Plavou v umění. Elegance plavců i prostředí bazénů je inspirací výtvarníkům všech oborů

Plavcem a malířem zároveň je například Michael Rittstein. Dnes maluje expresivní figurální výjevy, jako mladý ale také závodně plaval. Sportu se dokonce věnoval i na Akademii výtvarných umění, kterou jako plavec reprezentoval ve vysokoškolské lize, a do bazénu se každodenně vrací i dnes. Celou řadu obrazů s námětem bazénů a plavců vytvořil v sedmdesátých letech. Plavání věnoval i jednu část cyklu Sportovní epopej, který vytvořil v roce 2012 na objednávku Českého olympijského výboru pro Český dům v Londýně a ve kterém se odehrávají příběhy o touze po dokonalosti v umění, sportu i životě.

Sochy, které plavou ve vodě i vzduchu

Plavání se promítá i do tvorby Kurta Gebauera, kterého s Rittsteinem pojí generační blízkost, společně v roce 1987 spolu s dalšími umělci založili Volné sdružení 12/15 Pozdě, ale přece, hlásící se k nové figuraci a existenciální figuraci sedmdesátých let. Téma plavkyň a plavání je jedním z Gebauerových životních motivů, začínal kresbami zachycenými u bazénu a od půlky šedesátých let zhmotňuje plavající postavy i plasticky. Jeho sochy se někdy přímo vznáší v prostoru, jindy využívají vodní hladinu, tak jako nohy plavců umístěné v Plzeňských Vojanových sadech.

Do vodní plochy osadil sochy plavců mezi administrativními budovami na pražské Invalidovně také sochař Zdeněk Ruffer. Ten zde využil svůj typický materiál, totiž beton, který vylil do forem vytvořených na tělech jednotlivých konkrétních osob. Plavající, potápějící se či jen tak odpočívající postavy v dalším bazénku doplňuje dvojice z vody vykukujících hrochů.

Naopak vzduchem plynou z drátů vytvořené sochy Veroniky Psotkové, mezi nimiž nechybí akvabely či právě plavci. Ty v době covidových uzávěr umístila do jedné z kobek na pražské náplavce a umožnila tak lidem pozorovat umění alespoň za sklem, vlastně v jakémsi akváriu. 

Plavání jako symbol společenských problémů i cykličnosti světa 

Rozsáhlou sérii plavců namalovala také studentka brněnské Fakulty výtvarných umění Lucie Lienerová, která tvoří pod pseudonymem Lištica. Využívá v nich vlastní zkušenosti závodní plavkyně, zároveň ale vyjadřuje své pocity ze současného společenského dění. V poněkud temných malbách se tak mísí subjektivní zážitky se širším kontextem veřejně prožívané zkušenosti.  

Plavci pronikli i do jednoho z nejnovějších pražských murálů na tramvajovém obratišti v Hostivaři. Rozsáhlé nástěnné dílo Davida Mazance s názvem Plav! Vidí paralelu mezi otáčejícími se plavci na konci bazénu a konečnou tramvají, kde také stále dokola přijíždějí a odjíždějí další a další spoje. Velkou nástěnnou malbou, v níž se plavci protínají ve tvaru několikanásobného nekonečna, upozorňuje na cykličnost života jako takového. 

Atmosféra bazénu jako inspirace pro performance, fotku i malby

V prostředí plaveckého bazénu se odehrává performance brněnských INSTITUT INSTITUT s názvem Dead in the pool, premiérovaná v loňském listopadu. Diváci na tribuně na jednom břehu pozorují běžný provoz sportoviště, na místě plavčíka ale sedí klaun. Přestože nedělá vůbec nic, plavce i diváky znepokojuje už svou přítomností. Během pětihodinového představení se podivně začínají chovat sami diváci, kteří si podvědomě představují, že se něco musí stát. 

Atmosférou plaveckých bazénů se nechala inspirovat také slovenská fotografka Mária Švarbová. Postupem času od portrétů přešla k práci s atmosférou, barvami a prostorem. Do prostředí veřejných bazénů umisťuje komponované scény, v nichž není nic než běžné předměty, přesto dosahují snové atmosféry. Fotografie, které spojuje vizuální čistota a symetrie, vydala v knize Swimming pool z roku 2017. 

Kalifornská malířka T. S. Harris má jako své ústřední téma prostředí plováren, pláží i samotné plavání, o kterém říká, že propojuje minulost se současností. Elegantní barevné malby v atmosféře poloviny dvacátého století zobrazují ženy ve vodě, u bazénu či na pláži. Inspirací jsou malířce ikonické dobové fotografie i filmy zachycující náladu starých časů.  

Plavání tvoří spolu s tancem značnou část inspirace výtvarnice Ruby Onyinyechi Amanze. Ta zachycuje postavy v rozličných pozicích uprostřed pohybu, často spojené s prázdným prostorem papíru, který je sám o sobě také objektem jejího zkoumání. 

Instalace, v nichž se divák cítí jako v bazénu 

Giorgia Tucker využívá moderní technologie umožňující alternativní realitu, aby upozornila na důležité společenské a ekologické jevy. Její venkovní umělecká instalace Fluitō (v překladu přetékající nebo plovoucí po povrchu), která byla vystavena letos v červenci na festivalu v Birminghamu, využívá vizuální i zvukové vjemy, projekce, video či zrcadla. Divák se při prohlížení díla aktivně účastní a poznává různé vrstvy soužití s vodou nejen pro sportovní plavce, ale také pro lidi, kteří plavou jen pro radost. Interaktivní formou upozorňuje také na nedostatek vody v některých zemích a znečištění oceánů. Pomocí virtuální a rozšířené reality umístěné v reálném veřejném prostoru, kde tvoří jakousi alternativní bublinu, tak poukazuje na riziko klimatické změny.

Jako v bazénu se člověk cítí v instalaci Leandra Erlicha, argentinského konceptuálního umělce, který tvoří vizuální paradoxy a optické iluze. Dílo, které bylo vystaveno v newyorské galerii MoMA a nyní je součástí stálé expozice v 21st Century Museum of Contemporary Art v japonském městě Kanazawa, je tvořeno mělkým bazénkem se dnem ze silného skla a podvodní místností, do níž je možné vstoupit. Nabízí tak dvojitý zážitek pohledu shora dolů, kde divák vidí ostatní návštěvníky jakoby pod vodou, a naopak vzhůru, kde se míhají jen rozostřené siluety kolemjdoucích. 

Bývalé bazény, které se proměnily v galerie

Mimochodem bývalé bazény mohou být také využity jako galerie, jak se tomu stalo například ve francouzském Roubaix, kde funguje La Piscine Museum nabízející dvě patra moderních uměleckých děl. Pro příklad ale nemusíme chodit do zahraničí, velice kvalitně byly bývalé městské lázně na galerii přeměněny v severočeském Liberci. Revitalizace budovy lázní pro galerijní účely se ujal liberecký ateliér Sial, jehož projekt byl oceněn hlavní cenou Grand Prix Obce architektů za rok 2013. O rok později už se do Oblastní galerie Liberec, která nezapře ducha starého bazénu, podívali milovníci umění. Jedna z prvních výstav zde nesla příznačný název Plavci a obracela se právě k minulému využití budovy.