Přístupnost lyžování láká autory napříč jejich zájmy. Obrazy vznikají díky jejich zážitku z hor, vzpomínce na dětství či dynamice a atraktivitě křivky, kterou lyžařská stopa i sportovní pohyb nabízí. Výtvarníci zachycují lyžaře v pestrých kombinézách, jako tajemné postavy pohybující se krajinou, profesionály i čistě rekreační sportovce, nebo jenom naznačují prostředí s lyžařskou tématikou.
Na úvod zmiňme tři současné americké autory. Brutalistnímu malíři z Nové Anglie Chipu Haggertymu před nedávnem skončila jeho první samostatná výstava v New Yorku. Chip je samouk a náměty čerpá ze zážitků z dětství, pracovního i rodinného života nebo náhodných společenských setkání a každodenních událostí. Výjevy lyžařů a sněhu mají pak původ v jeho adoptivním domově ve Vermontu, kde je usazený již bezmála čtyřicet pět let.
„Zpočátku jsem si nebyl jistý, jak budou lidé na můj funky styl reagovat, ale zdá se, že se jim líbí,“ popisuje autor svou tvůrčí cestu.
Whitney Nye je americká autorka rytmických abstraktních obrazů, absolventka oregonské univerzity umění a milovnice sjezdovek a běžek. Vytváří velkoformátové malby, sochy ale i koláže, zabývá se odléváním skla či tkaním. Série obrazů, mezi kterou je i malba Lyžařské město, vznikla poté, co autorka strávila zimu v horách v Coloradu, kde hlídala svého synovce, který trénoval severskou kombinaci. Okolnosti vedoucí k pojmenování obrazu přiblížila u příležitosti své výstavy v květnu roku 2021: „Někdy mě napadne název, když pracuji, ale často je to až po dokončení díla. Najednou se vše spojí a řeknu si, že tohle je jako malá vesnice, tohle je jako město. Posledního půl roku jsem žila v městečku, které bylo shodou okolností lyžařské, takže takhle prostě ten název vznikl. A to se stává u spousty z mých obrazů. (…) Původně byl pracovní název Alpy a pak jsem to změnila na Lyžařské město.“
Výtvarnici Dale Najarian zajímá světlo a stín. Vytváří díla inspirovaná svými zážitky a jako předlohu často používá vlastní fotografie, jejíž realističnost přetváří do abstraktních maleb. V těch sleduje pohyb lidí a zachycuje neustále se měnící vztahy mezi temnotou a světlem. Autorka pracuje různými technikami, nejvíce akrylem, akvarelem nebo olejem. Název olejomalby Apres ski, doslova „Po lyžování“, označuje mimo jiné nelyžařské aktivity v lyžařských střediscích a styl s tím spojený. Tento obraz na jednu stranu připomíná díla autorky z newyorské metropole, možná však odkazuje na její delší pobyt ve Švýcarsku, kde dokumentovala život ve městě a v horách.
Ve Švýcarsku se narodil také český autor Jan Heres zastupující současnou generaci mladých figuralistů. Pestrou změť lyžařů a snowboardistů řítících se ze svahu dolů, zobrazených v podobě různě velkých karikovaných postav v barevných kombinézách, namaloval v jedné ze svých starších prací. Styl umělec, vyznačující se (od svého studijního pobytu v Indonésii a následně návštěvě Valencie) výraznou barevností, se během pár let výrazně proměňoval. Témata, která ho zajímají, však zůstávají.
„Náměty jeho obrazů mívají zpravidla souvislost s tím, co aktuálně zažívá a kde se právě nachází. (…) Interakce mezi lidmi a jejich okolím není ovšem v jeho tvorbě nová a zabýval se jí už při svém studiu na pražské AVU. Ukazuje se tak, že přestože Jan neustále načerpává nové podněty a dynamicky mění styly a formy svého uměleckého vyjádření, jeho plátna podávají důkaz o hlubokém a dlouhotrvající zájmu o téma mezilidských vztahů v nekonečných obměnách,“ píše v jeho medailonku Kamila Huptychová.
Další z českých umělců, u kterého se zcela osamoceně dílo s námětem lyžařů objevuje, je Filip Dvořák, absolvent UMPRUM u Jiřího Černického a Marka Meduny, držitel prestižní Esslovy ceny pro mladé umělce z roku 2015 a Ceny kritiky za mladou malbu z roku 2018. Ve své tvorbě kombinuje malbu s materiál a vytváří takzvané „objektoobrazy“. Žije a tvoří v Hrádku nad Nisou, kde, jak sám říká, má v blízkosti přírody na tvorbu klid.
Ze současných českých umělkyň zmiňme Jitku Petrášovou a její dílo Laufaři, zobrazující běžce na lyžích na dlouhou trať. Studentce ateliéru Roberta Šalandy na pražské Akademii jsou sportovní náměty blízké, ačkoliv poté, co pro ni samotnou byl tělocvik spíše traumatickým zážitkem, ke sportu hledá cestu právě až skrze své dynamické rozmáchlé malby. Rozhovor s Jitkou o jejím vztahu ke sportu si můžete přečíst ZDE.
I její profesor na AVU Robert Šalanda, na rozdíl od Jitky Petrášové aktivní sportovec, se nechal k námětu lyžování zlákat. Ve své tvorbě se snaží být srozumitelný, má rád jasná témata bez zavádějících významů, jeho dílo je neodmyslitelně spojeno s ironií, zároveň však přináší podněty k zamyšlení.
Barbora Klímová se ho v rozhovoru k jeho výstavě v Galerii Kaple ve Valašském Meziříčí zeptala, do jaké míry se kromě ironizujících narážek na sportovní výroky a symboly odráží sport v jeho tvorbě a zda maloval dříve, než lyžoval: „Spíše bych snad mohl říct, že jsem umělec, který má rád sport. Pokud nebudeme počítat jasnou věc, že jiné aktivity, než ty umělecké, umožňují mít od samotné tvorby zdravý odstup, aplikuji v tvorbě můj zájem o sport pouze tak, jak jsi v otázce popsala. Pokud vím, tak jsem držel v ruce dříve pastelku, než měl lyže na nohou,“ reagoval tehdy umělec.
V jeho díle s námětem lyžařů z roku 2008 se objevuje řada sjezdařů v typickém lyžařském postoji „vajíčko“, nastříkaných na papír sprejem přes šablonu a vytvořených v pro něj poměrně časté červené barvě. „Symbolický výklad této barvy každý tuší, nebo si jej může zjistit. Že červená je symbolem hněvu, varování, lásky, sexu, ale i socialismu, nebo že v účetnictví značí dluh, je zajímavé. Racionální důvody, proč tuto barvu tak často používám, však netuším. Možná mne láká proto, že patří k barvám, které se v přírodě a vůbec v okolí nevyskytují tak často,“ říká autor.
Jeho bývalý kolega z AVU Jiří Petrbok vytvořil temný obraz lyžaře v devadesátých letech, v době, kdy sám jako student Akademie právě absolvoval a v jeho díle převažovaly v té době odstíny černé a šedé barvy. Tématem maleb byly většinou obyčejné předměty zbavené svého obvyklého kontextu.
Odlehčenější dílo, vykreslující běžkování jako pohodovou volnočasovou aktivitu, pak zachycuje kresba dvou běžkařů doprovázených dvěma psi v oblečcích. To je zima v Praze podle současné ilustrátorky Adély Marie Jirků, aktuálně nejvíce známé díky autorské knize Mařka s Adéliným ilustracemi a osobním příběhem z Valašska, která vyšla vloni na konci roku a za kterou byla Adéla nominována na cenu Czech grand design. Kresba běžkařů vznikla jako ilustrace pro průvodce o tom, co dělat v Praze a autorka na ni zachycuje Hvězdu jako oblíbenou běžkařskou destinaci Pražanů.
