Alena Anderlová: posádka osmiveslice mi připomíná synchronizací pohybu jeden společný organismus

Pro výstavu ROW ROW ROW jste připravila rozsáhlý soubor pláten inspirovaných veslováním. Jak se vám s tímto tématem pracuje?

Spojení vodní hladiny s figurálním motivem je mi blízké. Voda je jedním z živlů, který se často objevuje v mých obrazech. V minulosti jsem pracovala na tématu Jizerské padesátky a dá se říct, že i tam byla voda přítomna, i když v jiném skupenství. Pro ROW ROW ROW jsem vytvořila 6 středních a řadu menších obrazů, které tvoří uzavřené cykly. Důležitou roli v obrazech hraje zrcadlení vodní hladiny a odraz slunce. V sérii menších čtvercových formátů posun slunce způsobuje svatozář nebo naopak čertovské rohy. Čím více se závodník blíží k horizontu obzoru, mění se i jeho barevnost od čistě bílé až po červenou. Motiv svatozáře se objevuje i u obrazu většího formátu, kde se zároveň zrcadlí i postava závodnice. Na obraze čtyř závodnic se zase zrcadlením jejich odrazu mění čtyřveslice v osmiveslici. Samostatnou sérii tvoří cyklus veslařů stojících na břehu s vesly v ruce. Nemohou plout, protože řečiště řeky je vyschlé nebo v jiném obraze zarostlé trávou. V dalších obrazech jsem malovala jednotlivé sekvence záběrů vesel tak, aby šly obrazy rozpohybovat a vytvořit z nich video. V obraze čtyř závodníků vytváří překřížená vesla trojúhelníkovou abstraktní strukturu. 

Veslaři nebo Běžkaři pro výstavu Skol!!! nejsou zdaleka vaše první malby se sportovní tématikou. Vybavuji si také cyklisty, bruslaře, fotbalisty, motorkáře, běžce, snowboardisty nebo skejťáky. Představujete si během tvorby, jak se asi sportovci cítí, jaké jsou jejich mentální mechanismy, nebo jste fascinovaná spíše vizuální dynamikou pohybu? 

Spíše mě zajímá ta vizuální stránka zachycení různých fází pohybu. Nejde mi o konkrétní portrét jednotlivého sportovce, ale o vyjádření určité atmosféry a seskupení sportovců.

Musím se zeptat, jaký je váš osobní vztah ke sportu? Jak vnímáte pro někoho zdánlivě neslučitelné propojení umění a pohybu? Ať už mluvíme o výkonnostním sportu nebo volnočasové aktivitě. 

Sport je pro mě čistě volnočasová aktivita a jízdní kolo je pro mě také důležitý dopravní prostředek. Mám ráda sporty, které se odehrávají v přírodě. Zobrazení pohybu v umění tu bylo od prvopočátku. Už na jeskyních malbách jsou zachycená zvířata a lidé v pohybu nebo v antice sochy atletů jako například Diskobolos. Zobrazení sportu v umění je jedna z mnoha forem figurálního umění. Zároveň se na sport ráda dívám. Uvítala jsem, když jsem byla pozvána na závod Primátorek, mohla vše sledovat přímo na místě a zažít neopakovatelnou atmosféru. Tuto možnost jsem měla i v případě Jizerské padesátky, kde jsem se odvážila i k fyzické účasti ve stopě, i když na menší distanci. Bylo mi to velkou inspirací při práci na obrazech.

Ve vaší tvorbě je charakteristické použití šablon, díky kterým pak dokážete jednotlivé figury (sportovce) multiplikovat a abstrahovat až do nejrůznějších geometrických obrazců. Jak to vzniká? Popsala byste mi proces toho, jak se z poměrně konkrétních figurativních maleb stanou téměř až kaleidoskopické útvary? 

Posádka osmiveslice mi připomíná synchronizací pohybu jeden společný organismus. Napadlo mě vytvořit „vodní květ“ o osmi „okvětních plátcích“ (lodích) plující po hladině. Vzniklo několik variant, které se dají vzájemně animovat tak, že se obrazy skutečně hýbají, jako samotní veslaři. Použití šablon je ideální k vytvoření různých variací.

Sportovci však nejsou jedinou vaší inspirací. Na plátnech se objevují také motivy zvířat. Často v situacích běžných pro člověka. Střety přírody a civilizace s jasně zřetelnou, často ironickou linkou kritizující současou konzumní společnost. Jak se cítíte v aktuálním světě? Děsí vás, rozčiluje? Máte pocit, že se člověk žene za ziskem na úkor přírody? 

Svět přírody a technické civilizace je v mých obrazech častý. V dnešním světě je již málo míst s neposkvrněnou přírodou. V mých obrazech často dochází k ironickým setkáním. Odlehčením a humorem se snažím upozornit na ekologické problémy současnosti. Epidemie covidu nám ukázala, že je člověk stále součástí přírodních procesů, které  nedokáže ovládat.

Žijete v Klatovech, ale další ateliér máte prý ještě v Praze. Potřebujete v životě balanc mezi městem a přírodou? 

Potřebuji vyvažovat pobyt ve městě s pobytem v přírodě. Během studií jsem více času trávila ve městě, nyní to mám naopak. Pobývání v přírodě je pro mě důležité a je mi velkou inspirací. 

Už na obrazech pro výstavu ROW ROW ROW můžeme vnímat specifický cit pro barvu a barevné kompozice. Ta se opakuje i ve vaší další tvorbě. Používáte pouze akryl? Jak byste popsala svůj proces malby, věnujete se vždy jednomu obrazu dokud není hotový, nebo pracujete na více plátnech současně? 

Jsem zvyklá pracovat v sériích na více obrazech najednou. Obrazy začínám barevným pozadím, většinou akrylem, na který si rozvrhnu uhlem kompozici. Pokračuji olejem nebo akrylem. Využívám často i otisk reliéfních šablon, které si vyřezávám z papíru. Šablony naválím pomocí válečku barvou a tlakem přenesu na plátno.

Jste absolventkou ateliéru Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění, myslíte si, že vás ovlivnil ve vlastní tvorbě? Napadá mě tady možná až příliš jednoduchá zkratka, kdy on namaloval rozsáhlou Sportovní epopej. Máte společného ještě něco, kromě fascinace sportem? 

Již na AVU jsem vytvořila několik „sportovních“ obrazů. Byly to spíše krajiny ve kterých se zjevovali cyklisté, motorkáři, automobily. S Michaelem Rittsteinem nás pojí, že máme oba kořeny a ateliéry na Šumavě. Atmosféra a mikropříběhy ze Šumavy se tak přirozeně dostávají do obrazů.

Jaké jsou vaše další plány, na čem teď pracujete? 

Nyní pracuji na pokračování série obrazů „Na cestě“, které tvoří navazující pás zvířecích příběhů, které spojuje pohyb slunce na obloze. Je to taková zvířecí road movie, ze které lze  vytvořit video. 20. 5. budu mít prezentaci mé práce v Klatovech v kině na Pecha Kucha night, kam srdečně zvu.

Více o výstavě ROW ROW ROW si můžete přečíst tady. 

Alena Anderlová (*1977, Klatovy) studovala užitou malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, knižní grafiku na Výtvarné škole Václava Hollara a poté malbu u Antonína Střížka a Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Autorka je zastoupená v soukromých sbírkách v Čechách i ve světě. Žije v Klatovech a spolupracuje s galeriemi v sousedním Německu.