Svět závodní cyklistiky od samého počátku existence grand tours hledal progresivní cesty pro zvýšení publicity tohoto drsného, leč krásného a divácky atraktivního sportu. Tuto potřebu úspěšně naplnily obrazové přílohy denního tisku a tištěné plakáty. Levnější technologie tisku a masové šíření tiskovin na začátku 20. století zajistily cyklistickým podnikům – v dobách, kdy ještě domácnosti nedisponovaly rozhlasovými přijímači ani televizory – širokou publicitu napříč všemi společenskými vrstvami. Plakáty a obrazové přílohy novin pomáhaly budovat značku cyklistických podniků, poskytovaly reklamu výrobcům kol a sponzorům závodů. Přispěly ke vzniku legendy grand tours.
Od vzniku Tour de France, největší události cyklistické sezóny nás letos dělí přesně sto dvacet let. „Stará dáma“ spatřila světlo světa v roce 1903, druhorozené Giro d´Italia přišlo na svět v roce 1909. První ročník španělské Vuelty se konal v období mezi dvěma válkami v roce 1935. Pojďme krátce nahlédnout pod pokličku těchto sportovních událostí prostřednictvím pestrobarevného světa plakátů.
Hledá se plakátový hrdina se zdravými geny
Ve svých historických počátcích mířilo poselství těchto velkolepých sportovních událostí směrem k budování národního uvědomění, síly a integrity národa, a tomu odpovídala také rétorika organizátorů jednotlivých podniků. První ředitel Tour de France Henri Desgrange toužil po zdravých, silných hrdinech, kteří svým vzorem měli pomoci utužit fyzické zdraví a morálku francouzských mužů, podlomenou debaklem v prusko-francouzské válce, v níž Francie přišla o neuvěřitelných 756 000 vojáků. Cyklistika jako vytrvalostní a silový sport, výrazně podporující a rozvíjející vůli jedinců, vytáhla do boje proti přežívající dekadentní atmosféře fin de siècle. Desgrange věřil, že cesta tvrdého sportu rozvine a posílí genetické dispozice francouzských mužů, kteří budou plodit zdravé potomstvo.
V hlavní roli giganti, dělníci silnic a bojovníci
Závodní cyklistika začátku 20. století tedy rozhodně nebyla žádná selanka. Závodníci na kole polykali neuvěřitelné množství kilometrů, nad kterými současníkovi zůstává rozum stát. Jen pro srovnání: úvodní ročník Tour de France konaný v roce 1903 připravil závodníkům šest etap a slušnou porci 2428 kilometrů. Dnes borci na kolech závodí tři týdny a ujedou zhruba 3500 kilometrů. Ani délka jednotlivých etap se nedá se současností srovnávat: na začátku nebyly výjimkou ani etapy o délce 482 kilometrů. Dnes nejdelší etapy na grand tours měří okolo 200 kilometrů.
Bez potřebných převodů, doprovodných a mechanických vozů stoupali „dělníci silnic“ – jak se jim tehdy říkalo – po nezpevněných kamenitých a velmi často rozbahněných úzkých stezkách horskými průsmyky pro muly vstříc alpským a pyrenejským velikánům. Mohli na nich potkat v lepším případě pašeráky, v horším případě medvědy. Právě strmá horská stoupání, dosahující v nejvyšších místech výšky až 2802 metrů, jsou dnes pro diváky nejvíce atraktivní. V horách se ukazuje, kdo ze závodníků dokáže přestát utrpení, nevzdat to a dojet do cíle. Platilo to tehdy a platí to i dnes. Tour de France okolo závodníků vybudovala mýtus gigantů vítězících nad horskými obry. Boj moderní technické civilizace se vzdorujícími silami přírody se na začátku 20. století promítl také do cyklistiky a stal se jejím hybným principem.
Ženy vyřazeny ze závodů
V roce 1908 se chtěla Tour de France zúčastnit první žena, která se jmenovala Marie Marvingtová, ale nedostala povolení, takže po dobu celé tour jezdila za pelotonem a do cíle dojela neoficiálně. Regulérní účast v závodech byla ženám zamítnuta a důvody, proč tomu tak bylo, vzbuzují pobavený úsměv na rtech. Hlavním důvodem byl pochopitelně strach z ženské emancipace podpořený kuriózními prohlášeními lékařů, kteří zcela vážně tvrdili, že jízda na kole ženám poskytuje náhradní zdroj sexuální slasti a odvádí je pryč z manželských ložnic a od péče o děti. Dobové lékařské autority ženu vykreslovaly jako příliš pasivní, iracionální a snivou a hlásaly, že jí nepřísluší pohybovat se ve sféře politiky, sportu a vědy.
Ženská krása kola dobře prodává
Na dobových barevných plakátech ze začátku 20. století se ženy na kolech přesto objevují, ale spíše v roli éterických, zasněných a poddajných dlouhovlasých víl. V této souvislosti pochopitelně nešlo o ženskou emancipaci, ale v řadě případů o cílenou propagaci zboží prostřednictvím ženské krásy a elegance. První plakáty se sportovní tématikou se ve Francii objevily mezi léty 1870 – 1885 a mezi nimi zaujaly přední místo plakáty představující výhody bicyklu, který se stal symbolem moderní průmyslové konzumní společnosti.
Ženy na svých reklamních plakátech s cyklistickou tématikou zobrazoval mimo jiné slavný moravský rodák, autor Slovanské epopeje, Alfons Mucha, který se v 80. letech 19. století přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako ilustrátor, grafik a designér ovlivněný dekorativním stylem francouzské secese.
Grand tour jako celospolečenský fenomén
Tour de France, ale i Giro a Vuelta lákají diváky především díky uvolněné atmosféře závodů, což se odráží v neuvěřitelném množství diváků, kteří na cyklistické podniky každoročně přijíždějí v karavanech nebo symbolicky rovnou na kole fandit svým oblíbencům. Rok od roku stoupá také celosvětová sledovanost třítýdenních závodů. Tour de France podle průzkumů každoročně sleduje zhruba 3,5 miliardy televizních diváků, což je zhruba 43% světové populace. Co se týče sledovanosti a obliby u diváků, Tour je zkrátka celospolečenský fenomén, který se nedotýká jen úzké skupinu milovníků sportu.
Právě neopakovatelnou atmosféru jednotlivých tours dokáže na plakátech jedinečným způsobem zachytit současný americký umělec Michael Valenti, jehož zpracování legendárních závodníků i celé atmosféry závodů diváky zaručeně pobaví.
Kompletní tvorbu Michaela Valentiho si můžete prohlédnout zde nebo na instagramu.
