Současný výtvarný umělec David Mazanec se přijel podívat na Jizerskou 50 ve chvíli, kdy si vítězové nejdelšího závodu zrovna oklepávali těžký sníh z lyží. Atmosféra tohoto rodáka z Jizerských hor inspirovala natolik, že se na ni rozhodl reagovat ve svém díle a vytvořil tři unikátní malby. Tvorba Davida Mazance je charakteristická zejména velkoformátovými plátny, na kterých nalézáme geometrické figury v jasné rytmizaci a řádu. Stejně tak přistupoval i ke svým nejnovějším dílům z Jizerské 50. Jak se výtvarníkovi podařilo letošní závod vystihnout? Také o tom jsme si povídali v jeho ateliéru v pražských Kolovratech.
Stavíš svoje plátna na principu vrstvení. Postupoval jsi ve své tvorbě takhle vždycky nebo ses k tomu postupně dopracoval?
Ke konceptu dvou vrstev jsem se dopracoval na konci studií, tedy před deseti lety. Tehdy vznikly první obrazy, ve kterých pracuji na symbióze protikladů – například pomyslného chaosu a řádu.
Kde hledáš inspiraci? Co tě fascinuje?
Inspirují mě zdánlivě obyčejné věci o kterých by si každý myslel, že už ho nemají čím překvapit. Myslím, že inspirovat mě dokáže i zmačkaný papír. Zjeví se pohozený na stole, zasvítí na něho slunce a dlouhý stín vypadá jak cypřiš. Jinak můj rozsah fascinace je od barevných úlomků hraček na pískovišti až po představy o rozměrnosti vesmíru.
Máš při práci nějaké rituály?
Co se týče rituálů, tak asi existuje pár věcí, které se mi při práci opakují a šly by s nadsázkou rituálem nazvat. Napadá mě, že rád před začátkem práce vždy jen sedím v křesle, koukám do ateliéru a přemýšlím. Takové myšlenkové naladění.
Ve tvých plátnech je hodně patrný určitý rytmus. Je pro tebe důležitý i jinde v životě?
Ano, téma opakování a rytmus jsou v mé práci velmi časté. Je v tom pohyb a je v tom čas. No a pohyb a čas znamenají život. Jinak co se rytmu v běžném životě týče, tak je určitě dobrý sinusový rytmus. Alespoň nějaký.
Když jsme se naposledy viděli, vykládal jsi o extatickém tanci, kdy se člověk pohybuje a nechává se právě rytmem úplně unést. Popiš nám, jak se u toho člověk cítí a proč to máš rád.
Extatický tanec byl v mém životě zajímavý objev. Jednoduchá pravidla. Bez společenských boosterů jako alkohol a drogy. Bez posuzování a hodnocení ostatních. A bez mluvení v místě tance.Nejblíž to má nějakému rituálnímu tanci kolem ohně. Samozřejmě dostat se do správného rozpoložení a nálady chvilku trvá. Je tam proto vedený úvod, který spočívá třeba v pár cvicích a lehké konfrontaci s ostatními účastníky. Následuje tanec. Volnost pohybů reagující na hudbu, která různě graduje. Tak 3 hodiny intenzivního pohybu a člověk odchází s čistou hlavou.
Když jsme u fyzického pohybu, sportuješ? Myslíš si, že je v životě důležitá určitá disciplína?
Sport a pohyb jsem měl vždy moc rád. Bavil mě. Né kvůli super výkonu, který bych podával, spíše kvůli super prožitku, který jsem s jistotou dostával. Před pěti lety se mi narodilo dítě, tak jsem trochu zamrzl a sportovní aktivity poněkud osekal. Teď se schyluje k velkému comebacku, pochopitelně bych byl nerad právě před dcerou za lůzra. ))
Sportovní tématika je tvou tvorbou vyloženě prorostlá. Vidíme běžce, zápasníky, lidé se tam koulují, plavou ve spirálách, veslují... Spolupracoval jsi s námi už na výstavě ROW ROW ROW, kde jsi reagoval na veslování. Nyní vznikla 3 díla v reakci na závod Jizerská 50. Jak se ti s tématem pracovalo? Jak blízko máš k lyžování a běžkám?
Téma běžkařů bylo nosné. Po analýze vizuálních i obsahových možností tohoto sportu mě nejvíce zaujala asociace barevných hejn proplouvajících krajinou. Každý ve své barvě, se svým příběhem a svojí motivací. Shluknou se, prožijí společně den a opět se rozpouští v moři světa. Vztah k lyžování ve mě určitě je, zároveň si musím přiznat, že je i prostor ho více prohlubovat. Jinak co se týče disciplín tak sjezd jsem si osvojil, běžky na své nejlepší dny ještě čekají.
Většinou maluješ rozměrná plátna, nebojíš se ale pustit se i do mnohem větších formátů, jako je třeba obří mural Plav! v pražské Hostivaři, kde pracuješ s cykličností a symboly. Symboly se ve tvé tvorbě objevují poměrně hojně. Člověk má pak pocit, že by měl tvoje obrazy luštit jako tajné šifry. Je to tvůj záměr?
Symboly a metafory jsou nedílnou součástí mojí práce. Bez přesahu pouhého zobrazování by to bylo nepochybně plytké. Pocit, že se dají mé obrazy luštit koreluje s faktem, že všechny věci, které nás obklopují mají nepochybně své významy, příběhy a funkce a to také částečně skryté a zašifrované.
Studoval jsi v Ostravě v malířském ateliéru Malba I. u prof. Daniela Balabána. Nechtělo se ti tam zůstat? Šel jsi raději do Prahy, která má pro tvé povolání větší potenciál?
Dával jsem volný průchod okolnostem. Nijak jsem nepromýšlel kde a jak budu. V Ostravě jsme studovali společně s partnerkou, ona sochu, já malbu. Tím, že ona je původem z Prahy se tato možnost nabízela. Pro mě bylo i výhodnější být blíže Železnému Brodu, kde mám kořeny, druhý ateliér a kam se jezdím někdy duševně rehabilitovat.
Můžeš nám ještě prozradit, co nyní plánuješ?
Nyní odjíždím na tvůrčí pobyt do Portugalska. Zde plánuji mimo zdejší program, rozmýšlet možnosti stávajících konceptů.
Obrazy najdete pod TÍMTO ODKAZEM.
David Mazanec (*1988) je absolventem Fakulty umění Ostravské univerzity u profesora Daniela Balabána. Jeho tvorba je charakteristická zejména velkoformátovými plátny, na kterých nalézáme geometrické figury v jasné rytmizaci a řádu, které mohou připomínat kódy v šifrované zprávě. V kontrastu s tím pak působí gesticky abstraktní pozadí obrazu. Malby Davida Mazance vždy pracují s aktivní imaginací, pohybem, situační akcí a barvou. Vystavuje jak u nás, tak v zahraničí.
