Na přirozenou touhu splňovat historický ideál maskulinní krásy a síly poukazuje chorvatská umělkyně a absolventka pražské AVU Dragana Živanović. Do povědomí výtvarných kritiků se dostala díky svým plastickým obrazům s náměty kulturistů. Ironicky v nich reflektovala marnivou potřebu budovat mužnost prostřednictvím svalů, a zároveň upozorňovala na povrchnost současné společnosti s přísnými požadavky na ženský i mužský vzhled. Zpochybnit zavedené normy se rozhodl také německý fotograf Martin Schoeller, který nás prostřednictvím svých snímků seznamuje s ženskou kulturistikou.
.jpg)
Kulturisté obecně usilují o pěstování a zušlechťování svého těla, nabírání svalové hmoty a vyrýsované svalstvo. Pro nezasvěcené jde ale na první pohled také o poměrně extrémní polohu posilování, mnohdy podpořenou užíváním zakázaných steroidů. Pokud také skrze umění zaznívá „ironie cílená vůči samolibým mužským monstrům“ a „předimenzovaným, veskrze uměle vypěstěným pseudoatletům,“ (byť výstava Dragany Živanović otevírala poněkud širší témata), jaké kritiky se v současném světě asi dostává ženám, které se těmto „mužským“ ideálům snaží přiblížit? Zpochybnit poměrně jednostranný pohled na ženskou kulturistiku se pokusil Martin Schoeller fotografickým cyklem Female Bodybuilders.
Tento fotograf narozený v Mnichově si vybudoval kariéru v New Yorku, kam odešel v 90. letech. Proslavil se díky detailním portrétům, takzvaným „velkým hlavám“, na kterých je oceňován především jejich konzistentní styl. Schoeller je schopný zachytit stejným způsobem Baracka Obamu, Angelinu Jolie, ale i lidi bez domova v Los Angeles, zpěvačku Lady Gaga nebo příslušníka kmene Pirahã v Brazílii. Díky snímkům, na kterých se mu mezi zachycenými osobami zdánlivě daří odstraňovat sociální i ekonomické propasti, se stal jedním z nejznámějších portrétních fotografů současnosti.
„Už 20 let fotím tyto portréty zblízka a všichni mají stejné osvětlení, stejné nastavení, stejný úhel, stejný fotoaparát. Nikdo není retušován – co vidíte, to dostanete,“ říká o svém způsobu fotografování Schoeller. Obecně rád fotí sportovce, protože se dokážou rychle uvolnit, takže je lze lépe zachytit v jejich přirozenosti.
Cyklus Female Bodybuilders započal Martin Schoeller v roce 2003 a během pěti let nafotil kulturistky z celého světa. Sérii nakonec v roce 2008 završilo vydání knihy. Jak je jeho zvykem, ženy se snažil zachytit takové, jaké jsou. Na fotografie se samy líčily a samy si vybraly outfit, který většinou vyzdvihoval jejich ženskost. Schoeller se jich také ptal, které svaly chtějí na fotkách ukázat.
Při pohledu na fotografie je zřejmá konfrontace feminity s obecně maskulinními prvky, což v divákovi může vyvolávat rozporuplné pocity. Právě to je jeden z důvodů, proč se Martin Schoeller nechal ženskou kulturistikou inspirovat.
Ženy mají v kulturistice stejné ambice jako muži. Jak říká Carmella Curteon:„Kulturistika znamená sílu, odvahu a odhodlání. Se svou postavou se snažím dosáhnout dokonalé rovnováhy – fyzické i mentální.“
Nicméně ženskost je pro kulturistky, jak vyplývá z komentářů fotografovaných sportovkyň, zcela zásadní:
„
Chci veřejnosti ukázat, že stále můžete být ženou a zároveň mít svaly.
„Svaly mohou být něco tak smyslného a krásného, že ve vás o to více vyzdvihnou ženskost,“ říká jedna ze Schoellerových modelek Marika Johansson. Stejné přesvědčení sdílí i Yaxeni Garcia Oriqene: „Pokaždé, když se připravuji na soutěž, objevuji, jak silné a schopné my ženy jsme. Chtěla bych se stát legendou ženské kulturistiky a zachovat si svou ženskost (…),“ prozrazuje.
Přestože se Martin Schoeller ve svých fotografiích primárně nezabývá otázkami genderu, jeho série přirozeně vyvolávají otázky. Jeho fotografie nám ukazují, v jak komplikované pozici se tyto ženy nacházejí a jak bojují proti ženským stereotypům, které vědomě odmítají a nově definují.
Z komentářů k tvorbě Dragany Živanović se může zdát, že kulturisté jsou poháněni předně velkým egem. S různých rozhovorů s kulturisty ale vyplývá, že nízké sebevědomí je naopak jedna z věcí, se kterou se často potýkají, a se kterým jim právě kulturistika pomáhá bojovat.
.png)
Svědčí o tom i příběh Eugena Sandowa (1867–1925) považovaného za zakladatele moderní kulturistiky. V mládí byl velmi slabý, a tak začal pravidelně cvičit a studovat medicínu. V roce 1903 mu vyšla kniha Body bulding s řadou cvičení se zátěží, ve kterých se zaměřoval na různé svalové partie i fungování celého organismu. Kniha se stala následně základem kulturistiky nejen v Evropě, ale i v Americe.
Také Martin Schoeller ve svých fotografiích zdůrazňuje kontrast mezi extrémní postavou kulturistek a zranitelností, kterou vidíme ve výrazech jejich tváří. Naráží na to i Gayle Moherová, kterou Schoeller fotografoval: „Jako dítě jsem byla velmi plachá, takže jsem nerada mluvila před lidmi, ale ráda jsem vystupovala, takže jsem se stala baletkou a modelkou. Kulturistiku vnímám jako jakési pokračování toho všeho. Člověk se může vyjádřit prostřednictvím své postavy, ale nemusí být hlasitý.“
Martin Schoeller není prvním fotografem kulturistek. Z počátku 80. let pochází estetizující snímky fotografa Roberta Mapplethorpa, na kterých zvěčnil mistryni světa v ženské kulturistice Lisu Lyon. Naším nejznámějším fotografem zaměřujícím se na kulturistiku je pak plzeňský rodák Josef Adlt, sám bývalý profesionální kulturista, jemuž dvakrát zapózoval dokonce i Arnold Schwarzenegger, popularizátor kulturistiky, který toto sportovní odvětví přiblížil široké veřejnosti a stal se idolem mnoha mladých kulturistů.
.jpg)
Arnold Schwarzenegger mimo jiné v roce 1975 prohlásil, že:
„
Skvělí kulturisté mají stejnou mysl jako sochaři.
Poukazoval tak na jejich podobné úsilí vytvarovat figuře co nejdokonalejší proporce. Přirovnáním k umělkyním se nebrání ani kulturistky ze Schoellerova cyklu a vlastně tak pomyslně čelí kulturistům ze série Dragany Živanović:
„Jsme umělci, kteří vystavují svá plátna, aby je viděl celý svět,“ říká Heather Foster a další z kulturistek Colette Nelsonová dodává: „Moje tělo je jako kus hlíny. Budu ho dál formovat a tvarovat, dokud nezemřu. Nemyslím si, že budu někdy spokojená, a právě proto je kulturistika tak návyková.“
Martin Schoeller se narodil 12. 3. 1968 v Mnichově. Studoval fotografii na škole užitých umění Lette-Verein v Berlíně. Do New Yorku se přestěhoval v roce 1993 a ze začátku působil jako asistent Annie Leibovitz. Fotil pro National Geographic Magazine, The New Yorker, New York Times Magazine nebo Vogue. Jedním z jeho vzorů je německý avantgardní fotograf August Sander.
