Jeden z nejznámějších současných malířů tematicky navazuje na dlouhou řadu krajinářů zobrazujících zimní scenérie, ať už jde o Ferdinanda Hodlera, Emila Noldeho nebo Rockwella Kenta. Sám umělec se hlásí k odkazu vlámského renesančního malíře Pietera Bruegela staršího. Peter Doig je původem Skot, který ale prožil dospívání v Kanadě, miluje hokej a od devadesátých let vytváří obrazy s lyžařskou tematikou, ve kterých je člověk přírodou doslova pohlcen. Jako předloha mu slouží fotografie či výstřižky z novin, které však přetváří dle vlastních vzpomínek a fantazie. Lyžařská střediska plná skákajících snowboardistů zahaluje do světelného oparu či sněhové vánice. Jeho rozměrné olejomalby tak spíše než konkrétní místa zachycují prožitky a dojmy z krajiny. Přes veškeré klasické prvky v jeho obrazech je jeho dílo aktuální.
Jen několik dní zbývá do nového roku, ve kterém si budeme připomínat dvě stě padesát let od narození německého romantického krajináře Caspara Davida Friedricha. Výstavy mu připravují v Hamburku, Berlíně či Drážďanech. Jeho obrazy plné zádumčivé krajiny, která nás přesahuje, nepřestávají ani dnes návštěvníky přitahovat. Možná i proto patří díla Petera Doiga k tolik oblíbeným. Se vztahem člověka v krajině totiž rovněž pracují. Peter Doig na svých plátnech zobrazuje „kouzelné magické hory obklopující člověka, který navzdory touze si je přivlastnit zůstává přírodě podřízen.“
V 90. letech, kdy Peter Doig začínal vytvářet své romanticko-magické krajiny, šel proti tehdejším uměleckým trendům. Tehdy se zdálo, že tradiční malba patří minulosti a na vrcholu byla nová vlna konceptuálního umění. Jeho díla se však vyznačovala zvláštní nadčasovou atmosférou a dařilo se mu „vědomě usilovat o krásu, aniž by jeho obrazy sklouzly k líbivosti“. Navíc díky předlohám, které využíval – protože nikdy netvořil podle reality, ale čerpal ze svých vzpomínek a inspiroval se fotografiemi či pohlednicemi – získávaly i jeho obrazy, podobně jako staré fotografie, často punc jisté opotřebovanosti či vybledlosti, která v divákovi probouzela melancholickou náladu. Jak píše na svých stránkách aukční síň Christie‘s: „Jeho díla se vyznačují pocitem nostalgie bez kořenů, jako by divák listoval cizími rodinnými fotografiemi.“
Zimní sporty začal zobrazovat už v 90. letech. Šlo většinou o náměty z kanadských hor, kde vyrůstal. „Léta strávená v Québecu v dětství, v době Expa, na začátku mého dospívání a později, ve dvaceti letech v Montrealu, byla pro vývoj mého malířství rozhodující,“ říká umělec.
Specifickou formu diptychu použil pro své dílo Ski Jacket (Lyžařská bunda) z roku 1994, které je inspirované novinovou fotografií japonských hor. Tvoří ho dvě různě široká plátna zobrazující svah s nespočtem sjezdařů v barevných bundách a se shlukem jehličnanů uprostřed obrazu přesně v bodě spoje. Motiv jakéhosi zrcadlení, v dalších dílech pak také odrazu ve vodní hladině, je pro autorovy obrazy příznačný. V diptychu se umělec pokusil zachytit pocit nejistoty začínajících lyžařů.
„Když se pozorně podíváte, uvidíte, že všichni tápou, aby se udrželi na nohou, jsou ve velmi nešikovných pozicích, a i když se na tom obraze odehrávají i jiné věci, ten pocit neohrabanosti byl jednou z věcí, které mě na něm zaujaly,“ vysvětluje autor a dodává: „Myslím, že malování je tak trochu podobné, trvá to nějakou dobu, než skutečně převezmete kontrolu nad tou ‚mazlavou' hmotou – barvou.“
Právě barevnost je v obrazech Petera Doiga naprosto neuvěřitelná. Zvláštní efekt vytváří vrstvení průsvitného pigmentu spolu s gestickými stékanci, díky nimž působí díla rozmazaně. Doigovy sněhové kompozice jsou také často provedeny v bledých oslnivých barvách růžové a žluté, aby zachytily odraz slunečního světla na čerstvém sněhu. Přestože je na obraze zobrazen klasický motiv zimní rekreace, díky barvám působí podivně magicky a divák má dojem, že obraz pozoruje přes barevná skla lyžařských brýlí. „Kdysi existovaly tyto brýle, díky nimž vše vypadalo růžové jako cukrová vata,“ vzpomíná umělec.
Další z Doigových diptychů je pětimetrový obraz z 90. let s názvem Pink Mountain (Růžová hora), na kterém se skákající snowboardista doslova ztrácí v okolním prostoru tvořeném zasněženými horami.
„Ticho tohoto obrazu je nadpozemské: kontrast mezi tímto klidem, který je zdůrazněn nehybností hor a pohybem zimního sportovce, který pluje vzduchem, vytváří tajemné napětí.“ Zajímavý je také úhel, pod kterým letícího snowboardistu pozorujeme, jakoby shora. Umělec zde využívá pro svá díla typickou zploštělou kompozici, která činí prostor do jisté míry nejednoznačným. Divákovi se naskýtá pohled pouze na spodní stranu snowboardu a postava tak s pozadím doslova splývá. „Povrch, který prkno opustilo, není vidět. Místo toho snowboardista visí na pozadí, které se zdá být kilometry daleko, což umocňuje pocit levitace, letu.“
Horizontální členění a velké barevné plochy jsou další z charakteristik Doigových děl. Díky jasné a oslnivé barvě je jeho tvorba často přirovnávána k impresionistickým obrazům prozářeným světlem. Toto srovnání není náhodné. Umělec se ve svých krajinách z 90. let vědomě inspiroval zimními náměty v obrazech předního impresionisty Clauda Moneta.
Vizuálně je Růžová hora protipólem dalších Doigových děl, ve kterých je klíčový motiv v obraze zakryt větvemi stromů nebo kulisou hustého sněhu, v Růžové hoře je naproti tomu pohled na sportovce z krajinou přímý.
Snímek Ice Rink (Kluziště) pochází ze série devíti fotografií vytvořených samotným umělcem a nabízející pohled do jeho tvůrčího procesu. Fotografie vyšly v edici pouhých dvanácti kusů a jde pravděpodobně o umělcovo jediné zveřejněné fotografické dílo.
Na fotografii upravuje muž s lopatou na ledě plochu kluziště. Umělec zde uplatnil své oblíbené principy, které využívá i na obrazech, na ledovou plochu se díváme skrze kmeny stromů a z pohledu z výšky. Přestože se zdá, že si člověk utváří prostředí podle svých potřeb, rozmarů a tužeb, vytváří sjezdovky, skokanské můstky a ledové plochy podobně jako na této fotografii, v Doigových obrazech je přes všechny tyto vymoženosti člověk přírodě vždy podřízen.
Dalším autorovým ojedinělým počinem byla v roce 2007 práce na dotisku jedné z prvních lyžařských příruček z roku 1933 (poprvé vydané v roce 1928) The Wonders of Skiing neboli Zázraky lyžování. Doig kromě obálky knihy připravil k příručce i doprovodné tisky.
Opravdový návrat k námětu zasněžených krajin přichází ale až o více než deset let později. Na rozdíl od 90. letech, kdy Doig čerpal podněty převážně z kanadských hor, byla jeho nová díla inspirována zimou ve švýcarském lyžařském městečku Zermatt. V letech 2020 a 2021 zde totiž strávil nějaký čas na chatě svého přítele, umělce a architekta Heinze Julena.
Předlohou pro nový malířský cyklus se mu staly kromě vlastních zážitků z pobytu staré lyžařské plakáty sloužící k přilákání turistů do hor, křesťanská tradice městečka a literární dílo Dereka Walcotta, básníka oceněného Nobelovou cenou za literaturu, který ve svém díle Zermatt popisoval.
Padadoxem, nebo naopak typickým Doigovým pracovním postupem, je pak skutečnost, že výsledná díla vytvářel až na základě svých vzpomínek v zcela jiném podnebí karibského Trinidadu, kde v té době žil. V kompozičně jednoduchých dílech, v centru kterých se vždy nachází lyžař v zasněžené krajině, na nás působí sportovní dynamika, dramatičnost alpských hor, ale i pohoda rekreační aktivity.
Jedním z děl inspirovaných švýcarským městečkem je také obraz Alpinista zobrazující lyžaře oblečeného v pestrém kosočtvercovém kostýmu Harlekýna z commedie dell'arte s vrcholem hory Matterhorn, která se tyčí nedaleko Zermattu, za zády. Paralelu k tomuto dílu umělec spontánně publikoval na svém Instagramu, kde zveřejnil upravenou fotografii zpěváka Harryho Stylese, který na předávání letošních cen Grammy přišel v podobné kombinéze, jako má lyžař na obraze.
Neobvyklou odbočku v umělcově tvorbě představuje pak spolupráce s francouzským módním domem Dior. V roce 2020 dostal nabídku od uměleckého ředitele pánského oblečení Kima Jonese a navrhl pro Dior kolekci zimního lyžařského oblečení.
Peter Doig se narodil v roce 1959 v Edinburghu ve Skotsku. Dětství a dospívání prožil v Kanadě, kde si vybudoval kladný vztah k zimním sportům. Bruslit se naučil, když mu bylo 7 let. Hokej hrál ho v Montrealu a později v Londýně, kde studoval na St. Martin‘s School of Art a následně na Chelsea School of Art.
„Hokej je v mém životě prioritou,“ říká. „Celý život jsem byl horlivým fanouškem Montrealu Canadiens, s výjimkou tří nešťastných let, kdy jsem přijel do Québecu a fandil Bruins. Když mě poslali do Skotska pokračovat ve studiu, umístil jsem si na zeď plakát Cournoyera!“ (Yvan Cournoyer byl v letech 1963–1979 hokejistou Montrealu Canadiens)
Na uměleckou scénu se dostává v 80. letech. V roce 1993 vyhrál cenu Johna Moorese, nejvýznamnější ocenění pro britského malíře, a o rok později byl nominován na Turnerovu cenu. V roce 2007 se stal díky dražbě svého obrazu White Canoe (Bílá kánoe) tehdy nejdražším žijícím evropským umělcem. Ve svých padesáti letech se pak dočkal významných retrospektiv v britské Tate, pařížském Muzeu moderního umění a montrealském Muzeu výtvarného umění. Žil v Kanadě, Velké Británii a na Trinidadu. Jezdí na kajaku, plave, hraje hokej a lyžuje.
Instagram umělce: @peterdoig
Webové stránky umělce: https://peterdoig.com/
