Ve světě fotografie existuje nekonečno možností výběru poutavých témat, sport a tělo v pohybu je jedním z nich. Dynamika, silné emoce, rychlá akce, to vše dohromady tvoří dokonalý podklad pro vytváření dechberoucích snímků. Tyto snímky často slouží jako svědectví historických milníků ze světa sportu. Již od počátků vzniku fotografie jako média nám tak fotografové prostřednictvím fotek přinášejí silné příběhy i mrazivé okamžiky, dnes navíc díky dosavadnímu vývoji technologií živěji a přesněji než kdy dřív.
V historii sportovci vždy představovali obraz lidí s nadlidskými schopnostmi – svou nesmírnou silou, rychlostí nebo vytrvalostí, která přesahovala možnosti běžných jedinců. První fotografie nám přinesly nový způsob, jak zachytit a zachovat tyto výjimečné vlastnosti. Fotografie rovněž otevřely dveře k prozkoumávání lidského pohybu – fotografové byli často fascinováni lidským tělem natolik, že v honbě za dokonalým snímkem neustále zdokonalovali svá zařízení. A možná právě i oni sehráli klíčovou roli v rozvoji technologií fotoaparátů, což vedlo až k tak přesným přístrojům, jaké máme dnes.
Zrod akční fotografie
První snímky sportovců pocházejí z dob, kdy byla fotografie ještě v plenkách. Dokumentovaly se především sporty, které byly tehdy populární, jako koňské dostihy, kriket, nebo třeba box. A přestože první snímky byly nepřesné a často statické, popularita tohoto typu fotografie pomalu ale jistě narůstala. S technologickým pokrokem začali fotografové experimentovat s kratšími časy závěrky a položili tak základ pro zachycení pohybu při sportu.
Jednou z prvních fotografií v oblasti sportovní fotografie je portrét pana Lainga nebo Laineho, hráče badmintonu, který pořídili fotografové Hill a Adamson v roce 1943. K vytvoření snímku použili kalotyp – papírový negativ vyvolaný po krátké expozici, technika, kterou vynalezl William Henry Fox Talbot v roce 1840. Fotografie, na které stojí muž v rozkročné pozici a v ruce drží badmintonovou pálku je součástí série devíti snímků, přičemž na každém z nich je zachycen s badmintonovou raketou a ve sportovním oblečení.
Koncem 19. století nastal zlom v oblasti sportovní fotografie díky Eadweardu Muybridgeovi. Jeho slavná série snímků zachycujících koně v pohybu znamenala zásadní krok vpřed v chápání fotografie, jako média schopného zachytit okamžiky rychlosti. Sekvence byla významným krokem kupředu, Muybridgeova sekvence snímků, která podrobně zobrazovala různé fáze pohybu koně, ukázala, že fotografie může zachytit zlomky vteřin a zpomalit je natolik, aby byly viditelné lidským okem. Tato inovace umožnila fotografům zachytit dynamiku sportovních akcí a výkonů, které dříve byly téměř nemožné zaznamenat statickým obrazem. Muybridgeovo dílo tak znamenalo důležitý přechod k modernímu pojetí sportovní fotografie, kde se začala zdůrazňovat rychlost, pohyb a zároveň estetika momentu.
Spojení módy a sportu
Stejně jako dnes, i v minulosti byly světy sportu a módy úzce propojené, vzájemně se ovlivňovaly a obohacovaly. Jedním z prvních fotografů, který se odvážil tyto dva světy spojit, byl George Hoyningen-Huene. Proslavil se svými ikonickými módními fotografiemi pro časopis Vogue a spoluprací s legendami, jako byla Coco Chanel. Jeho osobitý estetický přístup se však neomezil jen na módní scénu, ale rozšířil se i do oblasti sportovní fotografie.
Hoyningen-Huene spojil módu a sport ve svých snímcích, kde jsou zobrazeny plavkové kolekce z roku 1930. Snímky jsou pozoruhodnou ukázkou toho, jak se tato dvě odvětví mohou propojit a vytvořit něco unikátního. Móda umožňuje individuální sebeprezentaci a vyjádření osobnosti, zatímco sport podněcuje aktivní životní styl. Toto spojení není zálěžitostí minulosti, naopak i v současnosti můžeme pozorovat řadu sportovců, kteří se angažují v partnerství s módními značkami a společně propojují světy sportu a módy ve prospěch obou světů.
Zlatá éra sportovní fotografie
Během 20. století došlo k výraznému vzestupu zájmu o sport, a s ním se paralelně rozvíjela i oblast sportovní fotografie. Mezi ikonické snímky z počátku tohoto století patří série pořízená Leni Riefenstahl během olympijských her v Berlíně v roce 1936. Tato série zahrnuje i fascinující záběry skoku do vody, které precizně zachycují dynamiku pohybu skokanů. Druhá polovina 20. století přinesla zásadní změny v oblasti sportovní fotografie, zejména co se týče uměleckého zpracování.
Fotografové již neusilovali jen o zaznamenání okamžiku, ale také o vyprávění příběhu skrytého za sportovními výkony. Tyto příběhy zahrnují náročnou přípravu, vyčerpání, ale také okamžiky radosti a nadšení. Fotografové si začali uvědomovat, že mají jedinečnou možnost odhalit lidský rozměr sportu a prezentovat ho divákům a fanouškům. Tento aspekt sportu oslovil i umělce, včetně Andyho Warhola, který v roce 1977 spolupracoval s vášnivým sběratelem sportovních artefaktů, Richardem Weismanem, na sérii polaroidů zobrazujících slavné sportovce. Warhol a Weisman navštěvovali tyto sportovní osobnosti přímo u nich doma nebo ve Warholově ateliéru, kde vznikaly fotografie doplněné sportovními outfity nebo vybavením.
Soubor zahrnoval portréty sportovních hvězd, například legendárního brazilského fotbalisty Pelého, tenisové šampionky Chris Evertové, boxerské ikony Muhamada Aliho nebo O.J. Simpsona, hráče amerického fotbalu. Tyto polaroidy se později staly součástí Warholovy tvorby jako sítotiskové obrazy, které dále proslavily jeho umělecký rukopis. Přestože sám Warhol neměl zápal pro sport a nepovažoval se za vášnivého sportovce, jedno z jeho nejikoničtějších portrétních děl ho ukazuje společně s Basquiatem v boxerských trenýrkách a rukavicích Everlast, s rukama zkříženýma na prsou. Portrét vytvořil Michael Halsband, i když Warhol původně zvažoval jako autora portrétu Roberta Mapplethorpea.
Stejně jako v případě dalších umělců, i Robert Mapplethorpe nalezl inspiraci ve světě sportu, ačkoliv jeho dřívější portfolio neobsahovalo mnoho sportovní dokumentace neobsahovalo. Setkání s Lisou Lyon, šampionkou ženského bodybuildingu, však směr jeho tvorby změnilo. Mapplethorpe, známý svými fotografiemi s explicitní tematikou a BDSM prvky, se s Lyon seznámil v roce 1979, v době, kdy hledal nový impuls pro svůj umělecký projekt. Tento nečekaný zvrat do sportovního světa ho nakonec dovedl k jejich úspěšné spolupráci.
Spolupráce s Lyon navazovala na jeho předchozí zájmy o tělesnost, identitu a genderová témata, ale též mu umožnila zkoumat komplexní rozhraní mezi maskulinitou a feminitou. Lisa Lyon a její schopnost rozostřovat hranice mezi tradičními definicemi feminity a maskulinity vzbudily Mapplethorpovu pozornost a byly pro něj zdrojem inspirace, vzniklo tak přibližně 200 fotografií, které z Lyonové učinily Mapplethorpeův nejfotografovanější objekt.
Téma genderových rolí a jejich narušování oslovilo i Annie Leibovitz, která proslula nejen svými portréty celebrit, ale také schopností zachytit významné okamžiky. Ve své kampani pro značku Pirelli fotografovala amerického sprintera Carla Lewise ve startovní pozici, obutého do červených lodiček. Tato odvážná kombinace byla tehdy považována za kontroverzní. Později Leibovitz také stála za fotografiemi nadějných sportovních talentů, kteří usilovali o účast na letních olympijských hrách v Atlantě v roce 1996.
Spojení umění a technologie
V současné době zůstává sportovní fotografie nadále honbou za maximální přesností zachycení okamžiku. Díky vysokorychlostním fotoaparátům, pokročilým systémům automatického zaostřování a nástrojům pro následné zpracování mají fotografové možnost zachytit úchvatně ostré a detailní záběry. Mnozí se specializují na konkrétní sport, a není výjimkou, že se jedná o sport, který sami aktivně provozovali v mládí. Z nejrůznějších důvodů se jim však nepodařilo prosadit se na profesionální úrovni. Například fotograf Donald Miralle byl v mládí prvotřídním plavcem, není proto náhodou, že jeho specializací je nyní podvodní fotografie a vodní sporty.
Jedním z nejznámějších současných fotografů, kteří zachycují sport a pohyb, je také člověk, který pohled na fotografii zase změnil, Pelle Cass. Ten také sice na svůj fotoaparát zachycuje realitu, avšak ne tak, jak jsme schopni ji pouhým okem vidět.
V dnešní době je navíc díky sociálním sítím a online platformám jakákoliv fotografie přístupnější než kdy dřív a fotografové tak mají šanci oslovit celosvětové publikum. Důsledkem toho je i vyšší poptávka po originalitě a jiném úhlu pohledu na známé situace, což fotografy nutí se neustále zdokonalovat a objevovat nové tvůrčí cesty, jak dosáhnout perfektního snímku.
