Sportovní výkony můžeme často považovat za umění. Takové sportovní disciplíny, jako například krasobruslení, vyloženě připomínají umělecká představení. Jsou lidé, kteří rádi vyplivnou duši při sportovních výkonech a jsou také ti, kteří dávají přednost umění před sportu. Někteří, a není jich málo, holdují obojímu. A pak jsou tu umělci, kteří dokážou sport zakomponovat do svých uměleckých děl. Vzniká tak krásné propojení obou světů Jedním z takových umělců je Kirill Kipyatkov. Pokud vás zajímá jeho vnímání světa plného výrazných barev, tvarů a specifického zobrazení sportu nebo sportovců, čtěte dál.
Kirill Kipyatkov - umění a sport zabalené do barev
Kirill Kipyatkov (1987) je ruský umělec, žijící a tvořící v Petrohradě. Ústředním tématem jeho umělecké práce jsou lidé, konkrétně sportovci a sportovkyně při sportovních aktivitách. A to opravdu různorodých. Svá díla přitom pojmenovává velmi přesně, tak aby vystihl dané sportovní odvětví.
Vytvořil celou sérii obrazů se sportovní tematikou s názvem Barvy sportu. Konkrétně pak díla s názvem Potápění (2015), Koňské dostihy (2015), Hokej (2016), Golf (2016), Fotbal (2016), Skateboard (2018) nebo Tenis - 2 (2018). Při své tvorbě používá především techniku olejomalby a akrylu.
Kipyatkovo umění kombinuje figurativní a abstraktní elementy. Zobrazuje pohyb, rychle se pohybující těla, barevné prvky v prostoru. Hraje si s perspektivou i s barvami. "Právě jeho liberalizace barvy je důležitým a častým rysem abstrakce 20. století." (Kirill Kipyatkov "Barvy sportu" www.luchgallery.com). Mnohdy používá pouze jednu barvu na velké ploše. Barvy jsou většinou jasné a zářivé, působí podobně energicky jako lidé při sportu. Jakoby jeho práce vylučovaly endorfíny, hormony štěstí, podobně, jako vznikají při sportu jako odměna za pot a námahu. Z jeho práce to přímo čiší. "Kirill není jen zrcadlem viditelné reality, ale používá prostředky, které jsou mu vlastní. V jeho umění hraje velkou roli také intuice a osobní hodnota, kterou do sportu vnáší." (Kirill Kipyatkov "Barvy sportu" www.luchgallery.com)
Obyčejné, reálné předměty v Kipyatkovových dílech jsou často nahrazeny barevnými prvky a geometrickými tvary. Používá zajímavou perspektivu, například v díle Basketbal se díváme na basketbalový koš a hráče shora, jakoby z ptačí perspektivy. Lidé se jeví spíše jako homogenní masa než jako individuální bytosti. Detaily obličeje jsou vynechány. Jasné barvy a expresivně specifické ztvárnění postav jsou inspirovány socialistickým realismem.
Jak sám říká: "Svými specifickými malbami se snažím ukázat svět, ve kterém žiji."
Socialistický realismus - lze jej považovat za relevantní umění minulosti?
Socialistický realismus vznikl v SSSR před druhou světovou válkou v zemích střední, jihovýchodní a východní Evropy. Umělecké hnutí mělo ilustrovat pozitivní aspekty socialismu.
Co to vlastně byl socialistický realismus? Lidé, kteří tehdy byli u moci, chtěli mít všechno definované. Samozřejmě včetně umění. Definovat umění však není tak snadné. Umění je spolu s otázkou krásy či lásky pojmem, který se mnozí filozofové a umělci snaží definovat od počátku věků.
Daniel Vražda si v Deníku N klade stejnou otázku: "Byl socialistický realismus pouhou destrukcí myšlení, osobnosti, umění, vítězstvím ideologie nad imaginací, politickým konstruktem, státem řízenou prostitucí, nástrojem manipulace, neškodným PR tehdejšího režimu, nebo ze všeho něco?".
Historička umění Sabina Jankovičová tvrdí, že socialistický realismus nebyl nikdy jasně definován. Formálně se snažili o realismus, i když ve skutečnosti šlo o idealizaci. Říká: "Komunisté chtěli mít oficiálně definované umění, ale nikdy k tomu nedošlo. Chtěli realistickou formu, která byla jen iluzí, a určitou škálu témat, která byla jen další iluzí a propagandou."
Kipyatkovo umění si však vzalo to dobré z obou světů. O několik desetiletí později, kdy umělci mohou tvořit relativně svobodně, bez tlaku režimu, si mohl z tohoto uměleckého hnutí vzít, co potřeboval. Jen tolik, aby ho to inspirovalo a temnější aspekty socialistického realismu nechat v minulosti.
Kipyatkova charakeristická díla
Od roku 2010 Kipyatkov vystavuje v moskevských galeriích LUCH a RAY. Jeho první samostatná výstava (2011) s názvem Barvy sportu se konala v Petrohradě. Od té doby vystavuje především v Moskvě, ale také v Soči, Kazani a Švýcarsku.
Svou nejznámější sérii nazval Barvy sportu. Zobrazuje sportovce při sportu a vyzdvihuje také jeho krásu, sílu, zdraví, energii, ale také zábavu. Mezi jeho další série patří: Moře, Reflexní, Zemědělství, Železnice nebo Šedá série. Zaměřuje se však především na umělecké ztvárnění sportu, což je pro něj osobně velmi důležité téma. V jeho dílech však najdeme i zobrazení motorových strojů, lodí a letadel, například Lodě, Vlečení, Letadlo v oblacích nebo lidí při různých nesportovních aktivitách: Sny, Šplouchnutí. Ve své rané tvorbě se věnoval tématice dětství, a to v abstraktnější a především digitální formě: Dětství, Vzpomínka na dětství, Děti deště.
-pngkirill.jpg)
