Guillaume Grando, známý pod uměleckým jménem SupaKitch, je uznávaný francouzský multidisciplinární umělec, jehož tvorba čerpá inspiraci z různých oblastí života, především ze sportu a street artu. V jeho dílech se prolínají grafika, malba a design a často je spojuje motiv oceánu a vodní hladiny, které se staly poznávacím znamením. Momentálně se usadil v Biarritzu, evropském domově surfingu, kde jeho tvorbu výrazně ovlivňuje oceán a neustálé hledání podstaty pohybu.
Od streetartové tvorby ke kariéře umělce
Guillaume Grando, známý jako SupaKitch, se narodil v roce 1978 v Paříži a od mládí se zajímal o různé formy umění a kultury. Hudba, manga a hip-hopová scéna hrály v jeho životě významnou roli, to ovlivnilo i jeho pozdější uměleckou dráhu. První kontakt s graffiti měl ve svých 12 letech, kdy ho fascinoval syrový vzhled městských zdí a jejich potenciál pro umělecké vyjádření.
Po studiu grafického designu a umělecké režie se Guillaume Grando souběžně věnoval několika dalším uměleckým disciplínám. Spolupracoval s galeriemi ve Francii i na mezinárodní úrovni, vytvářel nástěnné malby pro instituce a známé značky. Během tohoto období se setkal se svou budoucí manželkou Koralie, ta ho povzbudila k prvním výstavám na začátku roku 2000: tehdy se zrodil jeho název SupaKitch. Od té doby ho inspiruje v jeho umělecké kariéře a stala se také jeho spolupracovnicí.
.jpg)
Od mládí se Guillaume Grando intenzivně věnoval různým sportům, mezi nimiž byl i tenis. Vyzkoušel si také fotbal a basketbal, ale tenis byl prvním sportem, který ho opravdu zaujal. I když se mu věnoval pouze do svých 12 let, zůstal jeho oblíbeným, jelikož se k němu vážou některé jeho osobní vzpomínky. Obecně vnímá sport, ať už se jedná o skateboarding, surfing nebo basketbal, jako něco, co je součástí širší kultury, kde se sport a umění prolínají. Sport je pro něj životní styl, který může sloužit také k vyjádření vlastní kreativity.
Ve svých uměleckých dílech rád využívá sportovní motivy, které čerpá z osobních zkušeností a vzpomínek. Když v roce 1990 vytvořil své první graffiti na zdi tenisového klubu v Montpellieru, byla to pro něj velká osobní událost. Tento moment spojuje jeho vlastní příběh s jeho sérií obrazů nazvanou Flooded - The Tennis Courts, která zachycuje tenisové kurty zaplavené vodou.
Umělecká díla představují různé barevné variace zatopeného tenisového kurtu z pohledu shora. Kurty se tak stávají vizuální metaforou proměnlivých pravidel, která mohou být překročena, a vnucených systémů, které se mohou jevit jako nefunkční a iluzorní. Supakitch ve své tvorbě zastává motto „v umění je jediným pravidlem pravidla porušovat“. Myšlenka porušování nekompromisních pravidel se neomezuje pouze na tenis, ale rozšiřuje se i na celý společenský systém. Pravidla a systémy mohou často působit jako pevná a neúprosná, ale změna perspektivy může nastínit nové možnosti a příležitosti. Zatopený kurt není vhodný pro tenis, voda ho činí dysfunkčním a v tenisovém kontextu nepotřebným. Avšak představa kurtu jako bazénu mění jeho účel a význam a přetváří ho v něco unikátního a cenného.
Součástí série je návrh surrealistické rakety, která má místo tradičního vyplétání síť tvořící košík. Sportovní vybavení zde používá jako metaforu pro umělecký předmět. Místo toho, aby ji považoval za nepotřebnou, přemýšlel, jak by se dala znovu využít a přizpůsobit novým účelům. Znovu tak naráží na myšlenku, že i zdánlivě nepotřebné předměty mohou získat nový smysl a funkci, pokud se na ně podíváme kreativně a s nadhledem.
Inspirace k této sérii přišla v den, kdy byl umělec pozván na Roland Garros. Deštivé počasí a zrušení zápasů mu umožnily pozorovat prázdné, zaplavené tenisové kurty, které najednou postrádaly náplň i funkci. Situace ho přivedla k myšlence, že nová vrstva, tvořená vodou, by mohla představovat novou náplň.
.jpg)
Inspirováno oceánem
Voda a vodní hladina jsou v SupaKitchově tvorbě charakteristickým prvkem. V jeho raných dílech se objevovaly spíše zvířecí a rostlinné motivy, které připomínaly streetart a muraly. Po roce 2011 však začal pracovat s pryskyřicí a vytvářet díla, která jsou typická průzračnými vodními plochami se zaměřením na hru se světlem.
SupaKitch momentálně žije v Biarritzu, což je známé surfařské letovisko. Jeho láska k surfování je patrná v mnoha jeho dílech. Tento sport ho inspiroval natolik, že díky němu začal pracovat na novém způsobu uměleckého vyjádření i nových technikách, podobným výrobě surfařských prken. Oceán a jeho vizuální efekty, jako jsou odlesky a barvy mořské vody, ho přivedly k vytvoření sérií, které zachycují pohyb a energii vln. Používá barevné pryskyřice, které jeho dílům dodávají hloubku a dynamiku. Odrazy světla na mořské hladině a měnící se barvy se staly klíčovými prvky jeho abstraktních i figurativních obrazů.
Guillaume Grando má bohatou a rozmanitou kariéru, což ilustruje jeho zvídavost a nadšení pro tvorbu. Jeho umělecký styl se neustále rozvíjí a čerpá inspiraci z široké škály zdrojů, jako jsou graffiti, design, oceán i řemeslné tradice. Jeho díla vyzařují pozitivní vztah k přírodě a experimentování s různými materiály. Guillaume se pohybuje mezi malbou, sochařstvím a graffiti, neustále hledá nové způsoby, jak vyjádřit své vnímání světa.
Guillaume Grando (*1978) známý jako SupaKitch začal s graffiti ve věku 12 let a v roce 1997 absolvoval grafický design v Montpellieru, kde vyrůstal. Nyní se po pobytu v New Yorku v letech 2008 až 2012 a poté v Paříži od roku 2012 do 2016 usadil v Biarritzu, ráji surfařů, kde žije a pracuje.
Jeho dospívání bylo ovlivněno hip-hopem, designem, architekturou a streetartovou kulturou, což ho dovedlo k vzniku prvního prvních malířských děl mezi lety 2006 a 2011, které Guillaume Grando nazval "Listen To My Picture", kde přistupoval k malbě jako ke skladbě grafické melodie. Po tomto období následovalo několik významných výstav v Paříži, v Miami nebo galerii Muriel Guépin v New Yorku.
Od graffiti a muralu v roce 1990 SupaKitch pokračoval v malování stále větších ploch. Díla často vytváří společně se svou ženou Koralie, která je také umělkyní. SupaKitch spolupracoval s velkými značkami a významnými institucemi, jako je Muzeum světových kultur (Väldskulturmuseet) v Göteborgu v roce 2010 nebo se značkou Converse v Paříži v roce 2014. Zásluhu na tom má i jeho zkušenost z pole grafického designu, díky čemuž podepsal prestižní spolupráce s firmami Figaret, BMW / Bleu De Chauffe nebo IKEA společně s Virgilem Ablohem.
Mezi lety 2012 a 2017 si vybudoval dobré jméno také ve světě tetování, nicméně v malbě postupně opouští figurativní styl a zaměřuje se na to, co považuje za zásadní: gesto, pohyb, světlo a materiál. Tato změna byla ovlivněna jeho zkušenostmi se surfováním a experimentováním v umění. Zlomem byla výstava "On My Wave Home" z roku 2017 v galerii Kolly v Curychu, kde vytvářel díla použitím pryskyřice. Tento přístup měl minimalistickou vizí, ale díla zůstávala bohatá a složitá díky různým interpretacím skrze hru materiálů a světla. Dnes jsou jeho práce vystaveny v Evropě, Asii a Spojených státech.
