Jak by to vypadalo, kdyby se olympijských her účastnily samé kočky? Tuto otázku si položil současný japonský umělec Nobuaki Takekawa v souvislosti s rozruchem kolem her v Tokiu v roce 2020. Nezvyklým kočičím pohledem se zamýšlí nad pojetím národního soupeření, megalomanskou produkcí her i vztahem mezi obrovskou sportovní událostí a základními politickými právy.
Instalace s více než dvěma tisíci keramickými kočičími sportovci i diváky umístěnými do prostředí sportovních stadionů dává příležitost podívat se na celosvětově oblíbenou událost olympijských her s kritickým odstupem.
Za humorným vyzněním se skrývá kritika společnosti
Výtvarník narozený v roce 1977 a vystavující v mnoha významných (především asijských galeriích) nezapře svůj originální smysl pro humor a jeho díla tak ocení jak znalci umění, tak i běžní diváci. Za prvotním humorným vyzněním se však skrývá umělcův kritický postoj k současné společnosti a politice. Své myšlenky posouvá do logických extrémů a často využívá dětskou nebo primitivní estetiku.
Kočičí sportovce vystavil Nobuaki Takekawa již v roce 2018 v singapurské galerii Ota Fine Arts. Výstavou s názvem Cat Olympics: in memory of Torajiro si umělec zároveň připomněl výročí smrti své milované kočky Torajiro, která zemřela rok před uvedením Kočičí olympiády. Výstavu tvořily tři miniaturní modely jednotlivých dějišť sportovní události, konkrétně slavnostního zahajovacího stadionu, bazénu a tělocvičny. Stovky kočičích sportovců vyrobených z keramiky se věnují různým aktivitám, jsou připraveni ke startu, cvičí na nářadí, vzájemně soupeří, nebo jen odpočívají v typických kočičích polohách.
Keramické kočičí sportovce doplňují protestní transparenty
Na první pohled člověka přivítá živá a veselá atmosféra roztomilých kočičích sportovců i diváků. Na zdech ale kočičí stadiony obklopují kresby a protestní poutače ve tvaru kočky, inspirované transparenty, které aktivisté používají při demonstracích, přičemž každá kočka si nárokuje svá práva.
Takekawa diváky prostřednictvím svých děl vede k zamyšlení nad různými společensko-historickými problémy. Kočičí olympiáda nabízí příležitost podívat se na pravidelnou globální sportovní událost jinýma očima a začít si všímat problémů, které ji provázejí. V případě her v Tokiu šlo i o přístup japonské vlády, jejíž premiér Šinzó Abe v souvislosti s hrami oznámil plány na revizi některých částí ústavy země. Sám umělec k tomu ale říká, že nejde o přímou kritiku lidské společnosti, a nechává své diváky přemýšlet o podivném vztahu mezi vzrušením ze sportovní události a našimi základními politickými právy.
Přírodní elementy využívá Takekawa jako symbol lidské společnosti
Využití koček pro změnu pohledu na událost navazuje na Takekawovou předchozí uměleckou praxi. Výtvarník si totiž již dříve vybíral zvířata a další přírodní elementy, jako moře či vesmír, pro vyjádření složitějších problémů. Tento vizuální jazyk mu umožňuje snadno přitáhnout pozornost diváka, kterého zaujme veselými a známými prvky, aby mu naznačil hlubší témata k přemýšlení.
Nobuaki Takekawa se věnuje široké škále uměleckých odvětví od malby a kresby po sochařství a tvorbu třírozměrných instalací, jako tomu bylo právě u kočičí olympiády. Jeho konceptuální díla jsou plná metafor a ostrých společenských komentářů a zabývají se širšími společenskými a politickými tématy. Ostatně sám Takekawa se účastní pouličních demonstrací.
Japonský umělec asijským pohledem relativizuje západní vidění světa
Zároveň Takekawa zpochybňuje vztah mezi společností, historií a jednotlivci a snaží se vytvořit nový vztah mezi výrazem tradičního západního a asijského umění. Na svět se dívá asijskou optikou a představuje tak nečekané alternativy k západnímu vidění historie, geografie, ekologie a technologie.
Nobuaki Takekawa se narodil v Tokiu v roce 1977 a v roce 2002 dokončil studia výtvarných umění na tamní univerzitě umění. Ve stejném roce představil svou první samostatnou výstavu v Ota Fine Arts v Tokiu. V roce 2003 svou sérií Dream Pillow prozkoumal pojetí spánku jako doby, kdy je člověk nejvíce sám, a jeho jediným společníkem se stává polštář. Nejvýraznějším prvkem bylo tři metry vysoké funkční ruské kolo v prostoru galerie, na němž se točily různé typy polštářů.
Na havárii ve Fukušimě Takekawa reagoval sochou krávy i nukleárním ostrovem
Jako Japonec nemohl Nobuaki Takekawa svými díly nereagovat na masivní zemětřesení a následnou jadernou havárii ve Fukušimě v roce 2011. Ta ho vedla ke zpochybnění vnímání vědeckého pokroku jako jediné správné cesty do budoucna.
Bezprostřední reakcí na katastrofu ve Fukušimě bylo dílo Nomadism z roku 2011, v němž Takekawa jako hlavní motiv použil krávu. Velice ho totiž šokovalo, když viděl krávy zanechané v evakuační zóně, kterou už lidé dávno opustili. Na základě toho vznikla socha krávy v nadživotní velikosti, která je vyrobena z použitých krabic od mléka.
Na havárii reaguje také osmimetrová mapa imaginárního ostrova Island of Nuclides, která svým vizuálním provedením připomíná mapy dobře známé ze školních tříd. Při bližším zkoumání ale divák zjistí, že je založena na periodické tabulce prvků s těmi nestabilními umístěnými kolem pobřeží. Na prázdné okraje, které jsou na historických mapách zaplněné mořskými příšerami a dalšími fantaskními stvůrami, umisťuje Takekawa ještě děsivější obrázky jaderných havárií.
V posledních letech se Takekawa účastnil různých výstav v Japonsku i v zahraničí, mezi nimiž nechyběla Real Japanesque: The Unique World of Japanese Contemporary v roce 2012 v The National Museum of Art v Ósace, kam se vrátil v letošním roce s výstavou Faraway Places / Nearby Places. Vystavoval také 12. biennale v Lyonu v roce 2013, stejně jako v galeriích v Koreji, Singapuru, Řecku a Francii. Jeho díla lze nalézt ve sbírce Národního muzea umění v Ósace a La Collection Lambert ve francouzském Avignonu. Pravidelně se se svými pracemi vrací do šanghajské, tokijské i singapurské pobočky galerie Ota Fine Arts, kde se naposledy představil na podzim letošního roku.
