Michaela Režová je filmařka, která pro svou tvorbu nachází inspiraci ve sportu, a především v lidských příbězích, které se za ním skrývají. Pátrání po pozapomenutých osudech ji zavedlo také ke Zdeňku Němečkovi, který se proslavil jako tvůrce soch sportovců. Právě jeho tvorbu představí výstava v Galerii UM. Tu doplní také prezentace děl výtvarníků inspirovaných sportovní tématikou, jejímž partnerem je Sport in Art. Ve čtvrtek 6. června od 18:30 se na ní v Technologickém centru UMPRUM v Mikulandské ulici představí například Jakub Bachorík, Jitka Petrášová, David Mazanec a další.
KH: Sport a umění jsou dva světy, které jsou si v mnohém vzdálené, přesto se odedávna přitahují a propojují. Co vás jako umělkyni na sportu fascinuje?
MR: Vždy mě na sportu přitahovala specifická barevnost, rytmus, grafické řešení starých sportovních časopisů jako je třeba Stadion, vizuální stránka starých olympiád jako Mexiko 68 či Tokio 1964 a také staré sportovní dresy, fotografie či dokumenty. Mám doma hromadu různého sportovního tištěného archivu jako jsou právě časopisy a knihy. A tím, že jsem především filmařka věnující se animovanému filmu, je to asi i nějaká fascinace pohybem, rytmem a jeho možným převedením do filmu. Tato vizuální přitažlivost ve mně ale zároveň aktivizuje hlubší zájem o jednotlivé příběhy, které jsou někde za tabulkami s výsledky a rekordy. Zajímají mě jednotlivé osudy sportovců a příběhy, kde sport ovlivňuje společnost, kulturu, politiku a naopak.
„
Zajímají mě jednotlivé osudy sportovců a příběhy, kde sport ovlivňuje společnost, kulturu, politiku a naopak.
KH: Jak se sport projevuje ve vaší vlastní umělecké práci? Čím vás inspiruje?
MR: Kdysi dávno jsem sport zachycovala skrze ilustrace – hokej, box, takové popkulturní obrazy. Začala jsem ale hledat něco hlubšího a skrze můj diplomový film Štvanice jsem se dostala i k osudům hokejistů z kauzy Modrý a spol. z roku 1950 a tím i k dalším příběhům včetně sochařského sportovního díla Zdeňka Němečka, které se stalo námětem k mému dalšímu filmu. Sport je tedy spíše takovým rámcem, který mi nabízí škálu zajímavých příběhů a osudů. Sport se do mé práce propisuje asi od roku 2015, cítím tedy také, že v dalším obdobím potřebuji upnout pozornost také trochu jinam, jelikož výroba animovaného dokumentu trvá velice dlouho a je velmi náročná...
KH: Právě váš absolventský film Štvanice mě zajímá, zkusila byste nám jej trošku přiblížit?
MR: Film je z roku 2017 a vznikl jako má absolventská práce na UMPRUM v ateliéru animace. Chtěla jsem udělat film o hokeji, ale zároveň jsem se chtěla věnovat něčemu hlubšímu, než jsou vyražené zuby či mulet Jaromíra Jágra. Pečlivou rešerší jsem se tak dostala k příběhu Bohumila Modrého a politické kauze z 50. let. Rozhodla jsem se jej sledovat a točila jsem i rozhovory s pamětníky včetně Augustina Bubníka, který byl také jedním z politických vězňů. Zároveň jsem měla bohatý vizuální archiv, a tak jsem opustila ilustrátorskou polohu a experimentovala jsem v obraze se samotnými archivními materiály a jakýmsi polyekránem rozpohybovaných fotek, hokejových učebnic a videí. Film jsme od počátku zamýšleli především k šíření on-line formou. Je v něm spousta detailů, která nabádají diváctvo k jeho zastavení a možnosti pročíst si a dohledat další informace. Měl být součástí online série, která by se zabývala hokejem, politikou a kulturou v šesti desetiminutových dílech. Chvilku jsme to vyvíjeli i v České televizi, ale nikdy se nenašla finální vůle k realizaci a adekvátní rozpočet.
KH: V galerii UM začíná ve středu 5. června výstava Umění pohybu: sport – politika – kultura v díle Zdeňka Němečka. Proč jste zvolili právě osobnost Zdeňka Němečka? Na co se mohou diváci těšit? Jaký je vás osobní tip na nejzajímavější exponát, zajímavost nebo méně známý fakt, který se tu dozvědí?
MR: K tvorbě Zdeňka Němečka mě dovedla socha hokejisty před sportovní halou v Holešovicích. Když jsem se poté o sochaři dočetla jen kusé informace a mezi nimi to, že byl komunista, který spáchal sebevraždu, zarazilo mě to a začala jsem pátrat po jeho osudu dál. Přišlo mi to příliš černobílé, zjednodušující a odsuzující. Skrze další výzkum, rozhovory a archivy se mi začal skládat poměrně plastický obraz sochaře s velkou vášní pro zachycení sportu a olympijskou myšlenku, ale také manžela, táty, milovníka folkloru, kamaráda, člověka, který vedl život v určité době a činil určitá rozhodnutí. Jeho dílo si zaslouží pozornost a očistění od řady nálepek. Některé jeho realizace považuji za mistrné a těší mě, že jsem se k nim dostala tak blízko.
Dříve než výstava, která bude mít vernisáž 11. června v Galerii UM, měl být film. Výstava tak do jisté míry zrcadlí ve své multimediálnosti i filmový přístup. V expozici si hrajeme s prostorem, který nás vede až do nitra galerie, kde se nachází řada studií a modelů v různých materiálech i velká socha Skokanky, kterou jsme převezli z Libeňského ostrova. Cestou ale potkáme i multiplikace jeho tvorby, kterých jsme docílili skrze 3D skeny a následné 3D tisky jednotlivých soch. Díky těmto technologiím a animaci můžeme jeho sochy i rozhýbat. Setinu pohybu, kterou Němeček zachytil do svých soch díky mnoha animačním fázím oživíme a s tím i příběh soch a jejich autora. Prostupování hranic výstavní projekt domýšlí také formou digitální platformy, tiskovin a doprovodného programu. Miniatury soch budou k dispozici i v kolekci, kterou v létě představí Artmat.
KH: Právě Zdeňkovi Němečkovi věnujete svůj připravovaný film Zvítězím. Mohla byste nám ho prosím ve stručnosti představit?
MR: V průběhu vývoje filmu, kterému jsem se začala intenzivně věnovat na UMPRUM během doktorského studia zaměřeného na orální historii a udržení autorského přístupu v rámci animovaného dokumentu, jsem balancovala mezi záměrem předat publiku svou fascinaci umělecky hodnotným dílem se sportovní tematikou a přiblížením Němečkova životního příběhu. Němečkova osobnost a dílo je pro někoho fascinující, pro jiné minimálně kontroverzní. Je potřeba přiznat, že od roku 2016 se jeho odkaz podařilo částečně rehabilitovat. Český olympijský výbor inicioval vydání sochařovy monografie, jeho díla se objevila na řadě výstav, které se věnují sportu, vyšlo o něm několik textů. Ale i já sama jsem se po několikaletém vývoji animovaného dokumentu, animačních experimentech, několika verzích scénáře, prezentacích a oceněních na mezinárodních pitchingových a koprodukčních fórech setkala s důrazným a klíčovým odmítnutím. Můj záměr vytvořit krátký animovaný dokument, v jehož středu bude stát právě sportovní plastika Zdeňka Němečka, je pro Radu Státního fondu kinematografie vysoce problematický. Námět na výrobu filmu tak nebyl dvakrát podpořen, podruhé s jasnou zprávou, že o takových lidech by prý filmy vznikat neměly… Můj výzkum i zamýšlený film ale vždy byly především cestou k porozumění uměleckému dílu, které vzniklo mimo naši ideologii a dobu. Vznikl tak nápad dosavadní práci proměnit v multimediální výstavu a představit několik rovin a úhlů pohledu, které v kontextu Němečkova díla můžeme číst. Věřím, že výstava Umění pohybu bude nejen dalším střípkem v možné rehabilitaci tvorby Zdeňka Němečka, ale i poctou práci těch, kteří v projektu zanechali během let svůj otisk a stopu. A film? Ten uděláme třeba jindy.
KH: Součástí doprovodného programu výstavy je také prezentace Sport v umění – umění ve sportu, která představuje umělce věnující se ve své tvorbě sportovní tématice. Jak bude formát takové přednášky vypadat a které z přednášejících byste vyzdvihla jako obzvláště zajímavé?
MR: Jedná se o večer prezentací umělců a umělkyň, kteří se ve své tvorbě dotýkají nejrůznějších odvětví sportu, a to nejrůznějšími uměleckými technikami. Akci organizujeme ve spolupráci se Sport in Art. Bude to mít formát takové Pecha Kucha, ale bez časového limitu a omezeného počtu slidů, zkrátka bez stresu. Nahlédneme společně pod pokličku jejich motivací a sportovních fascinací. Já se těším třeba na Jakoba Bachoríka a jeho motosport, kterým se zabývá už dlouho. Jeho tisk Rally Šumava už mi visí dlouho doma a teď má novou sérii sítotisků. Těším se ale třeba i na Jitku Petrášovou. Její malby mě dlouhodobě přitahují jejich barevností a divokostí. Bude to pestrý a zajímavý večer.
KH: Jaké další akce se sportovní tématikou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pořádáte? Tuším, že se tam konají například fotbalové turnaje…
MR: UMPRUM Turnaj v kopané se letos na Strahově uskuteční již po třetí. Jedná se o studentskou iniciativu, ale letos jsme v rámci doprovodného programu k výstavě připravili v předvečer turnaje, tedy na čtvrtek 20. června, akci s názvem Zelená je tráva, fotbal to je hra: fotbal ve výtvarném umění. Těšit se můžete na přednášku historika umění a ředitele GAVU Cheb Marcela Fišera, který promluví o širších souvislostech zobrazování fotbalových klání a sportovních motivů ve vizuálním umění, ale také na sérii minipřednášek spojených s fotbalem nejen od osobností vyučujících či studujících na UMPRUM. Vystoupí třeba Petr Babák, Roman Brychta, Michaela Kukovičová, Benjamin Horváth, Jakub Plachý, Tadeáš Polák, Vojtěch Šeda, Michaela Doležalová, Ondřej Vyhnánek nebo Jana Hrušková. Akci také pořádáme ve spolupráci se Sport in Art.
V rámci doprovodného programu si také dovolím upozornit na dvě
projekce dokumentárního filmu Haruny Honcoop Olympijský mezičas (2023). Jednou jako předpremiéra v kině na UMPRUM a podruhé na Strahovském stadionu. Snímek se zabývá otázkou, jaký dopad mají olympijské hry na svá pořadatelská města. Projekce bude vždy spojena s diskuzí za přítomnosti režisérky.
Doprovodného programu máme opravdu hodně a veškeré informace najdete přehledně na www.umeni-pohybu.cz
Michaela Režová je filmařka, která se zaměřuje na animovaný dokument s přesahem do historie, společnosti i sportu. Je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde v současnosti pokračuje v doktorském studiu a vyučuje v ateliéru animace. Je zakladatelkou platformy f-a-t.cz, která přináší obsah ze světa animovaného filmu.
