Octavi Arrizabalaga, známý spíše jako ARYZ, je španělský umělec, který v současnosti hraje jednu z hlavních rolí na streetartové scéně. Pořád víc však kromě pouličních intervencí proniká do galerijních prostor, k nimž přibude i jedna česká. Na jeho výstavu v pražské Ville Pellé se můžeme těšit už 22. května. Domluvil ji český malíř Lubomír Typlt, jenž se svým nápadem přijel za Aryzem do jeho ateliéru. Setkala jsem se s ním v jedné pražské kavárně, kde jsme si povídali nejen o připravované výstavě, jeho tvorbě, vztahu ke sportu a sakrálním stavbám, ale prozradil mi také, že obdivuje jednoho českého malíře.
ROZHOVOR: MARTINA FRIDRICHOVÁ
Španělský streetartový umělec ARYZ dokáže malbou ovládnout ulici, kostel i galerie.
MF Narodil jste se v Kalifornii a jako dítě se přestěhoval do Španělska. Nechcete se někdy vydat zpátky do Ameriky? Vyhovuje vám život v Evropě?
A Právě teď žiju a pracuju v Cardedeu, městě nedaleko Barcelony. Do Evropy jsem přijel s rodiči, když mi byly tři roky, takže vlastně nevím, jaké to je, žít ve Státech. Párkrát jsem tam byl, ale teď si nedokážu představit, že bych tam žil natrvalo. Mám to tam rád, jsem ale hodně spjatý s Evropou a jejím uměním. Zatím zůstávám tady.
MF Myslíte, že byste byl tam, kde jste teď, kdybyste nevyrůstal ve Španělsku?
A Pravděpodobně ne. Život poblíž Barcelony mě hodně ovlivnil. Ve městě, kde jsem vyrůstal, bylo vždycky hodně graffiti. Dost mě to zaujalo, takže jsem začal také brzy malovat. Myslím si, že by bylo dost obtížné jít po stejné cestě, pokud bych vyrůstal jinde.
MF Kdo je Aryz nebo, lépe řečeno, kdo je Octavi Serra Arrizabalaga? Jak byste ho popsal, a to nemyslím teď profesně,
ale spíše jako osobnost?
A Octavi je synem Xaviera a Evy a bratrem Fabià. Je to kluk, který tráví většinu svého času ve studiu. Občas si vyjde ven, aby se potkal s pár přáteli, navštěvuje blešáky, knihkupectví a muzea.
„
Fauvismus mě fascinuje, zejména díla některých malířů, jako je třeba Kupka nebo Derain. Rozhodně mě jejich fauvistická tvorba ovlivnila.
MF Když se dívám na vaše díla, nejvíc ve mně asi rezonují plochy barev, které se na figurách spojují do velkolepého celku. Podobně se cítím, když se dívám na díla fauvistů. Je možné, že vás v tvorbě ovlivnili?
A Ano. Fauvismus mě fascinuje, zejména díla některých malířů, jako je třeba Kupka nebo Derain. Rozhodně mě jejich fauvistická tvorba ovlivnila. Líbí se mi také ilustrace, které Kupka vytvořil pro magazín L’Assiette au beurre. Byl skvělý.
MF Pokud jde o vaše znázornění pohybu, vidíme dekonstrukci lidského těla. V tomto případě mi hlavou běží Duchampův obraz Akt sestupující ze schodů.
A Ano, vzpomínám si, že právě tenhle obraz mě zaujal. Pokud jde o pohyb, určitě bych měl zmínit taky fotografie Eadwearda Muybridge nebo Étienna-Julesa Mareyho. Vždycky mě fascinovalo zobrazení pohybu ve statickém obraze. Snažit se vyjádřit sekvenci nebo příběh v jediném obraze, aniž se člověk uchýlí ke komiksu, je výzva. Právě Muybridge a Marey ovlivnili v posledních několika stoletích mnoho umělců a jejich práce položila základy pohyblivého obrazu. Jsou průkopníky kinematografie, změnili pravidla hry. Byl jsem ale ovlivněn i starými plakáty. Dobrý plakát musí upoutat pozornost výrazným obrazem, textem nebo silnou kompozicí. Ve svých začátcích jsem se tuto kompoziční jednoduchost snažil přenášet na stěny, vytvářet něco klidného, elegantního a silného, co je jasně vidět z dálky.
MF Můžeme říct, že je vaše práce převážně definována třemi věcmi – figurou, barvou a pohybem? Je to tak?
A Řekl bych, že ano. Pokud pečlivě prozkoumáte práci mnoha umělců, zjistíte, že se často celý život pohybují kolem stejných konceptů. Mohou rozvíjet nebo měnit svůj umělecký jazyk, ale základní motivy zůstávají podobné.
MF Většina vašich figur se zdá být velmi odvážná, plná pohybu, perou se, tančí, běží. Co jsou zač?
A Někteří z nich jsou lidé, které jsem vyfotil na ulici, nebo fotky přátel. Někdy se jedná jen o výplody mojí fantazie. V posledních letech vytvářím koláže. Začínám kresbou, do které postupně přidávám části obrázků nebo maleb. Když se mi třeba líbí hlava od van Dycka nebo portrét od Sargenta, začlením je do své kresby a pak přenesu na plátno. Tímto způsobem vytvářím vlastní dialog se starými mistry, což mi pomáhá porozumět jejich technikám a řemeslu. Je to způsob, jak vzdát hold jejich odkazu.
MF A co pohyb ve vašem osobním životě? Na tvorbu tak velkých obrazů je asi potřeba dobrá fyzička.
A V podstatě celý den jsem na nohou a maluji. Skoro vůbec nesedím na židli, takže by se dalo říct, že je moje práce docela fyzicky náročná. Přesouvat takové plátno o rozměrech tři na tři metry už je docela cvičení. Některé kbelíky s barvou váží kolem dvaceti kil. Fyzičku si tedy udržuji hlavně tímto způsobem.
MF Když si představím Barcelonu, je to placka u moře. Využíváte některé její výhody, jako je surfování, plavání, jízdu na kole, skateboard?
A Ne, obecně bych řekl, že nejsem úplně sportovní typ. Hlavně se soustředím na malování. Mám teď ale osobního trenéra. Což tedy možná zní lépe, než to ve skutečnosti je. Pomáhá mi zůstat aktivní a na pár hodin vždy opustit ateliér. Také chodím hodně pěšky a přepravuji se na kole.
MF Jaké máte kolo?
A Klasické horské. Mám také staré vintage kolo, ale to většinou používám jen v ateliéru.
POZVÁNKA NA VÝSTAVU OD LUBOMÍRA TYPLTA:
„
ARYZ je jedním z nejzajímavějších autorů, které jsem v posledních letech zaznamenal. Při návštěvě ateliéru v Barceloně jsem viděl jeho obrazy. Jsou úžasné. Podle mě je jedním z nejtalentovanějších malířů současnosti. Hned jsem se s kamarádem Martinem Procházkou rozhodl, že ho chceme představit v Česku. Výstava Vestigio se bude konat 22. května v pražské Ville Pellé.
Přečtěte si rozhovor s Lubomírem Typltem, který Aryzovo dílo poprvé přiváží do České rebubliky.
MF Máte tak velké studio, že po něm jezdíte na kole?
A Ano. Myslím, že samotná malířská plocha má kolem pěti set metrů čtverečních. Můžu tam jezdit na kole, nebo dokonce autem. Se starým kolem jezdím kolem dokola, prohlížím si obrazy a zvažuji případné další změny.
MF Ještě jedna sportovní otázka. Když se řekne Barcelona, spoustě lidí se vybaví fotbalový klub. Jste jeho fanouškem?
A Nejsem. Na fotbalové zápasy se nedívám. Nikdy v životě jsem ani celý zápas neviděl.
MF Takže jste asi nebyl součástí fotbalového týmu, když jste byl malý, viďte?
A Jako dítě jsem zkoušel různé sporty, ale nebyl jsem zvlášť dobrý v těch týmových. Jednou mě vzala máma k lékaři, který doporučil, abych zkusil právě ty týmové. Takže jsem hrál basket, fotbal, zkoušel plavání… Ale moc to nefungovalo.
Zajímal jsem se pak chvíli spíš o hudbu.
MF Co si pod tím mám představit?
A Nic vážného, krátce jsem hrál na klavír a housle, ale brzy přestal. Abych se vrátil k vaší předchozí otázce, zjistil jsem, že je pro mě lepší mít každodenní aktivity, třeba chůzi z bodu A do bodu B jako součást denního režimu. Místo toho, abych jezdil do fitka autem, radši jdu pěšky nebo jedu na kole. Podle mě ale nepotřebuji žádný velký trénink v posilovně, zejména když vytvářím tak velké obrazy, jako jsou třeba muraly.
MF Když mluvíme o muralech, četla jsem, že nepoužíváte projektor, kterým si běžně umělci pomáhají, když tvoří tak velké malby. Prý vám stačí skica na papíře. Vždycky to pak dokážete převést správně do velkého měřítka. A Když dělám mural, obvykle začínám skicou. Spoustu let jsem ale maloval bez konkrétní představy, někdy jen s hrubým náčrtem. Neměl jsem pokaždé představu o tom, jak bude mural nakonec vypadat. Při práci na muralu většinou stojím na výsuvné plošině, kde můžu zaujmout určitou vzdálenost. Při malování stojím tak metr nebo metr a půl daleko od zdi a používám tyč, abych byl schopen vzdálenost dodržet. Tím pádem vidím kompozici.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.
