Tenis ve středověku i v baroku

Jeden z nejpozoruhodnějších časných odkazů k tomuto sportu se objevil například v malbě Giambattisty Tiepola nazvané Smrt Hyacintu (1752–1753). Tenisová raketa je zde ale pouze součástí zátiší – v pravém dolním rohu je vyobrazena se třemi tenisovými míčky. Obraz se nyní nachází v muzeu Thyssen-Bornemisza v Madridu a jeho objednavatelem byl hrabě Wilhelm Friedrich Schaumburg Lippe, který byl vášnivým tenistou.

Kdo to neví, možná ho překvapí, že tenis je hrou poměrně starou: většina historiků datuje počátky tohoto sportu až do středověké Francie. Původně prý šlo o zábavu mnichů, kteří sport provozovali v kožených rukavicích, jimiž míček odráželi bez raket. V roce 1555 napsal mnich Scaino da Salothe první knihu pojednávající o tenisu, nazvanou Trattato del Giuoco della Palla. Tenis zmiňuje například už i William Shakespeare ve své hře Jindřich V.

Tenisový kurt Versailleského paláce sehrál výraznou historickou roli také v roce 1789, tzv. Přísaha na tenisovém kurtu totiž byla klíčovou událostí prvních dnů Francouzské revoluce. Byl zde uzavřen slib, který podepsalo 576 z 577 členů třetího stavu, kteří byli tehdy vyloučeni ze zasedání. Tuto událost na svém obraze zachytil Jacques-Louis David.

Původní tenisové rakety byly spíše jen dřevěnými prkny a začaly se používat ve 14. století. Od té doby prošly značným vývojem. Moderní raketu přibližně podobnou té, kterou známe dnes, si nechal patentovat Walter Clopton Wingfield a najdete ji v tenisovém muzeu ve Wimbledonu (v souvislosti s tím, že hráči míček původně odpalovali rukou, je zajímavé zmínit etymologický původ slova raketa: pochází z arabského rakhat neboli dlaň). 

Tenis v současném umění

Zásluhou současných umělců již dosáhla tenisová raketa množství bizarních variací. Například výtvarník Leonardo Ulian vytvořil v roce 2015 sérii tenisových raket, které mají místo výpletu historické elektronické součástky (rezistory, dráty nebo desky plošných spojů). Díky uspořádání působí zabudované prvky ve vejčitém tvaru rakety jako obličeje. Ulian s oblibou používá různé předměty denní potřeby v nečekaných souvislostech i v jiných svých dílech.

Dalším umělcem, který se rozhodl použít pro vznik svého uměleckého díla tenisovou raketu, je Jon Pylypchuk, i on tenisovou raketu využil jako základ pro antropomorfní objekt. 

Zcela současným dílem z roku 2022 je pak Konec hry Marcose Esteveze. 

V Mustang art gallery ve španělském Alicante umělkyně Anna Soler instalovala dva tisíce tenisových míčků, které působí, jako by zmrzly v letu. Jsou přitom tak precizně vyskládány v obloucích, které kopírují potenciální dráhu jejich letu, že výjev působí, jakoby se divák ocitl v Matrixu.

Svetlana Amova, umělkyně a šperkařka původem z Moskvy, nyní žijící ve Španělsku, využívá vlastních opotřebovaných tenisových míčků k vytváření hypnoticky geometrických ploch, jimž propůjčuje typicky ostrý žlutozelený odstín až psychedelický ráz. Kromě toho, že tato amatérská tenistka využívá k tvorbě míčky vlastní a také ty, jež posbírá v tenisových klubech, má v plánu začlenit do svých obrazů i míčky používané a podepsané světovými legendami. Tato umělkyně je při své výtvarné kariéře prostě tenisovou fanynkou par excellence.

Sochu Tenisty najdeme i v Čechách, například na pražském ostrově Štvanice. Vznikla u příležitosti znovuotevření zdejšího Tenisového areálu v roce 1986 (toto místo patří k nejvýznamnějším místům české tenisové historie, roku 1920 se zde odehrálo první mistrovství Československa v tenisu). Autorem bronzové sochy je Ladislav Janouch, jenž sochy sportovců vytvářel průběžně po celý život.