Sportovní fotografie jako umělecké dílo

Fotografie jako autorské dílo

Autorským dílem je dle zákona umělecké dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti jeho autora, a zároveň je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.  

Jedinečnost
Aby dílo splňovalo podmínku jedinečnosti, musí se lišit od jiných děl. Pokud je dílo totožné s jiným, dříve vytvořeným dílem, nejedná se o dílo jedinečné. Bude se pravděpodobně jednat o kopii, plagiát, poněvadž čistě náhodná podobnost děl je velmi nepravděpodobná.

Objektivně vnímatelná podoba
Autorské dílo vzniká až momentem jeho vytvoření – zpracování. Samotný nápad či myšlenka tyto požadavky nesplňují a nevztahuje se na ně právní ochrana. 

Mnoho sportovních fotografií pořízených při sportovních utkáních, závodech, mistrovstvích či olympijských hrách takové požadavky naplňuje. Je nepochybné, že i reportážní fotografie pořízené při těchto událostech jsou výsledkem jedinečným a neopakovatelným, tedy autorským dílem.

Zákon ale fotografii, na rozdíl od jiných děl, dává jednu velkou výhodu. Fotografie, které jsou pouze „původní“, tedy nejsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti, považuje zákon rovněž za autorská díla a přiznává jim autorskoprávní ochranu. Mezi „původní fotografie“ budou zpravidla patřit ty, které na stadionu pořídíme my, běžní diváci. Skutečná autorská díla s parametry jedinečnosti a kreativity budou častěji vytvářet profesionální fotografové. Oběma fotografiím ale zákon poskytuje v zásadě stejnou ochranu.

Ochrana vzniká současně se vznikem díla (fotografie). Není potřeba, aby bylo dílo uveřejněno, ani není nutný žádný další formální krok, jako je registrace autorských práv či nutnost uvádět copyrightovou doložku. 

Kdy lze fotografii použít bez souhlasu autora či zachycené osoby?

Na sportovních fotografiích jsou z povahy věci obvykle zachyceny konkrétní osoby v herních či závodních situacích. Z pohledu právních předpisů se zde tedy dostáváme do sféry osobnostních práv zachycených sportovců.

Všichni je známe, články v místním deníku referující o tom, že místní sportovní družstvo porazilo o víkendu v náročném utkání protivníka, opatřené fotografií z předmětného utkání. Sportovní svazy si z vrcholných akcí, jakou jsou mistrovství či závody světového poháru, nechávají pořizovat celé fotogalerie reportážních fotografií.

Jak autorský zákon, tak občanský zákoník upravující osobnostní práva, umožňují, aby byly takové fotografie použity jak bez souhlasu autora, tak bez souhlasu zachycených sportovců, a to na základě tzv. zpravodajské licence.

Zpravodajská licence dle autorského zákona umožňuje bez souhlasu autora použít fotografii ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu a rovněž fotografii použít v periodickém tisku, televizním vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku zpřístupňujícím zpravodajství o aktuálních věcech. Podmínkou užití práce sportovního fotografa bez jeho souhlasu je především aktuálnost sportovní události, ke které se fotografie vztahuje.

„

Pokud si svaz či klub objedná u fotografa reportážní snímky, nemůže je bez dalšího souhlasu autora použít pro svou propagaci, typicky plakáty či billboardy s pozvánkou k příští sportovní události.

Zpravodajská licence dle občanského zákoníku umožňuje pořídit nebo použít podobiznu člověka bez jeho svolení pro tiskové, televizní nebo obdobné zpravodajství. Zpravodajství je přitom vykládáno tak, že se jedná o informování veřejnosti o věcech veřejného zájmu. Je-li informační hodnota fotografie nulová nebo chybí-li veřejný zájem (jde například o fotografii ze soukromého života) neměla by zpravodajská licence pořizování a zveřejňování fotografií umožňovat.

Zákony upravují další účely, tzv. zákonné licence, pro které je možné fotografii použít bez souhlasu jejího autora nebo bez souhlasu zachycené osoby. Z hlediska osobnostních práv je vhodné zmínit účel umělecký, kdy typicky fotografický portrét lze za určitých okolností zhotovit a šířit bez souhlasu portrétované osoby. Vždy se však musí jednat o použití přiměřené, které není v rozporu s oprávněnými zájmy fotografovaného (zachyceného) člověka, například pokud je na fotografii či portrétu zachycen v nelichotivé situaci. 

Použití fotografie v reklamě

Pokud sportovní svaz nebo klub objedná profesionální fotografie, bude o možnostech jejich dalšího použití rozhodovat text smlouvy. Jinak dle zákona platí, že autor poskytl licenci, právo užívat fotografie k účelu uvedenému ve smlouvě. To v praxi znamená, že pokud si svaz či klub objedná u fotografa reportážní snímky, nemůže je bez dalšího souhlasu autora použít pro svou propagaci, typicky plakáty či billboardy s pozvánkou k příští sportovní události.

Pokud si navíc strany ve smlouvě nesjednají opak, platí, že fotograf může své snímky nadále užívat a udělovat souhlas s jejich užitím jiným osobám. Fotograf tedy může například fotografie prodat osobě, která je pro reklamní účely využije.

Při použití fotografií pro obchodní či reklamní účely se neobejdete ani bez souhlasu zachycené osoby. Výše popsaná hranice přiměřenosti a oprávněných zájmů fotografované osoby je totiž překročena vždy, pokud je podobizna pořízena a užita pro reklamu. 

Tipy na závěr:

• Závěrem lze sportovním svazům i klubům doporučit, aby si při objednávce fotografií sjednaly s jejich autorem širší možnosti jejich použití. Ke zvážení je i výlučná licence, kdy fotograf nemůže své snímky poskytovat dalším osobám.
• Pokud jsou na fotografii zachyceni sportovci či závodníci tak, že je možné určit jejich totožnost, je třeba obstarat jejich souhlas předtím, než jsou fotografie použity na propagačních materiálech.

>>> Nová rubrika Paragraf je seriál článků právničky Liběny Šrámkové, která nabízí užitečné právní rady v oblasti umění a sportu, pomáhá zlepšit povědomí o právních aspektech těchto disciplín.