuduje pouze na hřišti. Že nejdůležitější není hráč, ale celá kultura klubu okolo. Že je to komunita začínající vlastníkem a fanoušky konče, že je to ekosystém, kde emoce fanoušků jsou de facto důležitější než emoce hráčů. Ti podle mě klubový fenomén vnímají ze všech nejméně. Mají vztah především k penězům a nechápou, že je cosi přesahuje – samozřejmě až na čestné výjimky. Bavíme se o výjimečnosti sportu, na druhou stranu by se jeho pozice neměla přeceňovat. Je to pořád jenom zábava pro masy. „Kopačky“ a „hokejky“ by neměly být vnímány jako elita společnosti, jako její lídři. Pak je něco špatně.
MT Hašek na hrad!
PK Absolutní nesmysl. Sportovní celebrity jsou pořád jenom součástí kolosu. Živí se tělem a cvičením a jen někdo je osobnost…
„
Není to sparťanská agitka. Je to snímek o vášni, odehrává se během jednoho derby, které svede dohromady hrdiny příběhu. Mimochodem, překvapilo mě, že film pro kina z prostředí velkého fotbalu tu ještě nebyl.
MT … z toho nic nevyplývá.
PK Osobností člověk stává až později. Pro mě se Jaromír Jágr stal osobností díky tomu, jak se chová na konci kariéry, jak si udržuje kondici navzdory věku. Anebo Karel Poborský, velmi inteligentní chlap, jenž kultivuje fotbalové prostředí. Ale kluk, kterému je třicet a dal dva góly, není osobnost, ale pořád jenom kluk. Když jsme s Milanem Hniličkou dělali hokejovou kampaň pro děti, vyprávěl mi, že dnes rodiče začínají dětem říkat, ať se vykašlou na školu, že až vydělají milion dolarů, bude jim vzdělání na nic. To je nejhrubší buranství a cesta do pekla. K tomu, že skončíte kariéru a ve čtyřiceti zjistíte, že z vás má každý srandu. Ti lidé žijí ve virtuálním světě, který je vůbec nepřipraví na život po kariéře. Třeba takový umělec si celý život taky vytváří virtuální svět, ale umí z něj vystoupit. Ale když žiješ v umělém světě umělé celebrity, aniž ho dokážeš ovládat, je to podle mě strašně nebezpečné.
MT Vraťme se ke Kouzlu derby. Pokud film platí Sparta, obávám se, že na něj slávisti nepřijdou.
PK Pokud by na něj přišli všichni, kdo se ke Spartě hlásí, což je zhruba 1,7 milionu lidí, pak by byl producent spokojený.
Každopádně, není to sparťanská agitka. Je to snímek o vášni, odehrává se během jednoho derby, které svede dohromady hrdiny příběhu. Mimochodem, překvapilo mě, že film pro kina z prostředí velkého fotbalu tu ještě nebyl. Nebude to Okresní přebor, má víc rovin. Je to limonáda, Láska nebeská, jenom místo lásky prožíváte fotbal. Herecky je snímek silně obsazený, mohl by se líbit.
MT Dělal jste nějaký sport?
PK Basket a curling. V něm jsem dokonce dorostenecký mistr republiky.
MT Jak se člověk dostane k takovému sportu?
PK Náhodou. Můj celoživotní kamarád Kuba Prachař dělal v České televizi dětský pořad Letadlo a jeho režisér ho hrál. Šli jsme si s ním zašmidlat a mně se tehdy líbilo, že u toho nemusíš být nutně střízlivý. Vzhledem k tomu, jak malá tu je v curlingu konkurence, jsme odehráli pár turnajů a na jednom z nich se ocitli ve finále s českou reprezentací. Byl jsem ještě na střední škole, a chvíli to dokonce vypadalo, že bychom snad mohli jet na olympiádu. Takže jsme všichni metali jako vzteklí.
MT A basket?
PK Ten jsem hrál ve Kbelích, kde svět basketu organizoval proslulý klan rodiny Šedivých. Jezdili jsme na soustředění do Světlé nad Sázavou, což je nejdéle fungující akce takového druhu u nás. Vydržel jsem u toho až do sedmnácti, kdy jsem začal popíjet a hulit. Ještě jsem stihl baráž v dorostu o první ligu a pak mě přetáhlo divadlo. Na palubovku jsem se vrátil před třicítkou a chvíli hrál nějaký prales v Hlubočepích. Teď už mi zbyl jenom fotbal ve Slovči, kde máme barák. Hrajeme třetí třídu, ale asi se na to vykašlu, poněvadž nejsem spokojený s minutáží. Tuhle jsem jel až do Městce, protože jsme potřebovali body, a trenér mě nechal mrznout u lajny až do 87. minuty. Chápu, jsem žolík, ale chtěl bych aspoň patnáct minut.
MT Jak jste se stal sparťanem?
PK To se dědí. Táta vyrůstal na Starém Městě, na Spartu chodil, tam to bylo jasný. Pamatuju si na první návštěvu, psal se rok 1988 a Sparta hrála se Žilinou. Stihl jsem silnou Uhrinovu éru. Ale asi největší fanouškovský zážitek byl, když mě táta vzal na zápas s Barcelonou a my ji porazili 1:0. Senzace! Ovšem co se týče mé puberty, tu mám spíš spojenou se sparťanským hokejem. Normální lístky stály sedmdesát, do kotle jenom čtyřicet. Hrálo se skoro pořád, úterý, pátek, neděle, a pak se šlo do hospody. Bavilo mě, že tam chodily holky, ale bohužel taky skinheadi, se kterýma vznikaly třenice, protože my chodili do kotle kvůli ceně lístků a srandě a oni se chtěli poprat.
„
Na palubovku jsem se vrátil před třicítkou a chvíli hrál nějaký prales v Hlubočepích. Teď už mi zbyl jenom fotbal ve Slovči, kde máme barák. Hrajeme třetí třídu, ale asi se na to vykašlu, poněvadž nejsem spokojený s minutáží.
MT Viděl jste film Proč? od Karla Smyczka z roku 1987? Ten je o nich.
PK Nedávno jsem si ho pustil v rámci příprav na natáčení Kouzla derby. Líbil se mi. Není to žádná kašírka, ale dokumentárně syrové, navíc Smyczek vidí problém fandovství v kontextu. V neschopnosti mladých lidí najít nějaký směr. Dřív to byl fotbal, dnes počítače, které tvou identitu nahrazují něčím jiným. Koníček nesmí nahradit smysl života, to je vždycky špatně.
MT Měl jste jako kluk nějaký svůj zásadní sportovní film?
PK Hráče z Indiany s Genem Hackmanem, příběh slavného trenéra, který se po útoku na vlastního hráče snaží zachránit téměř mrtvou koučskou kariéru a začne trénovat kluky z pralesní ligy.
MT Měl jste jako kluk nějaký svůj zásadní sportovní film?
PK Hráče z Indiany s Genem Hackmanem, příběh slavného trenéra, který se po útoku na vlastního hráče snaží zachránit téměř mrtvou koučskou kariéru a začne trénovat kluky z pralesní ligy. MT Má Česko takový sportovní příběh? PK Samozřejmě se nabízí Věra Čáslavská a její příběh plný zvratů v politicky proměnlivé zemi. U nějakých příprav jsem se dokonce nachomýtl, ale sama tomu, aby o ní vznikl film, moc nakloněná nebyla. Nadějněji to vypadá se snímkem o hokejovém procesu, kdy v padesátých letech dostali čeští reprezentanti drakonické nepodmíněné flastry jenom za to, že v jedné hospodě protestovali proti tomu, že je režim nepustil obhajovat zlato na mistrovství do Londýna. Režírovat by ho měl Honza Hřebejk.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.
