Na kopanou do galerie. Výstava v Chebu zkoumá zobrazení fotbalu v českém výtvarném umění

Na kopanou do galerie. Výstava v Chebu zkoumá zobrazení fotbalu v českém výtvarném umění

Sdílet článek

Fotbal je celosvětově nejrozšířenějším sportem, přesto se jeho zobrazení v českém výtvarném umění doposud žádná výstava systematicky nevěnovala. Tento dluh se rozhodla napravit Galerie výtvarného umění v Chebu výstavou Na kopané. „V Česku bylo už od konce 19. století jedno z nejvýznamnějších center fotbalu mimo Velkou Británii. Díky tomu téma fotbalu zaujalo už v samotných začátcích řadu umělců, kteří patřili k jeho velkým příznivcům a zároveň představovali absolutní špičku českého umění, jako byli Miloš Jiránek nebo Jan Preisler. Výstava tak přináší zajímavé objevy k jejich dílu z perspektivy fotbalu, zároveň tyto obrazy nahlíží jako pramen k dějinám tohoto sportu,“ zve kurátor a zároveň ředitel chebské galerie Marcel Fišer.

Miloš Jiránek, Fotbal (nedokončeno), 1902

Výstava, konaná u příležitosti Mistrovstvím světa v Kataru, se zaměřuje na výtvarné umění téměř všech tradičních i nových médií, krom malby a grafiky tu nechybí ani fotografie, sochařství či konceptuální tvorba. Podtitul Fotbal ve vizuálním umění od začátku 20. století do současnosti prozrazuje dobu, kterou výstava pokrývá. 

Právě období nástupu moderního umění koncem 19. a počátkem 20. století totiž přineslo kromě nových formálních postupů také hledáním témat vyjadřujících rychle se měnící svět. Tehdy se dostal do hledáčku umělců také sport a mezi jeho odvětvími brzy fotbal, který se v té době stal nejrozšířenější a nejoblíbenější sportovní hrou. Mnozí umělci tak měli se hrou osobní zkušenost, ať už jako amatérští hráči, nebo vášniví fanoušci. 

Samotná výstava sleduje chronologickou osu od realistických zobrazení po současné konceptuální umění. Kromě českého umění v pokrývá také přesahy do sousedního Německa či na Slovensko. Zároveň ukazuje tematicky různá zobrazení kopané, velkou část například tvoří zachycení prchavého okamžiku fotbalového zápasu. Takovou momentkou jsou i obrazy malíře přelomu 19. a 20. století Miloše Jiránka, které výstavu uvádějí a zároveň se jeden z nich stal i jejím vizuálním symbolem. Ten diváka zavede na Letnou počátku 20. století, kdy na pláni ještě býval stadion fotbalové Slavie, těsně před vznikem obrazu doplněný novou tribunou pro diváky. 

Jan Preisler, Kopaná, 1905. Zdroj: GAVU

Fanouškem fotbalové Slavie byl také Jiránkův současník Jan Preisler, který rovněž zobrazil zápas svého oblíbeného týmu na hřišti na Letné. S kým tenkrát Slávisté hráli, se ale z obrazu nedozvíme. Malíř, který nebyl přesvědčeným realistou, totiž nejspíše barvu dresů soupeře zvolil tak, aby mu ladila do celkového barevného vyznění obrazu

Přímo do fotbalové vřavy vezme pozorovatele obraz F. X. Naskeho Fotbalové utkání Angličanů se Slavií v Praze. Malíř, který byl čelním představitelem salonního umění a oblíbeným portrétistou zámožnějších vrstev, v tomto velice živém obraze nezapře zaujetí starými mistry. „Je to taková novodobá verze Bitvy u Anghiary s míčem, který je přirozeným středobodem výjevu, v centrální pozici na průsečíku zlatých řezů,“ popisuje kurátor výstavy. 

František Xaver Naske, Fotbalové utkání Angličanů se Slavií v Praze, 1905. Zdroj: GAVU

Obraz Karla Holana Fotbalové hřiště přenese diváka na Žižkov, který byl oblíbeným prostředím tohoto malíře pražských periferií. Na rozdíl od jiných jeho děl, poukazujících na těžkých život jejích obyvatel, tentokrát Holan zobrazuje radosti periferie a různé druhy lidové zábavy. Kromě probíhajícího fotbalového mače přijela na Žižkov také pouť a usídlilo se tu i cirkusové šapitó. „Obraz překypuje zajímavými, někdy až bizarními postavičkami, počínaje provazochodcem a mužem močícím u zdi konče,“ poukázal Marcel Fišer. 

Karel Holan, Fotbalové hřiště (Cirkus, Nedělní odpoledne), 1920. Zdroj: GAVU

Výstava ale nezůstává jen u obrazů a ústřední exponát hlavního sálu tvoří dva týmy skleněných figurek, nasvícené jako na skutečném stadionu. Fotbalový zápas Československo – Švédsko vytvořil slavný sklářský umělec Jaroslav Brychta jako exponát pro Výstavu československé architektury a uměleckého průmyslu v roce 1931 ve Stockholmu. „Kulturní reprezentace státu, v níž právě umělecké sklo vždy sehrávalo důležitou roli, se v této práci ojedinělým způsobem protnula s reprezentací na poli fotbalu,“ poukázal kurátor na význam vinutých figurek vytvořených ve sklářské škole v Železném Brodu. 

Jaroslav Brychta, Fotbalový zápas Československo – Švédsko, 1931. Zdroj: GAVU

Výtvarné umění pozornému pozorovateli dokáže tlumočit specifické vizuální kvality kopané, jako je jasná zeleň trávníků či pestré klubové barvy. Těmi doslova překypuje metr a půl široké plátno současné německé malířky Kathariny Gierlach, která začala fotbal hrát už v mládí v rodné obci nedaleko českých hranic. Později se kopaná stala tématem, k němuž se ve svých dílech pravidelně vrací. Atmosféru mnichovské Allianz arény, jejíž výrazná architektura se zde projevuje oválným stínem střechy, zachytila působivou malířskou techniku pastózní malby, kterou vystupňovala až do vysokého reliéfu tvořeného téměř hroudami barev. Další její vystavené obrazy jsou součástí cyklu vytvořeného v roce 2012 u příležitosti 50. výročí Bundesligy, kdy zachytila utkání všech klubů, které v té době hrály nejvyšší německou soutěž. 

Katharina Gierlach, Borussia Mönchengladbach (z cyklu 1. Bundesliga), 2012. Zdroj: GAVU

Dalším současným německým malířem zastoupeným na výstavě je Peter Angermann, který se věnuje krajinomalbě současné krajiny se všemi jejími industriálními prvky. Dalším jeho výrazným tématem je relativita vnímání, přičemž obě tyto polohy skloubil v obraze Nedělní fyzika, zachycujícím fotbalisty na venkovském hřišti. Ti přestali sledovat fotbalový míč a místo toho pozorují horkovzdušný balón, z něhož je výjev zachycen a který je na obraze přítomen jen svým ohromným stínem.

Peter Angermann, Nedělní fyzika, 2005. Zdroj: GAVU

Jindy je motivem maleb bezčasí opuštěných hřišť s jejich specifickou poetickou atmosférou. Takovou náladu má i malba Jana Rambouska Fotbalové hřiště v Hlubočepích, na níž v roce 1930 zachytil venkovské hřiště s vyšlapaným trávníkem, jednoduchými kabinami a lomem v pozadí. Rambousek byl ale především grafikem a tato část jeho práce je na výstavě zastoupená dřevorytem zobrazujícím motiv ze zápasu FK Meteor Praha VIII. Velký prostor zde záměrně vyhradil sousední továrně, která připomíná, že kopaná byla typickou součástí života na periferii.

Také obraz Fotbalové hřiště na Julisce od Františka Hudečka ukazuje opuštěné hřiště, které v ostrém slunci působí až metafyzickým dojmem. „Jako by šlo o nějakou italskou scenérii Giorgia de Chirica, k němuž odkazuje i svou barevností. Tento přístup koresponduje s programem mytologie moderního města, se kterým v roce vzniku obrazu přišla Skupina 42, jejímž členem Hudeček byl,“ vysvětlil Marcel Fišer. 

Vlastimil Beneš, Hřiště Sparta, 1965. Zdroj: GAVU

V roce 1937 vystavěná konstruktivistická tribuna pražské Sparty, která díky památkové ochraně přežila všechny renovace a stojí zde dodnes, je ústředním motivem obrazu Vlastimila Beneše, který zachytil stav těsně před velkou přestavbou v 2. polovině 60. let.

Na výstavě nechybí ani portréty, v tomto případě syna umělkyně zobrazeného jako fotbalisty. Jedna z prvních absolventek pražské Akademie Vlasta Vostřebalová Fischerová svého syna Jana Otokara namalovala jako brankáře ve svetru, v jakém tehdy na trávník nastupovala česká brankářská legenda František Plánička.

Vlasta Vostřebalová Fischerová, Jenda po zápase, 1935. Zdroj: GAVU

Mezi zástupci sochařství nemůže na výstavě chybět snad nejslavnější český umělec specializující se na sportovní tematiku Zdeněk Němeček. Ten v roce 1969 vytvořil pro fotbalovou Spartu v souvislosti s úpravami jejího stadionu sochu brankáře, jejíž druhý odlitek byl o rok později u příležitosti mistrovství světa ve fotbale osazen před Aztécký stadion v Mexico City.

Zdeněk Němeček, Brankář, před 1969. Zdroj: GAVU

Fotbal ve druhé půlce 20. století pronikl celou společností, díky čemuž mohli konceptuálně orientovaní umělci pracovat s jeho charakteristickými prvky jako s obecně srozumitelnými kulturními symboly. To je případ obrazů Jiřího Načeradského z přelomu 60. a 70. let, které byly malované podle fotografií z novin a časopisů. Někdy je převáděl poměrně věrně, jindy motiv záměrně dále upravoval. Například v díle Dvě křičící nejenže postavy svlékl z dresů a změnil je v ženy, ale také vypustil prostředí stadionu a míč, k němuž směřuje pohyb postav. „… když se svlékne fotbalista v akci a udělá se z něho žena ve stejném pohybu, dojde se ke grotesce,“ popsal svůj záměr sám autor. Vlastním tématem obrazu se tak stává tělesná akce zbavená smyslu, vybízející diváka k dosazení smyslu vlastního. 

Jiří Načeradský, Dvě křičící, 1967. Zdroj: GAVU

Fotbal se stal lidovou zábavou, odrážející i určité společenské jevy a umělci ho tak využívali jako podobenství společnosti. Autorská kniha U.F.O. Kronika Petera Meluzína dokumentuje kolektivní akci nazvanou U.F.O.tbal. Jejím obsahem byla dvojice fotbalových zápasů, v nichž se utkaly k této příležitosti vytvořené týmy slovenských výtvarníků tehdejší neoficiální scény, včetně dnes mezinárodně proslulého Júliuse Kollera. Vedle recesistického rázu, poukazujícího na chápání života jako hry, je zde i řada odkazů na socialistické festivity, jako bannery s hesly, kulturní vložka či minuta ticha za výtvarníky, kteří nikdy nehráli fotbal.

Na výstavě najdete i dvě konceptuální etudy na téma fotbalový míč. Bohumil Štěpán, který patřil mezi nejvýraznější osobnosti umění 60. let, se kromě ilustrace a plakátů věnoval také tvorbě asamblážovaných objektů. Jejich dadaistická poetika hraničila s černým humorem, jako je tomu právě u míče pokrytého hřebíky

Milan Mikuláštík, ChessBall, 1998. Zdroj: GAVU

Také současný výtvarník Milan Mikuláštík si vzal jako základ svého díla ChessBall z roku 1998 fotbalový míč, na jehož povrch pomocí suchého zipu upevnil kompletní sadu šachových figurek. S upravenými pravidly tak vznikla hratelná partie, což sám doložil při několika veřejných ukázkách. 

Pravidla, tentokrát ta fotbalová, poupravila také skupina Rafani při zápase na stadionu Bohemians z roku 2012, kde se každých deset minut hrálo podle jiných pravidel, která byla vůči těm běžným nějakým absurdním způsobem posunutá. 

Fotografickou sféru humanistického dokumentu zastupuje například slavný snímek Stanislava Tereby Brankář a voda z roku 1959, oceněný hlavní cenou World Press Photo. Fotbalové hřiště se objevuje i na dvou fotografiích ze slavného souboru Vesnice, v němž Jindřich Štreit v 80. letech ukazoval marasmus života v bývalých slezských Sudetech. Další významný fotograf Zdeněk Lhoták v letech 1977 až 1989 fotil na zakázku fotbalové Sparty Praha její činnost, včetně každodenního fungování klubu a dění na stadionu. Nedávnou dobu covidové pandemie pak zdokumentoval Roman Vondrouš, který mimo jiné zachytil příznivce Bohemians 1905 sledující zápasy svého klubu na štaflích a žebřících přes betonovou ohradu stadionu v Ďolíčku.

Václav Jírů, Diváci (z cyklu Praha a Pražané), 1957. Zdroj: GAVU

Výstava Na kopané. Fotbal ve vizuálním umění od začátku 20. století do současnosti se koná v Galerii výtvarného umění v Chebu a potrvá od 29. září do 30. prosince 2022. 

Sdílet článek

Publikováno 01.11.2022

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Výstavy