Od Holanďanů zachycujících bruslení na kanálech přes nepřehlédnutelný fenomén hokejového zápolení provázející celou druhou polovinu 20. století až mezi současné umění vás provádí výstava Národní galerie Praha v paláci Kinských nazvaná Na led! Připomíná první domácí mistrovství světa na pražské Štvanici i nezapomenutelný úspěch českého národního týmu na olympiádě v Naganu. Najdete tu umělce dlouhodobě zaměřené na sportovní tématiku i ty, kteří se jí ve své tvorbě jen letmo dotkli jako fenoménu charakterizujícího danou dobu. Výstava nekouká jen do minulosti, v posledních dvou místnostech nabízí díla současná, která vznikla přímo pro tuto příležitost.
Výstava Na led!, Hokej a umění v obrazech je vůbec první výstavou Národní galerie Praha věnovanou sportovní tématice.
VSTUPENKY NA VÝSTAVU
Pravidelně ji po celou dobu doplňují také komentované prohlídky a přednášky jejích kurátorů v čele s Annou Strnadlovou, Petrem Volfem, kunsthistoriků a dalších odborníků.
Výstava začíná v Nizozemí šestnáctého až osmnáctého století s jeho zamrzlými kanály a malíři zachycujícími žánrové výjevy obyčejného života. Umělci jako Pieter Brueghel či Esaias van de Velde při zobrazení bruslení a pohybu na ledě dbali na zprostředkování atmosféry. Všimněte si proto detailů na jednotlivých obrazech, kde nechybí padající bruslaři, různorodá zábava či třeba občerstvení přímo na zamrzlém kanále.
.jpg)
Z Holandska se pak přesuneme na české rybníky a řeky, zároveň také do pozdější doby, většina děl českých autorů je až z 19. století. Dobovou Prahu se zamrzlou Vltavou, kde před výstavbou Vltavské kaskády každoročně bývala spousta malých kluzišť, zobrazil například Karel Purkyně. Na jeho obraze se šlechtická rodina Thurn-Taxisů baví na vltavském ledě před Negrelliho viaduktem, v pozadí pak můžeme pozorovat v té době bouřlivě se rozvíjející Karlín. Atmosféru české vesnice, kde nechyběly různorodé zimní hrátky, zachytily obrazy Josefa Lady, který na výstavě rovněž nesmí chybět.
Mezi kanály, říčními kluzišti i hokejovými stadiony vás provede promyšlená architektura výstavy
Mimochodem v této výstavě, za jejímž architektonickým ztvárněním stojí Vojtěch Radakulan, rozhodně nezabloudíte. V části věnované bruslení na přírodních plochách diváka provázejí na podlaze vytvořené nerovné břehy. Prostory věnované hokeji jsou pak na první pohled rozpoznatelné podle modrých a červených čar, pro odpočinek zase slouží obrovské hokejové puky umístěné uprostřed jednotlivých místností.
Právě na hokejové stadiony, konkrétně na pražskou Štvanici v polovině 20. století, diváka přenese další výstavní sál. První český stadion s umělým ledem, doplněný funkcionalistickou budovou podle návrhu architekta Josefa Fuchse, hostil v poválečné době několikrát hokejové mistrovství světa. Kromě šampionátu v roce 1947, v němž se československému týmu podařilo zvítězit, to bylo také mistrovství v roce 1959, kterému se věnuje několik zajímavých vystavených uměleckých děl.
Účastníky turnaje na svých kolorovaných kresbách zobrazil například sportovní karikaturista Marcel Niederle, atmosféru vřavy před brankou zase zachytila Milada Šindlerová Vokáčová. Nepřehlédnutelný je také plakát tohoto šampionátu, který byl posledním velkým turnajem pořádaným na štvanickém stadionu. Výrazný vizuál dokazuje vysokou kvalitu tehdejšího československého grafického designu.
Československý hokej inspiroval malíře, sochaře, i designéry
Další desetiletí přinesla nejen pokračující úspěchy českého hokejového týmu, ale také mnohá díla významných výtvarníků. Na výstavě nechybí ukázka práce „sochaře sportu“ Zdeňka Němečka. Jde o sochu hokejisty, kterou navrhl jako trofej pro vítěze Zlaté hokejky, zároveň je ale dodnes umístěná před Sportovní halou v Holešovicích.
.jpg)
Zástupcem méně obvyklých, avšak působivých výtvarných technik jsou tu například koláže Jiřího Koláře na brankářských hokejkách ze šedesátých let. Nechybí ani díla Vojtěcha Tittelbacha či Teodora Rotrekla. Dobovou zajímavostí pak je nafukovací hračka Hokejista Libuše Niklové z roku 1976. A svého zástupce tu mají i výtvarně činní hokejisté, není jím nikdo jiný než Ivan Hlinka. Kapitán českého týmu na olympiádě v Naganu ve svém obraze Smutný klaun zachytil pocity hráče po skončení zápasu.
Fenomén Nagano připomíná výstava na místě jeho velkolepých oslav
Výstava totiž přesouvá pozornost k události, kterou už většina návštěvníků pamatuje, celospolečensky prožívanému hokejovému turnaji na olympijských hrách v Naganu. Ten si diváci připomenou v reportážních fotografiích Jiřího Koliše přímo ze stadionu, stejně jako na snímcích dokumentaristy Jaroslava Kučery, zachycujících oslavy v ulicích Prahy. Sdílenou hokejovou radost připomínají i velkoformátové tisky v oknech shlížejících na Staroměstské náměstí, které bylo centrem oslav v roce 1998 stejně jako po letošním domácím šampionátu.
Jakkoli šlo o obrovský úspěch českého hokeje, výtvarná díla z přelomu tisíciletí spojuje spíše do jisté míry ironizující nadhled, jaký můžeme vidět například v dílech Krištofa Kintery, Jiřího Surůvky či Ondřeje Kohouta. Kinterovo nářadí z hokejek už svým názvem Nesportuj, pracuj poukazuje na určitou zbytnost sportovního zápolení. Na neoddělitelnost velkých sportovních klání a politiky zas upozorňuje Surůvka ve svých dílech z roku 1998, která pod názvem Německé hokejové mužstvo 1936 a Ruské hokejové mužstvo 1936 připomínají hrůzy napáchané oběma totalitními režimy.
Hokejové téma rezonuje u současných výtvarníků napříč žánry
Poté už se výstava obrací k umění ryze současnému, od umělců někdy dokonce tak mladých, že v době zmiňovaného naganského úspěchu byli ještě docela malými dětmi. Devět současných umělců, vybraných právě ve spolupráci s platformou Sport in Art, při příležitosti výstavy i letošního hokejového mistroství vytvořilo nová díla na hokejové téma. Nejmladší generaci zastupuje například sedmadvacetiletá Laura Limbourg, která zde vystavila akt hokejistů národního týmu, čímž přispívá k demytizaci sportovců, vnímaných jako obrovské celebrity doby.
Z uznávaných výtvarníků současnosti je zde zastoupen například Jakub Špaňhel, který se pro své malby inspiroval pohledem (respektive nadhledem) dítěte hrajícího stolní hokej. Sochařka Paulina Skavova přetvořila objekty hokejové lapačky a vyrážečky za pomoci peří v něžné skulptury, Jan Vytiska se nechal inspirovat folklorem. Karel Štědrý namaloval hokejovou branku svým už tradičním abstraktním pojetím, Julius Reichel zase ve svých vtipných velkoformátových obrazech nezapře inspiraci sprejerskou scénou i dětskou malbou.
Pro portrét Dominika Haška s maskou Terryho Sawchuka, hokejového brankáře známého svým odmítáním ochranné masky vedoucím k mnohým zraněním obličeje, využil Pavel Jestřáb pomoci umělé inteligence. Na výstavě jsou zastoupeny také fotografie Aleny Kotzmannové či malby Aleny Anderlové. Zajímavostí je pak ready made objekt tvořený plexisklem, které dříve sloužilo přímo na zimním stadionu a můžeme tak na něm pozorovat šrámy po zásazích pukem, hokejkou či dokonce těly hráčů. Všechna tato díla ovšem vznikla ještě před úspěchem českého týmu na domácím mistrovství světa, a tak se můžeme nechat překvapit, zda se tento okamžik propíše do tvorby současných umělců tak, jako tomu bylo třeba po naganském vítězství v devadesátých letech.
