Socha, která se nafoukne do obrovských rozměrů, se objevila koncem loňského roku v Miláně při módní přehlídce značky Diesel a zkoumá možnosti lidského těla. Nafukovací sochy různorodých tvarů a velikostí ale tvoří umělci po celém světě a nejedna se váže i ke sportovním událostem. Třeba u příležitosti vítězství Argentiny na nedávném fotbalovém mistrovství světa vznikl obrovský dres tamní hvězdy Lionela Messiho. Umělecký festival předcházející olympijským hrám zase nechal nad Tokiem létat obrovskou hlavu. Kanaďan Max Streicher na nafukovacích sochách dokonce založil celou svou tvorbu. Ze sportů se nejvíce prolíná s plaváním, ať už intervencí v plaveckém bazénu, nebo obrovskými ve vzduchu plujícími postavami plavců.
Socha vystavená 21. září v milánské Allianz Cloud Areně se stala oficiálně největší nafukovací sochou zapsanou v Guinessově knize rekordů. Rekordní socha byla 50 metrů dlouhá, 38 metrů široká a 14 metrů vysoká. Socha vytvořená z nylonu používaného při výrobě padáků zobrazuje čtyři těla, která jsou propletená končetinami a zdá se, že do sebe splývají.
Skulpturu pro přehlídku italské módní značky Diesel vytvořila nizozemská designová kancelář Studio Dennis Vanderbroek. Inspiraci si brala nejen ze starověkých soch, ale taky z extrémních sportů a často až neuvěřitelných výkonů tanečníků. Sousoší, které zkoumá fyzické limity lidského těla, bylo vytvořeno metodou 3D modelování.
.jpg)
Obrovské sochy doplnily fotbalové mistrovství světa i olympiádu
Další rekord se váže k aktuálnímu fotbalovému mistrovství světa. Největší nafukovací fotbalový dres na světě oslavuje vítězství Argentiny, a především jejího kapitána Lionela Messiho. Kolumbijský umělec Alejandro Uribe vytvořil obrovské nafukovací triko, které dosahuje délky asi 20 metrů a šířky 17 metrů. Obří oděv byl vyroben z biologicky odbouratelného plastu. Do vnitřku této skulptury lze vstoupit a autor nechal děti slavící Messiho vítězství, aby si uvnitř zahrály fotbal. Také tento dres usiluje o zapsání do Guinessovy knihy rekordů.
Nafukovací sochy se objevily rovněž v souvislosti s poslední olympiádou v Tokiu, kdy samotným hrám předcházel umělecký festival. Ve dnech před zahájením olympijských her se tak nad Tokiem objevila obří hlava, která se vznášela nad střechami a parky města. Tento obrovský balón, na němž je zobrazen reálný lidský obličej, nesl název Masayume, což v japonštině znamená splněný sen. Inspirací pro něj totiž opravdu byl sen jedné z umělkyň ze skupiny Me, která tuto uměleckou reakci na olympijské hry vytvořila. Obrovský nafukovací běžec se objevil také u příležitosti Mistrovství světa v atletice v Moskvě v roce 2013.
Max Streicher umisťuje nafukovací sochy nejen do torontského veřejného prostoru
Umělcem, který se na nafukovací sochy ve své tvorbě zaměřuje, je Kanaďan Max Streicher. Spíše než konkrétní sportovce zobrazuje různé polohy či pohyby. Například jeho socha Floating giants znázorňuje obrovská těla plavců, kteří ovšem neplavou ve vodě, ale ve vzduchu. Sedmimetrové postavy doplněné různě velkými balony byly v roce 2006 vystaveny v Torontu.
V dalším ze svých děl zase pracoval s prostorem plaveckého bazénu, kde nad vodní hladinu instaloval velký nafukovací mrak. Tato mračna byla umístěna například v torontském univerzitním plaveckém bazénu, umělec ale využívá jejich možnosti vyfouknutí a znovu nafouknutí a v průběhu času je zavěšuje na různá místa. V dalších dílech ztvárnil například čtyřspřeží, klauna, obrovské miminko či lidi v různě propletených pozicích. Všechny sochy, vyrobené z nylonu, vinylu nebo tyveku, spojuje lehkost a s ní spojená reakce na pohyby vzduchu, která sochy do jisté míry oživuje.
Nafukovací sochy získávají oblibu po celém světě
V roce 2018 se v San Franciscu zase konala celá výstava zaměřená na nafukovací sochy, kterou kurátoroval Christopher Jobson, šéfredaktor webu o umění a designu Colossal. Skupinová instalace Inflatable propojila pětici umělců, kteří vytvořili sochy naplněné vzduchem. Nechyběli mezi nimi Jason Hackenwerth s rozsáhlou abstraktní sochou či Jimmy Kuehnle, který nechal návštěvníky proplétat se jeho lesem polštářovitých sloupů. Tchajwanský umělec Shih Chieh Huang zase vytvořil pozoruhodnou skulpturu propojující pytle na odpadky s technologií LED světel, díky čemuž se mu podařilo dosáhnout barevné podívané, kterou představil po názvem nazvanou Guardian of the Disphotic. Sdružení umělců vystavujících pod názvem Pneuhaus zase na výstavu vytvořilo rozlehlou kupoli složenou ze 109 nafouknutých dílů, z nichž každý využíval princip kamery obscury.
.jpg)
Výstavou provázely také velké bílé postavy Amandy Parer. Tato australská umělkyně se k nafukovacím sochám vrací, v minulosti vytvořila například také sérii sedm metrů vysokých bílých nafukovacích králíků, kteří v noci svítí. Reagovala tak na zvláštní dvojsečné vnímání tohoto zvířete, které je na jednu stranu považováno za roztomilého domácího mazlíčka, v její rodné Austrálii je ale zároveň nebezpečným ohrožením zdejší přírody.
Zajímavé site-specific využití nafukovacích soch přinesla ve Filadelfii v roce 2018 anonymní skupina místních umělců, kteří si říkají Group X. Dočasnou nafukovací instalací s názvem Sea Monsters HERE oživili opuštěnou budovu loděnice. Autory nafukovacích chapadel jsou uznávaní umělci Filthy Luker a Pedro Estrellas, kteří už 23 let tvoří nafukovací umělecká díla do veřejného prostoru. Jejich chapadla se objevila po celém světě, třeba v Berlíně, kde provozují muzeum streetartového umění, v Bordeaux, Dublinu či Bristolu, do ulic ale umisťují i další vtipné prvky jako oči či štětce.
