Sheena Rose se ve svých obrazech plných sportovních výjevů věnuje emancipaci a svobodě. Barbadoská umělkyně se skrze optiku geometrických tvarů a energických barev vydává na průzkum fenoménů, jako jsou fyzické a politické možnosti lidského těla, soutěživost a sounáležitost, otázky genderu a rasy, původu a kultury.
Autorka se věnuje kresbě, malbě, ale i kombinovaným technikám nebo performance; prostřednictvím těchto médií nastoluje otázky po hierarchii ve společnosti, a to na mnoha úrovních. K tomu jí slouží svět sportu a oblast hry jako takové. Sport nepředstavuje prostor, kde probíhají pouhé zápasy a soutěže v hranicích logicky formulovaných pravidel, ale jedná se o pole pro hru lidských emocí. Ponížení a vítězství, sebeuplatnění a zklamání, pocit nedostatečnosti a nepřemožitelnosti. Vedle vyčíslitelných výsledků a měřitelných výkonů je sport, vzhledem k nim paradoxně, také bezúčelnou hrou. Tuto polohu umělkyně zvěčňuje pulzující barevností a hyperbolickými tvary, které mají moc přenést divákovu mysl k fantaskním obsahům.
.jpg)
Sheena Rose zpracovává rozmanitost sportovních disciplín a ukazuje, jaké úlohy může sport plnit a jak se jednotlivé aktivity liší tím, co pro člověka a společnost znamenají. Například na akrylu Winner zachycuje postavu na dostihovém koni řítící se do cíle. Kontrast k takovému přístupu zaujímá malba Finding, kde se prohání na surfařských prknech dvě černé ženy a sport je zde uchopen spíš jako volnočasová aktivita než jako předmět soutěže.
.jpg)
Typické obrazy ze sportovních událostí jsou zredukovány na zásadní koncepty pohybu v nevyhnutelně politickém prostoru: svobodu a útlak, podporu a diskriminaci. Autorčino tvarosloví očištěné od detailů nastiňuje mimo jiné otázku po genderové klasifikaci. Z maleb často poznáme, zda se jedná o ženu či muže, zároveň se zdá, jako by abstraktně zpodobená těla byla zároveň odkazem na rozplývání hranic mezi v naší společnosti zakořeněnými genderovými atributy. Znaky spojované s ženstvím autorka ponechává, aby zachovala kategorii ženy jako trpící nerovnými příležitostmi ve sportovní oblasti, které vyvěrají z celkového společenského nastavení. Toto téma bylo hlavním námětem skupinové výstavy v newyorské galerii The Hole, které byla součástí, kde byly napříč uměleckými médii diskutovány možnosti uplatnění žen ve sportu ve spojení se vzdělávacím systémem a jeho transformací k větší otevřenosti pro motivování mladých dívek do sportovních aktivit.
.jpg)
Sport v dílech Sheeny Rose tak neznamená nevinnou hru, jejíž meze vyměřují startovní dráhu všem stejně, ale může být ukazatelem na nerovnosti jak v případě genderové, tak rasové příslušnosti. Zároveň se stává prostředkem emancipace, pokud jej pochopíme nikoli jako místo boje proti jinému, ale spolupráce, až díky které je možné uspět.
Otevírá se tak nová perspektiva, která nepojímá protihráče jako nepřítele, jehož chceme zdolat, ale chápe ho jako souputníka, jehož přítomnost je nutná pro vítězství jednoho z hráčů, ale především pro průběh aktivity jako takové, v jejímž případě nemusíme vyzdvihovat pouze výsledek. Vítězství je připraveno o vrstvu pokoření druhého a nabádá k oproštění se od ní i v každodenním životě přichystaném neoliberálním systémem, ve kterém zásadní hodnotu představuje konkurenceschopnost, nekonečné zlepšování se a růst.
Anti-rivalita je znázorněna na obraze Balance, kde je rovnováhy dosaženo vzájemnou, doslovnou, oporou, která implikuje závislost jednoho na druhém – zračí se ve dvou osobách opřených zády o sebe na tenisovém kurtu, které si nadhazují míček nikoli za účelem mohutného odpalu, ale spíše způsobem bezcílného pohrávání si nezávislém na náročném zápase, který výjevu mohl předcházet. Podobný motiv sympatie mezi hráč*kami nalezneme v díle Compassion, které je stejně jako Balance zasazeno do tenisového prostředí a zobrazuje objímající se sportovce či sportovkyně.
Sportovní obrazy působící jako kulturní symboly v autorčiných pracích otevírají etický aspekt fungování lidské společnosti, k jehož prozkoumání nabádají. Kulturní symbolika, pomocí níž se člověk ve světě orientuje, je na jedné straně prostředkem, jakým může jedinec najít své místo v širším sociálním měřítku a uspokojit svoji potřebu po tom, někam patřit. Na druhé straně se v její síti člověk zaplétá do struktur, které mohou být zdrojem chronické stereotypizace a na základě ní diskriminace.
Frekventovaným motivem děl Sheeny Rose jsou hyperbolicky znázorněné vlasy, které v našem povědomí často fungují jako metafora svobody. V tomto případě se jedná o afra, která manifestují hrdost na černošsví. Tím, že vyhrazuje černým osobám místo na svých kurtech a hřištích, reflektuje nesamozřejmost jejich plně volného pohybu ve veřejném prostoru. Poukazuje na fakt, že některá těla jsou vítanější než jiná. Autorka se však primárně nezabývá tlakem na ideál krásy často spojeným s genderovou problematikou a kritikou kapitalismu, ale spíše sebevědomě a přímočaře odsuzuje diskriminaci na základě rasy. Karibská umělkyně tak dává především prostor skupině, která stále musí čelit rasismu, jejíž pozice je často napadána a význam zpochybňován.
Kristen Wawruck interpretuje Sheenina díla v kontextu politického hesla "radost je aktem odporu" (“joy is an act of resistance”). Na mnoha obrazech dodává scénám důležitost publikum lemující běžeckou dráhu nebo fotbalové hřiště. Ať před publikem či bez něj, jsou černošští sportovci či sportovkyně v pohybu nebo vzájemné interakci oslavováni a sport použit právě jako zdroj radosti, volnosti, emancipace, a tím tedy dokonce nástroj rezistence.
Sheena Rose se zabývá malbou, kresbou, koláží, instalací a performance. Absolvovala ateliérovou tvorbu na University of North Carolina. Její díla jsou inspirována životem na Barbadosu, zkušenostmi s rasismem, sexismem a postkoloniální identitou. Její práce jsou součástí sbírky Pérez Art Museum Miami a získala mnoho ocenění – např. barbadoskou Cenu za kulturu (Award for Culture, Barbados) nebo Fulbrightské stipendium (Fulbright Scholarship).
Navštivte web autorky nebo její Instagram.
