Ačkoliv od zrodu tohoto díla uplynulo už dvacet let, nic neztrácí ze svého prvotního náboje. Vzpomínám si, jak na mě hluboce zapůsobilo, když jsem je v roce 2003 objevil v československém pavilónu na prestižním bienále v Benátkách. I ve srovnání s nejlepšími vizuálními umělci z celého světa šlo o špičkový počin. Měl jsem radost, že tým, jemuž jsem fandil, uspěl, což se v Benátkách, považovaných za takové umělecké mistrovství světa, povede jednou za uherský rok. Tenkrát spojili svoje síly a nadání umělci z Česka (Kamera Skura) a Slovenska (Kunst-Fu).
V projektu Superstart smysluplně využili hojně využívaný princip instalace, kde je statický prostorový objekt doplněn videozáznamem. Jde o uhrančivou podívanou.
Postava připomínající Ježíše Krista v gymnastickém úboru visí v rozporu na kruzích (vzorem byl legendární Alois Hudec olympijský vítěz z Berlína 1936) a ve dvojí projekci mu v jeho počínání střídavě fandí příznivci, přičemž vše se odehrává pod hvězdným nebem.
„
Výkladů, jak si vysvětlit provokativní instalaci, je několik. Můžeme se přiklonit například k tomu, že sportovci se v konzumní společnosti stávají čím dál více uctívanými, zbožňovanými modlami a nahrazují opravdové duchovní osobnosti.
Dostává se jim větší pozornosti, než by si zasloužili. Ať už je to jakkoliv, není to jejich vina. Nebo naopak: z víry následovníků Ježíše se stal především byznys a vyprázdněná show, která se naprosto vzdálila bohulibým kořenům. Každý, kdo se s dílem setká, má možnost doplnit svoje řešení tajenky. Tím, jak je instalace Superstart nejednoznačná, nás neustále přitahuje – a s postupujícím časem může vyvolávat odlišné reakce.
Byl jsem potěšen, že jsem ji mohl opětovně představit v roce 2016 na výstavě Sportu zdar! v Centru současného uměni Dox v pražských Holešovicích. Přehlídku jsem jako kurátor připravoval s Leošem Válkou, zakladatelem galerie, který pro každý exponát dokázal najít ideální prostředí. Byla to radostná práce. Superstart umístil do věže tak, aby měla samostatný prostor. Rozsáhlá přehlídka, vůbec první, které se u nás věnovala v monografickém rozpětí sportovní tématice v umění, díky tomu kulminovala v nejvyšším možném bodě: jako ve správném dramatu.