Adam Kovalčík: ne-vážná hra, sport i vor

Adam Kovalčík: ne-vážná hra, sport i vor

Sdílet článek

S Adamem Kovalčíkem jsem se setkala díky realizaci zcela nové sochy nazvané Hlava československých dadaistů, dr. Hugo Dux sochaře Jana Hendrycha pro město Teplice, kterou jsme spolu v letech 2022 a 2023 koncepčně a produkčně připravili. Měla jsem díky tomu možnost poznat také Adamovu tvorbu, kterou si již dříve získal vedení města Teplice. Realizoval pro ně v roce 2021 připomínku Jaroslava Kubery – cigaretu vyčnívající z fasády teplického magistrátu, která v časových intervalech vypouští dým. Cigaretu doplňuje v interiéru magistrátu ještě sádrový reliéf.

Adam Kovalčík, Cigareta. Připomínka Jaroslava Kubery na Magistrátu města Teplice. Objekt několikrát za den kouří. 2021

Tuto realizaci zmiňuji především proto, že v ní, dle mého názoru, krystalizuje Adamův umělecký přístup. Adam Kovalčík je absolventem ateliéru figurálního sochařství Jana Hendrycha, a možná navzdory tomu nebo právě proto volí ve vlastních realizacích a tvorbě konceptuální přístup. I v jiných jeho dílech (realizovaný pomník Jana Kaplického, nerealizovaný návrh sochy Jana Nepomuckého pro kruhový objezd v Nepomuku, připravované pumpy pro Žižkov, Karlínský vor a další) Adam důmyslně rozklíčuje kontext výchozí situace nebo dané osobnosti a volí pro ni přiléhavý znak či symbol, silnou a výstižnou vizuální metaforu. Jeho realizace mají přesnou pointu, nejsou patetické, vtíravé, neobsazují a nekolonizují veřejný prostor. Adam volí spíše méně nápadné podoby a hravé strategie.

Adam Kovalčík, V kruhu, 2020.

Hra a sport jsou koneckonců jedním z témat, která se v jeho tvorbě objevují kontinuálně – například zklamání z výsledku jednání kolem realizace (respektive nerealizace) jeho vítězného projektu v rámci soutěže na sochu Jana Nepomuckého pro kruhový objezd v Nepomuku přetavil do podoby pingpongového setu, kde stůl tvořila dopravní značka a pálky odlité ze sádry se v průběhu hry, která měla povahu happeningu, rozpadly na prach. Jeho realizace pro pražskou Proluku sestávala z monumentálních objektů fotbalových branek, které sloužily svému účelu. Podobně jako volejbalová síť z nerezového plechu odrážející okolní prostředí, kterou Adam připravil pro ostravský festival Kukačka v roce 2019, i fotbalové branky znejišťují diváka či návštěvníka změnou známých parametrů sportovního prostředí – tedy změnou měřítka, změnou materiálu. Prostředí hry, relaxace, úniku do jiného světa se tak stává spíše nakloněnou rovinou, nejistou plochou, prostorem, v němž nejistota a nebezpečí hrají stejnou roli jako jejich kladné významové protipóly. 

Adam Kovalčík, ranky. Instalace nadrozměrných dřevěných branek vytvořených pro galerii Proluka ve Vršovicích. Vytvářejících tak ze svahu absurdní fotbalové hřiště. 2015

Hravou linku nacházíme i v aktuální realizaci – Karlínském voru, který vzniknul v rámci open callu Galerie Hlavního města Prahy Umění pro město a byl veřejnosti oficiálně zpřístupněn 14. května 2024. Vor je pochozí, dá se na něm pružit, houpat, ležet, odpočívat a samozřejmě hrát si na plavbu. Průhledem mezi kládami mohou diváci a uživatelé voru objevit vtipný odkaz na místní tržnici. Ten je přítomen i v podobě velkých nákupních tašek vytvářejících hladinu, po níž vor symbolicky pluje. Klády, z nichž je seskládán, jsou všechny z očištěného kůrovcového dřeva. I tato kombinace s sebou přináší další zajímavé významy a představy – kůrovcové dřevo „připlulo“ po hladině konzumní společnosti. Současně může vor v prostředí multikulturní tržnice evokovat také problematiku migrace přes moře včetně mnoha ponurých osudů konkrétních lidí. V neposlední řadě evokuje spojení, propojení dvou lokalit – Holešovic a Karlína, nedávno aktualizované oceňovanou lávkou HolKa, ale také jejich hranice – vždyť objekt plavidla s karlínskou vlajkou je najednou územím jiné mocnosti, jiné čtvrti v Holešovicích! Autor tak pokouší nejen místní topografii, ale také místní patriotismus, ale opět tak činí v intencích humoru a hry.

Adam Kovalčík, Karlínský vor, 2024

Adam Kovalčík, Karlínský vor, 2024

Adam Kovalčík, Karlínský vor, 2024

Sdílet článek

Galerie

Publikováno 05.06.2024

Vendula Fremlová pracuje jako vysokoškolská pedagožka na Katedře výtvarné výchovy PedF UK. Působí jako freelance kurátorka výstav současného umění, kritička a teoretička umění, autorka a editorka publikací a článků v uměleckých periodikách. Zaměřuje se na témata vizuální gramotnosti a kritického přístupu k obrazům a také na vztah mezi dominantní kulturou a marginalizovanými uměleckými projevy a jejich tvůrci/tvůrkyněmi. Od roku 2020 je šéfredaktorkou revue Umělecké besedy Život.

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Umělci

NEPROPÁSNĚTE NOVINKY Z INSPIRATIVNÍHO SVĚTA UMĚNÍ A SPORTU!