Jak nám Maurizio Cattelan nastavuje zrcadlo

Od nábytkového designéra k uměleckému provokatérovi

Maurizio Cattelan, původem z italského města Padova, začal svou uměleckou kariéru v osmdesátých letech jako designér nábytku. Nicméně, pozadí jeho mládí bylo plné výzev spojených s ekonomickými obtížemi v rodině, tresty ve škole a neuspokojivými, často podřadnými zaměstnáními. Tyto rané zkušenosti zanechaly v jeho tvorbě silné stopy a vtiskly mu trvalou nedůvěru k autoritě a únavu spojenou s prací.

Ve svých dílech z konce osmdesátých a začátku devadesátých let reflektuje Cattelan tuto obtížnou éru svého života. Popisuje svou tvorbu jako vyjádření „nemožnosti udělat něco... o nejistotě, o selhání“. Tato témata odrážejí jeho osobní pocity a pohled na svět, které vycházejí z komplikovaného mládí.

Cattelan začínal jako designér nábytku, rychle však opustil svou původní dráhu designéra ve prospěch výtvarného umění. Jeho díla, vyznačující se smyslem pro humor a provokací, během krátké doby získala mezinárodní uznání. Objevila se v nejprestižnějších uměleckých institucích a významných výstavách a přehlídkách po celém světě, což mu zajistilo pevné místo na umělecké scéně. 

Jeho díla nejsou pouze povrchní provokací, často skrývají hluboké reflexe na politické, kulturní a společenské otázky. Jeho tvorba se vyznačuje otevřeným přístupem k historii a veřejným postavám, a nikdo není ušetřen umělcovy kritiky. 

Jeho realistický voskový portrét papeže Pavla II. ležící sražený pod spadlým meteoritem – La Nona Ora (Devátá hodina) (1999) - předznamenával sexuální skandály v katolické církvi. Tímto dílem umělec provokativně poukázal na kontroverzní témata spojená s náboženstvím a morálkou. Podobně kontroverzní je i dílo „Him“ (2001) představuje zobrazení Adolfa Hitlera. Vyvolává silné emoce a otevírá diskuse o národní paměti a odpovědnosti za minulost. Cattelan, vytvořil toto dílo s cílem vyvolat rozpaky a pobídnout k zamyšlení nad otázkou, zda je možné v případě ikony radikálního zla odpuštění. „Ave Maria“ (2007) odhaluje řadu salutujících paží, které se táhnou ze zdi, naznačující spojení mezi fašistickou minulostí Itálie a katolicismem. 

Kariéru ukončil umělec v roce 2011 retrospektivní výstavou nazvanou „All“, která představovala završení jeho dosavadní tvorby. Tato výstava byla výjimečná tím, že umělec svá díla doslova pověsil na hřebík v jedné z nejslavnějších galerií v historii. V srdci slavné Guggenheimovy galerie vytvořil impozantní instalaci tvořenou celkem 128 výtvarnými díly, představujícími celou jeho uměleckou dráhu.

Tato retrospektiva se stala největším mobilem v historii umění, kde jednotlivá díla visela ve vzduchu jako symbolický přehled umělcovy kariéry. Tímto aktem umělec nejen ukončil jednu etapu své tvorby, ale zároveň vytvořil monumentální dílo samo o sobě. 

Nicméně, takto ukončená kariéra byla jen klidem před bouří. Umělec se později vrátil na uměleckou scénu s jedním z nejkontroverznějších uměleckých děl v historii. Jeho návrat byl provázen velkým rozruchem a diskuzemi, což pouze zdůraznilo jeho výrazný vliv na uměleckou komunitu.

Kauza banán a lepící páska

V roce 2019 se stal Maurizio Cattelan předmětem globální pozornosti díky provokativnímu uměleckému dílu nazvanému „Comedian“. Toto kontroverzní dílo, které představuje banán přilepený stříbrnou izolepou na výstavní zeď galerie, rychle obletělo celý svět a stalo se jedním z nejvýraznějších okamžiků v umělecké historii.

Cattelan, již známý svými nekonvenčními přístupy k umění, vytvořil dílo, které vyvolalo rozsáhlé diskuse o povaze a hodnotě umění. „Comedian“ nejenže šokoval svět svou jednoduchostí a zároveň provokativností, ale také položil důležité otázky o smyslu a interpretaci uměleckých děl. Tato instalace nebyla pouze vizuální dílo, ale také výzva k přemýšlení o tom, co umění znamená a jaký vliv má na společnost. 

„Comedian“ se stal symbolem nejen provokativního umění, ale i schopnosti umění otřást myšlením a vyvolat vášnivé debaty. Tato kontroverzní instalace zůstává v paměti jako moment, kdy se umělecký svět setkal s nečekaným a zároveň geniálním projevem od Maurizia Cattelana.

A.C. Forniture Sud

Cattelan se v uměleckých dílech často věnoval reflexi politického dění. Jeho rodná země, Itálie, poskytovala bohatou studnici inspirace díky svému bohatému kulturnímu dědictví. Cattelan se nenechal ovlivnit pouze slavným italským jídlem, silnou vírou v Boha a vášní pro fotbal, ale také výzvami, kterým čelila země v politickém smyslu.

V reakci na vzrůstající vlnu xenofobie v Itálii na začátku 90. let vytvořil Cattelan kontroverzní umělecký projekt. Zformoval fotbalový tým nazvaný AC Forniture Sud (FK Jižní dodavatelé), složený ze senegalských imigrantů pracujících v Itálii. Tento tým symbolizoval jeho snahu vzdorovat rasové diskriminaci a předsudkům. Uniformy hráčů nesly znak Rauss, evokující nacistické heslo „Juden raus“ neboli „Židé ven.“ S tímto projektem se Cattelanovi podařilo vtrhnout také na Arte Fiera, nejdéle běžící veletrh moderního a současného umění v Itálii, kde vystavoval „nelegální stánek“, aby zde mohl prodávat suvenýry svého fotbalového týmu. 

Umělec také vytvořil projekt nazvaný Stadium. Jednalo se o živý stolní fotbálek, kde byl jeden tým složený z multikulturních hráčů a hrál proti „bílým“ severoitalským hráčům, což mělo symbolizovat boj proti rasovým stereotypům.

„Zamyslel jsem se nad tím, co je v Itálii nejoblíbenější, a použil jsem fotbal k předání vznikajícího fenoménu migrace do Evropské unie prostřednictvím velmi jednoduchého principu. Nechal jsem je hrát zápasy, kde jsem byl trenérem a prezidentem týmu. Nápad na vytvoření velmi dlouhé stolní fotbalové hry (Stadion, 1991), kde by můj celý tým imigrantů mohl vyzvat tým Italů, vzešel po pozvání k účasti na skupinové výstavě Anni 90,“ popsal Cattelan.

Cattelan však nemohl předvídat nečekaný nárůst počtu uprchlíků, kteří na italských březích hledali azyl. Taktéž se nedala předpokládat rostoucí vlna nenávisti a strachu, která nyní zaplavuje Evropu jako reakce na migrační a uprchlickou krizi. Jeho umělecká díla zůstávají i nadále aktuální, nahrávající diskuzi o otázkách migrace, identitě a rasismu v dnešní době. 

Jakou šálu máš, takové galerii fandíš

S fotbalem je spojen i projekt Museums League, který vzešel z tvůrčí dílny Cattelana, nazvané Made in Catteland. Díky šálám mohou milovníci umění projevovat podporu svým oblíbeným galeriím. Zatímco tradiční suvenýry v podobě tužek či bločků s logem galerie mohou působit poněkud nudně, šály z kolekce Museums League přinášejí originální a stylový způsob vyjádření podpory. 

Projekt vznikl ve spolupráci s renomovanou italskou designovou značkou Seletti a přináší širokou paletu šál věnovaných nejuznávanějším uměleckým institucím na světě. Inspirací pro design těchto šál jsou tradiční fotbalové fanouškovské šály, na nichž najdeme vyšité názvy institucí spolu s datem jejich založení nebo městem, kde sídlí. Každá šála je tedy jakýmsi uměleckým odrazem instituce, kterou reprezentuje.

Kromě toho umělec představil také takzvaný „muzejní pokřik“, který je zaznamenán na rubu každé šály. Tento slogan či výkřik je jakýmsi specifickým heslem či mottem, které dává každé instituci jedinečný charakter. Cattelan sám dodává: „Stefano Seletti a já se shodujeme na mottu – „Každý může být sběratel“, což je narážka na citát Josepha Beuyse, „Každý je umělec““. Prodejem šál si Cattelanova a Selettiho značka Made in Catteland, klade za cíl „přeformátovat podobu obchodů s muzejními suvenýry“, zvyšujíc jejich hodnotu tak, aby odpovídala umění vystavenému uvnitř. 

Milánské tenisky

Pod další svou značkou nazvanou Toiletpaper vytvořil ve spolupráci s firmou Nike barevné tenisky Nike Air Max 270 React. Toiletpaper je pololetní umělecký magazín, který Cattelan vytváří společně s fotografem Pierpaolem Ferrarim. Magazín je zaměřený na fotografii a od tradičních periodik se odlišuje tím, že neobsahuje žádné články nebo reklamy. Každé číslo Toiletpaper se zaměřuje na základní téma, jako je například láska nebo lakomství. Jeho obsah tvoří jasné, barevné a surreální obrázky, které se vyznačují různými styly a odkazy. Tyto obrazy jsou také aplikovány na design a produkty pro domácí dekoraci nebo třeba také tenisek. 

Grafika modelu byla pečlivě navržena s ohledem na bohatou historii umění a designu, přičemž zvláštní důraz je kladen na inspiraci z města Milána. To je vnímáno jako zdroj hravosti a ironie, což se promítá do samotného designu. Miláno je také chápáno jako místo pro nekonvenční experiment a inovace, což dává novému modelu jeho unikátní charakter.

Zahajovací model tohoto inovativního designu čerpal inspiraci z 100. výročí založení Bauhausu. Postupně byly přidávány také další barevné varianty, aby značka umožnila nositeli vyjádřit svůj osobní styl a vkus.

Závěrem lze říci, že Maurizio Cattelan je umělcem, jehož umělecká vize přesahuje hranice umění a proniká do různých sfér společnosti. Jeho příběh nás nutí přemýšlet o propojení umění s jinými oblastmi a o otevřenosti k různorodým formám vyjádření a interpretace. Sám Cattelan zdůrazňuje, že jeho umělecká tvorba slouží pouze jako zrcadlo společnosti, a to bez jakýchkoli komentářů nebo soudů.

„

Ve skutečnosti si myslím, že realita je mnohem provokativnější než mé umění...

Jen si ji beru, pořád si půjčuji kousky - vlastně jen drobky - každodenní reality. Pokud si myslíte, že mé dílo je velmi provokativní, znamená to, že realita je extrémně provokativní a my na ni prostě nereagujeme. Možná už nevnímáme, jak žijeme ve světě... Jsme znecitlivělí.“