S kontroverzním dílem se sportovní tématikou přišla v roce 2004 umělecko-aktivistická skupina Guma Guar, která v rámci výstavy Májové dny v Galerii Home připravila instalaci Jardův konec. Nebere servítky. Je bezohledné. Boří tabu.
Připomeňme si, co je patrné z dokumentárních fotografií. Jaromír Jágr, fenomén českého sportu po roce 1990, byl ztvárněn coby kostlivec v národním dresu, houpající se na oprátce poté, co si – zřejmě sám – sáhl na život. Podle autorů to byla ironická odpověď na naděje vkládané do kapitána reprezentace během hokejového mistrovství pořádaného po dlouhé době v Praze.
Jaromír Jágr byl pokládán za sportovního mesiáše, který je schopen vyřešit jakékoliv problémy, do nichž se může jeho tým dostat. Dokazoval to jako hráč Kladna, ale především v dresu Pittsburgh Penguins, s nímž dvakrát získal Stanleyův pohár. Umělce všeobecná mánie pravděpodobně zneklidňovala a předpokládali, že může dojít k jeho selhání (ba dá se domnívat, že si je ukrutně přáli), což bylo pro fanoušky cosi nemyslitelného. V domácím prostředí je přímo zakázáno prohrávat a kdo si myslí něco jiného, je odpadlík.
Proroctví, že Češi neuspějí, se naplnilo již během vernisáže výstavy ve středu 5. května, protože české družstvo bylo v ten večer poraženo ve čtvrtfinále Američany. Vedli sice 2:0, Jágr dával druhý gól, ale soupeř dokázal vyrovnat. O vítězi se nerozhodlo ani v prodloužení a na řadu přišly samostatné nájezdy: v nich Jaromír Jágr nastřelil pouze brankovou konstrukci a naděje českého týmu zhasly, protože se nenašel hráč, který by překonal amerického brankáře Ty Conklina. Takový zmar nikdo z milionů diváků u televizních obrazovek nečekal. Nová aréna za spoustu miliard korun pro více než sedmnáct tisíc sledujících oněměla. Dodnes mi to ticho zní v uších, slyším jen, jak zazvoní tyč branky, když do ní narazí touš. Nikdo nechápal, co se stalo: až do čtvrtfinálového zápasu Češi šestkrát své protivníky smetli, zvláště impozantní bylo vítězství nad Kanadou 6:2, která nakonec uspěla ve finále, když zdolala Švédsko.
Budoucnost však brzy ukázala, že se umělci mýlili. Jaromír Jágr si nesáhnul na život, porážku nesl se stoickým klidem: jako by věděl něco, co ostatní ne. Už v roce 2005 přivedl ve Vídni českou hokejovou reprezentaci ke světovému zlatu, a to samé zopakoval v roce 2010 v Kolíně nad Rýnem po památném triumfu nad Ruskem. Píše se rok 2023, Jágr překročil padesátku, ale s hokejem neskončil. Milan Mikuláštík, jedna z klíčových postav skupiny Guma Guar, už není rebel jako před dvaceti lety, dokonce se zapojil do institucionalizovaného umění: jako kurátor už od roku 2009 určuje program Galerie Národní technické knihovny v Praze a nově je vedoucím pedagogem ateliéru Malba 2 na Akademii výtvarných umění, tedy toho nejklasičtějšího média, jaké známe…
Přečtěte si další články z uměleckého světa od Petra Volfa.
