Když za umění prohlásil Marcel Duchamp (1887—1968) kolo bicyklu, otevřel tím dveře dadaismu, surrealismu, a hlavně konceptualismu. Srovnává-li se vliv na moderní umění, je dokonce řazen před Pabla Picassa. Bylo mu teprve šestadvacet, a přesto změnil úhel pohledu na autentičnost, na původnost díla či na božský dotek umělce.
Původně chtěl být malířem. Marcel Duchamp byl mentálně předčasně vyspělý a záhy dokázal velmi zručně malovat v nejrůznějších stylech. Rozhodl se jít vlastní cestou, snažil se najít svůj hlas. Avšak když se o to seriózně pokusil a na pařížském Salonu v roce 1912 chtěl vystavit Akt sestupující ze schodů II, dostalo se mu výsměchu. Odložil malířské propriety a zkusil to jinak.
%20(1).jpg)
Cestoval, studoval knihy o matematice. Chodil na výstavy. Ještě v roce, kdy byl odmítnut, spolu s rumunským sochařem Constantinem Brancusim a Fernandem Légerem zavítali na pařížskou přehlídku letecké techniky a narazili na vystavenou vrtuli letadla. Duchamp, kterého zaujala forma vyřezávaného dřeva, podle Légerovy vzpomínky řekl: "Malba je vyprázdněná.“ Načež se obrátil na Brancusiho: „Kdo udělá něco lepšího než tuhle vrtuli? Řekni mi, umíš to?“
Byla to iniciační zkušenost: v roce 1913 připevnil přední kolo jízdního kola ke kuchyňské stoličce. Pak sledoval, jak se otáčí. Těžko soudit, jestli se tak stalo pod vlivem vrtule, ale zřejmě se mu propojily všechny zážitky z poslední doby včetně pokusu o malířské ztvárnění pohybu.
Tak se zrodil první ready-made, průmyslově vyráběný předmět povýšený na umění.
„
Já jsem z toho vlastně žádné umění dělat nechtěl
, vzpomínal v rozhovoru. „Výraz ready-made se objevil teprve v roce 1915, když jsem odešel do Ameriky. Zajímal mě jako slovo, ale když jsem montoval kolo z bicyklu s obrácenou vidlicí na štokrle, nemyslel jsem při tom ani na ready-made, ani na cokoliv jiného; chtěl jsem si jenom tak ukrátit čas. Nebyl pro to vůbec žádný důvod, nechtěl jsem to vystavovat a popisovat. Nic takového...“
Až po kolu bicyklu přišel ke slovu pisoár nebo sušák na lahve, jimiž svou osobní revoluci Duchamp zpečetil. Byl intelektuál v tom nejvlastnějším slova smyslu. Přemýšlení o umění bylo pro něj důležitější než vlastní tvorba. Jeho slova o tom, že nevěří v umění, ale věří v umělce, nejsou jenom dobře znějícím prohlášením. Dělal všechno pro to, aby je potvrdil.
