Mezi množstvím fotografií z letošní letní olympiády v Paříži, zaujal Geoff Lowe složenými sekvenčními snímky připomínající studie pohybu prvních průkopníků fotografie nebo díla italských futuristů počátku minulého století. Autor sám přiznává inspiraci filmem, hudbou a extrémními sporty jako je skateboarding nebo BMX. Klíčovou roli v jeho dílech hraje postprodukce. Jeho snímky zachycující rozfázované výkony sportovců okamžik po okamžiku, někdy zase poskládá všechny soutěžící do jedné fotky, jako by cvičili zároveň, nebo vytvoří pohled na atleta z více úhlů. Geoff Lowe dle svých slov nefotí pouze sportovce v pohybu, ale i samotnou duši soutěže.
Cesta k profesionálnímu fotografování
Se sportem i s fotografováním začal už v dětství a s oběma svými koníčky počítal také do budoucna. Snil o tom, že se jako sportovec dostane na olympiádu a že po ukončení sportovní kariéry by mohl být fotografem amerického sportovního magazínu Sports Illustrated. Jeho cesta se však nakonec ubírala jiným směrem. Zlom nastal až v roce 2017, kdy se jako divák účastnil mistrovství světa v atletice v Londýně a při pohledu na sportovní fotografy u trati zatoužil být na jejich místě. Na začátku roku 2018 se jako akreditovaný fotograf zúčastnil své první sportovní akce, britského halového mistrovství v atletice. Zájem o jeho fotografie začal vzrůstat po mistrovství světa v atletice v Dauhá v roce 2019, kdy uveřejnil složený snímek skokanek o tyči.
Inspirace hudbou a skateboardingem
Svou inspiraci pro tvorbu čerpal Geoff Lowe
ze sportu, z filmu a z hudby: „Když jsem vyrůstal, vždycky jsem vizuálně miloval basketbal a skateboarding, líbilo se mi, jak jsou umění a hudba obrovskou součástí této kultury, jak se tři vášně dají spojit dohromady. V té době jsem nic takového v atletickém světě neviděl,“ vypráví. „Začal jsem vytvářet sekvenční složené záběry, které jsem hodně vídal v extrémních sportech, jako je skateboarding nebo BMX, a také v hudebních videoklipech a filmech, ale dělal jsem je pro atletiku: sprinty, skok do výšky nebo skok do dálky.“ Fotky navíc často zveřejňoval spolu s hudbou, kterou při focení nebo procesu úprav poslouchal.
Olympiáda v Paříži
„Od začátku roku 2022 jsem se snažil získat akreditaci do Paříže prostřednictvím britského olympijského týmu a byl jsem rovnou zařazen na čekací listinu,“ popisuje Geoff Lowe svou cestu na letošní olympiádu. Na začátku roku 2024 to s jeho účastí stále ještě nevypadalo příliš nadějně. „Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že v únoru v Paříži nafotím halové atletické závody. Něco mi říkalo, že pokud chci být v Paříži v létě, musím na atletických závodech být. Brzy poté jsem dostal zprávu z týmu Paris 2024, že se jim moje fotky líbí a jestli bychom mohli udělat něco společně pro olympijské hry, ale pro všechny sporty. To byla příležitost, na kterou jsem čekal. A přesně to, o čem jsem snil.“
Fotografie jako umělecké dílo
Více na sebe Geoffrey Lowe upozornil právě až na letošní letní olympiádě, kde plně rozvinul způsob své tvorby fotografií digitálně slepených a složených do jediné. Příkladem mohou být dálkaři zachycení na jednom snímku ve stejný moment po dopadu do doskočiště, hráči stolního tenisu společně sledující padající míček nebo atletky skákající o tyči přes laťku vytvářející kruh. Jeho snímky nemají pouze dokumentační charakter, jsou také vysoce efektní. Autor v nich sportovce skládá do estetických struktur a symetrických vzorců. Navíc například u fotografie sportovních gymnastek, kde všechny cvičí na jedné společné nekonečně dlouhé kladině, je prostředí stadionu redukováno pouze na černé pozadí, které nás téměř vytrhává ze sportovní atmosféry a zve nás ke sledování uměleckého díla.
„Fotoaparát vám umožňuje hrát si s časem a s realitou, a tak to dělám. To, co dělá skvělou sportovní fotografii, je okamžik, emoce a kompozice. Fotografie vás musí přimět podívat se hlouběji,“ myslí si Lowe.
Skutečnost, že mohl na olympiádě fotit všechny sporty bez konkrétního zadání si Geoff Lowe nesmírně pochvaloval. „Žádná pravidla ani žádní konkrétní sportovci nebo země, které by bylo třeba fotografovat. Prostě jen sport. Atmosféra byla neuvěřitelná, denně jsem navštěvoval dvě, někdy i tři různá sportoviště. (…) Všechny dny splývaly v jeden a čas se měřil podle různých sportů, které jsem fotil, a zveřejňovaných záběrů. Spoustu sportů jsem fotil poprvé a byl jsem velmi poctěn a vděčný za příležitost získat první zkušenosti a být svědkem toho, jak to dělají absolutní světové špičky,“ popisuje svoji čerstvou zkušenost.
Klíčová fotografie i okamžiky
Za silný momenty letošní olympiády považuje Geoffrey Lowe například neúspěch americké sedmibojařky Chari Hawkins, která ve skoku vysokém nezískala ani jeden bod, nebo objetí Matthewa Hudsona-Smitha se svým otcem poté, co mu v běhu na 400 m těsně unikla zlatá medaile.
„Nejopravdovější uvolnění emocí, jaké jsem kdy viděl. Opravdu krásný okamžik,“ přiznává fotograf. Mezi jeho nejoblíbenější disciplíny patřilo jezdectví, a to i díky místu, kde se závody konaly. Právě na tomto závodišti vznikl snímek poskládaný z největšího počtu fotografií, který podle Loweho pomohl k jeho popularitě. „Původně jsem chtěl použít 100 koní, ale po hodinách a hodinách úprav, asi až do čtyř do rána, jsem se musel zastavit na 70/71, protože byl čas na další. Měl jsem velkou radost, že jsem fotku mohl poslat týmu Paris 2024 a podělit se o ni se světem. Věřím, že právě na tento snímek se po zbytek her upíraly oči,“ přiznává.
