Snaha zachytit duši sportovkyně by byla riskantní, myslí si ilustrátorka Bára Balgová

Báro, pojem digitální ilustrace může svádět k myšlence, že za vás kreslí počítač. Vyvraťte mi to.

Setkávám se s těmito názory, i když naštěstí výjimečně. Využívám sice tablet, pořád ale maluji. Pořád mám tužku, v tomto případě elektronickou. I já si tvorbu tedy musím vysedět. Hodinu, pět, deset, klidně i víc. Počítač mi to usnadňuje v tom, že nemusím mít dvacet různých štětců. Snadnější je samozřejmě i přebarvování. To je potom fajn pro klienty, kteří chtějí měnit etikety nebo připravit různé varianty. I pro ně je to výhoda, že stále platí za jedno dílo a ne za tři. 

Jaká cesta k tomuto oboru vedla?

Studovala jsem animaci, kde jsem se poprvé setkala s kresbou na tabletu. To pro mě po stovkách hodin klasické ruční kresby bylo úplné wow! Následovalo studium vizuální komunikace a produktového designu, z něj jsem plynule přešla do reklamy. Začali mě oslovovat klienti, kteří měli zájem o dílo v digitální podobě. Teď už si připadám trochu jako dinosaurus (smích). Mám pocit, že se z digitální ilustrace pomalu stává klasické dílo a že ve srovnání s umělou inteligencí je to jako kresba uhlem na papír.

Může vás tenhle trend brzy připravit o práci?

Naštěstí za mnou chodí klienti, kteří chtějí autorskou tvorbu. Znají moji značku a nechtějí po mně třeba obrázek na e-shop, kde věřím, že umělá inteligence dokáže tuto práci zastat. Já jsem tyto menší obrázky nikdy nedělala. I tak by mě každý stál, dejme tomu, dvacet hodin práce, kterou by klient nezaplatil. Na každý trend je protitrend. S tím, jak nastupuje umělá inteligence, stoupá i poptávka po autorských dílech.

„

Téma ženské sportovní duše by bylo opravdu hodně zajímavé. Poslední roky se tato témata hodně otevírají, což je moc dobře, protože je potřeba o tom mluvit. Ale taky se na to nalepila spousta lidí, kteří si spíš posilují marketing.

Dokáže vás umělá inteligence napodobit?

Jednou jsem to zkusila. Stalo se to vlastně náhodou, protože klient mi zapomněl potvrdit, že ilustraci chce. Zakázku potvrdil až tři dny před deadlinem. S kresbou, kterou dělám, a dalšími klienty, které jsem v tu chvíli měla, pro mě bylo nemožné ten obrázek udělat za tři dny. Takže jsem potřebovala, aby za mě umělá inteligence vytvořila ilustraci v mém rukopisu. Požádala jsem dva kamarády, kteří jsou odborníci. Jeden se docela přiblížil, tak na šedesát procent. Možná kdyby si s tím člověk hodně hrál a seděl nad tím týden, tak by to něco vyplivlo. Ale to už je lepší strávit ty hodiny kreslením než generováním.

S čím by si umělá inteligence rozhodně neporadila, je ženská duše, jež vás inspirovala v začátcích kariéry. Proč tohle téma? 

Byla jsem mladá, nezadaná a měla kolem sebe bublinu stejných kamarádek. Byly jsme takové ty “young professionals“, “yuppies“. Živé jen prací a tím, že jsme chodily na drink, kde jsme vedly ženské řeči. Pracovala jsem s tím, co ženy cítí, co mají v sobě. Ať už je to nějaký vztek, naštvanost, vzdor, ale všechno s pozitivním nádechem. Nabalovali se první klienti. Spousta z nich od magazínů přes knihy až po značky nejčastěji cílí právě na ženské publikum. Takže jsem si ve škatulce ženského tématu pobyla. V posledních letech jsem se do komerční tvorby přehoupla ještě víc. Témata jsou různorodá a velmi zajímavá. Ženy mi z tvorby asi nikdy nevymizí, ale to gró už není jen žena a ženské pocity. Je to univerzálnější.

Ztvárňovala jste často nevyřčené, až šokující pravdy, které žena přizná maximálně sama sobě, ale rozhodně ne svému okolí. Sportovkyním, které v tomto určitě také mají co nabídnout, jste se ale spíš vyhýbala. Z jakého důvodu?

Myslím, že téma ženské sportovní duše by bylo opravdu hodně zajímavé. Jenže je to taková dvousečná zbraň. Poslední roky se tato témata hodně otevírají, což je moc dobře, protože je potřeba o tom mluvit. Ale taky se na to nalepila spousta lidí, kteří si spíš posilují marketing. Žena, ženské pocity, potlačování žen, všude je toho plno. A najednou vzniká kontraprodukce. Lidi, místo aby začali naslouchat, to vnímají negativně. Příkoří páchaná na ženách ve sportu i mimo něj by se neměla zamlčovat. Ale pokud převažují, mohou snadno vzít pozornost skvělým, inspirativním výsledkům. Je nesmírně těžké tohle téma nějak vybalancovat. I proto jsem se rozhodla jít trochu jinou cestou. 

Pár projektů čistě sportovních ilustrací za sebou ale přeci jen máte.

Moje tvorba je závislá na tom, jací klienti za mnou chodí. Občas přijdou i ti ze sportovního světa. Pro třinecký hokejový klub jsem například ilustrovala hokejisty jako komiksové hrdiny. Minulý rok jsem ilustrovala tenistku Serenu Williams k článku o značce Nike v magazínu Harper's Bazaar. Pro Hospodářské noviny jsem zase dělala portrét cyklisty Chrise Frooma. Podílela jsem se také na kampani na podporu ženského fotbalu značky Adidas, která sponzoruje hráčky Sparty. Vznikly ilustrované motivační šály, které se potom používaly v rámci social aktivace. To byl moc hezký projekt. A radost mám i z potisku snowboardu pro značku Beany. Je to snowboard pro děti, pro holčičky okolo dvanácti let.

Zdá se, že nadšení ze sportovní ilustrace vás hned tak neopustí.

Opravdu, je tu ještě jeden velmi aktuální projekt. Během letošního jara plánujeme s kamarádkou vyrobit art bike. Společně s manželem staví dokonalá městská elektrokola E-CAFE BIKE. Teď jsme pro jednu soutěž spojily síly a připravily ilustrované kolo. Soutěž jsme nevyhrály, ale rozhodly jsme se, že jej chceme vyrobit. Jen s trochu jinými ilustracemi. 

Když už se bavíme o sportu, jak jste na tom s pohybem vy osobně?

Jako mladou mě mamka nutila lyžovat a já jsem to samozřejmě nenáviděla, protože jsem chtěla sedět doma a kreslit, a ne někde lézt po kopcích. Teď už ale sport beru jako neodmyslitelnou součást pracovního procesu. Přeci jen je kreslení, grafika, design, výtvarno hodně sedavé zaměstnání a člověk ten pohyb potřebuje, ať už ze zdravotního hlediska, tak na osvěžení ducha, aby mu to líp myslelo. Hodně se to v práci odráží. Takže chodím na fitness tréninky, k tomu zařazuji kardio a plavání a o víkendu podnikám delší procházky v horách. Přítel je navíc hokejový trenér. Tak my se sportu nevyhneme, pořád jsme v pohybu.

Sbíráte umění? 

Ze začátku jsem v Praze žila v opravdu malých podnájmech. Neměla jsem prostor ani pocit něčeho svého, takže mě přirozeně nelákalo hromadit víc, než při stěhování sbalím do třech tašek. Dostávám se k tomu až teď a začínám u svých známých nebo výtvarníků, které v posledních letech potkávám. Z výtvarného umění jsem si naposledy udělala radost kreslířem Jiřím Grusem, z produktového designu zase židlí od Vrtišky a Žáka. Spíš jdu po zajímavých kouscích, na které natrefím třeba na Designbloku. 

Co říkáte na současnou českou ilustraci, kdo vás v poslední době zaujal? 

U nás v Česku máme velkou spoustu talentovaných lidí. Někteří špičkoví designéři ze současné scény jsou dokonce moji bývalí spolužáci. Samozřejmě sleduji i jiná jména, ale zaměřuji se spíš na jiné obory, než je ilustrace. Na fotku, produktový design, sklo, módu, šperk. Myslím, že pro inspiraci je mnohem lepší mít širší záběr a otevřené oči. Lidé, kteří sledují pouze svůj obor, mívají menší přehled a je to na jejich tvorbě znát. Méně se posouvají, což vidím například u svých studentů z kurzu digitální ilustrace. Vlastní originální rukopis si utvářejí pomaleji.

Když se ještě vrátíme k digitálnímu umění, jak přistupujete k fenoménu NFT? Plánujete se také ubírat tímto směrem?

Přijde mi, že tento přeceňovaný trend z široké veřejnosti odešel tak rychle, jako přišel. Mám pocit, že NFT už žije převážně jen v komunitě hráčů, počítačových nadšenců a lidí zajímajících se o crypto scénu. Když si vzpomenu na ten raketový start, tak mi přijde, že nadšení okolo velmi rychle opadlo a reálnou hodnotu má dnes už jen pár děl ze zlatých začátků. Ale možná je to jen má neznalost a to, že okolo sebe nemám lidi, kteří by o tom intenzivně mluvili.

Ilustraci se věnujete přes deset let. Co se vám nejvíc povedlo?

To je těžké. Asi nedokážu říct, který projekt byl nejlepší. Každý měl v sobě něco super, za co jsem vděčná a co mě udělalo šťastnou. Ale abych nebyla jen sluníčkář, který myslí pozitivně a pak všechno dobré přijde samo. Je sice třeba myslet pozitivně, ale především hodně makat, aby přišli klienti a dobře vám za práci zaplatili. Jenom pozitivní přístup vážně nestačí (smích).

Jaký je váš sen?

Určitě zachovat si rozmanitost ve spolupracích a spojovat se s lidmi, kteří dělají kvalitní řemeslo v jiných oborech. V Česku spolupracuji například s precizním klenotnictvím, špičkovou chirurgií, talentovanými návrháři. Baví mě spojovat se s lidmi z jiných oborů a propojovat naše světy. Můj sen je v tomto nadále pokračovat i na zahraniční scéně. 

BARBORA BALGOVÁ 
Česká ilustrátorka se slovenskými kořeny. Vystudovala Design obuvi na střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, Animovaný film a Vizuální komunikaci s produktovým designem ve Zlíně. V začátcích tvorby digitální ilustrace Barbory Balgové byly hlavním poznávacím znamením ženy a jejich často šokující myšlenky. Malovala i významné české osobnosti, například Olgu Havlovou či Martu Kubišovou. V posledních letech se Barbora přesunula do ryze komerční sféry. Druhým rokem připravuje obálky magazínu Amazing. Z ilustrací pro loňská vydání vznikl třímetrový obraz, který je vystaven v lobby pražského designového hotelu Emblem na Staroměstském náměstí a jež je startovacím můstkem ilustrátorčiny tvorby ve stylu Lobby Art. Autorka by se v budoucnu ráda věnovala větším, luxusním projektům s využitím tisku na nejrůznější materiály.